×
TOPZINE.cz

Žert Milana Kundery není až taková legrace

FOTO: Noviny
Noviny, Foto: Marie Kozmova, Topzine.cz

První román, jejž Milan Kundera otevřeně přijímá za své dílo, vyšel u nás roku 1967 pod názvem Žert. Příběh Ludvíka Jahna reflektuje obraz dějin českého národa v 50. letech 20. století. Jeho netradiční kompozice a stále aktuální námět vzbuzuje u čtenářů zájem i po více než čtyřiceti letech od svého vydání.

FOTO: Čtení
Ilustrační foto, Zdroj: Barbora Bednaříková, Topzine.cz

Román Žert vznikal v průběhu čtyř let (od r. 1961 do r. 1965). Jelikož dílo vyšlo v 60. letech 20. století, publikace Česká literatura od počátku k dnešku jej řadí k tzv. deziluzivním románům. Tímto termínem jsou označována díla, která zachycují proměnu společnosti v druhé polovině 20. století. Výraznou proměnou pak procházejí především hrdinové těchto románů. Bezchybné, odvážné postavy nahrazují lidé chybující a váhající, kteří již mají pocit životního ztroskotání a ztráty hodnot. Do popředí se dostává soukromá sféra jejich života. Osobní problémy a krize jsou pro ně důležitější než budování národa.

Žert nemusí být vždy legrační

Titul románu můžeme označit jako objektový, jelikož právě žert je příčinou vyloučení Ludvíka Jahna ze školy a následně se v žert obrací jeho snaha o pomstu. Z kompozičního hlediska můžeme označit dílo jako kauzální, poněvadž mezi jednotlivými složkami vyprávění existuje příčinná souvislost. Rovněž jej můžeme označit za tektonické, přestože způsob vyprávění tuto jednotu díla poněkud narušuje. Žert je rozdělen do sedmi hlavních kapitol a několika podkapitol.

FOTO: sešit
Ilustrační foto, Zdroj: Barbora Bednaříková, Topzine.cz

Úlohu vypravěče přebírají samy postavy, tudíž je román psán tzv. ich-formou. V každé kapitole dostává prostor určitý hrdina, který líčí příběh ze svého pohledu. Následně se role obracejí a vypravěč se stává předmětem vyprávění. Prostřednictvím této kompozice poznáváme jednotlivé postavy z různých úhlů pohledu. Srovnání toho, co si myslí sama postava a jak o ní smýšlí okolí, umožňuje čtenáři uvědomit si, že věci nemusejí být pouze černobílé. Výpovědi hrdinů se setkávají v poslední kapitole, v níž se vypravěči střídají.

Náhoda, která vzbuzuje touhu po pomstě

V úvodní kapitole vyprávěné Ludvíkem se dovídáme, že odjíždí na Jižní Moravu za svým bývalým učitelem Kostkou s prosbou o vypůjčení bytu. V následujícím příběhu se Ludvík nedobrovolně setkává při rozhovoru pro rozhlas s naivní redaktorkou Helenou. V průběhu této kapitoly se objevuje retrospektivní vypravěčské pásmo Heleny, která hovoří o svém mládí, seznámení se svým manželem či své oddanosti vůči komunistické straně.

FOTO: sešit
Ilustrační foto, Zdroj: Barbora Bednaříková, Topzine.cz

Následuje další retrospektiva, tentokráte to jsou vzpomínky Ludvíka na dobu jeho studií, která mu radikálně změnila život. Poté, co jeho milá Markéta místo společných prázdnin odjíždí na stranické školení, posílá jí Ludvík pohlednici, v níž píše: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Markéta ovšem tento žert nechápe a pohlednici předá vedení školy.

Ludvík je předvolán před komisi a následně vyloučen z fakulty. Jako nepřítel režimu je poslán na výkon vojenské služby do Ostravy do dolů k Pomocným technickým praporům. Zde se seznamuje s Lucií, do níž se zamiluje, ovšem Lucie se s ním odmítá důvěrně sblížit. Postava Lucie je rovněž jedinou postavou, která zde nemá své vlastní vypravěčské pásmo. Její osobnost je konstituována pouze prostřednictvím vyprávění ostatních.

Folklór na Slovácku

Čtvrtá kapitola vnáší do děje výrazný prvek folklóru a představuje nám Ludvíkova přítele z dětství Jaroslava, který se ujímá slova. Děj je situován do oblasti Slovácka. Součástí příběhu je esej o lidové moravsko-slovácké písni a popis tradice Jízdy králů. Všechny tyto útržky vzpomínek, láska k hudbě, tradice a folklór vystihují postavu Jaroslava, která kontrastuje s postavou jeho syna, jenž se nechce stát otcovým nástupcem.

FOTO: Přemýšlející čtenář
Ilustrační foto, Zdroj: Barbora Bednaříková, Topzine.cz

Z následujícího Ludvíkova vyprávění se dovídáme podrobnosti jeho záměrů. Helena je manželkou komunistického funkcionáře Zemánka – jeho bývalého spolužáka, kterému Ludvík klade za vinu své vyloučení z fakulty. Rozhodne se tedy Helenu svést a využít ji ke své pomstě. Poté, co se mu to podaří, zjišťuje, že Zemánkovi žádné útrapy nezpůsobil, jelikož se jejich manželství zhroutilo a již tři roky spolu nežijí. Tento dramatický moment střídá vyprávění pedagoga Kostky o tom, jak poznal Ludvíka.

Smutné setkání u cukrové vaty

V poslední kapitole vystupují všichni vypravěči potkávající se u slavnostní Jízdy králů. Každý se účastní s jistým očekáváním, ovšem jejich naděje je brzy zklamána. Ludvík potkává Zemánka, který se chlubí vztahem s mladou studentkou. Nepovažuje Ludvíka za soupeře, jenž ho ponížil, naopak je mu vděčný, že se Heleny ujal. Jaroslav touží vidět svého syna v čele Jízdy králů jako symbol převzetí tradice, ovšem ten otcovy představy nesdílí.

Zklamání nemine ani Helenu, které Ludvík oznamuje, že jejich vztah již nebude dále pokračovat. Helena se pokusí o sebevraždu, avšak po spolknutí špatných léků vyznívá její gesto směšně a sama hrdinka se cítí zahanbeně. Ludvík požádá Jaroslava, aby si s nimi mohl zahrát v kapele. Při hře Jaroslava trápí, že hrají pro publikum, které nemá zájem o jejich lidovou hudbu, a při zrychlujícím se tempu jej postihne zástava srdce. Ludvík si uvědomuje, že jeho touha po pomstě ztratila svůj smysl, že zůstala nenaplněna. Je čas na nový začátek.

FOTO: Čtení
Ilustrační foto, Zdroj: Barbora Bednaříková, Topzine.cz

V této závěrečné kapitole se jednotlivé výpovědi střídají mnohem dynamičtěji a rychleji, což u čtenáře vzbuzuje pocit vyšší dramatičnosti děje. Základní linii příběhu tvoří Ludvíkovy intriky využívající Helenu k pomstě. Hlavním motivem románu je žert, který se proměňuje. Mezi další motivy patří symbol pomsty, rituálu – Jízda králů nebo vítání občánků. Dále Květoslav Chvátík hovoří o Kunderově práci s motivem lásky jako odloučení redukované pouze na sexuální akt.

V souvislosti s tímto románem Milana Kundery se často hovoří o vztahu člověka a dějin. Jakou úlohu v nich člověk hraje a do jaké míry je může ovlivnit? Ludvík Jahn se snaží vzepřít jejich nepřízni, ovšem jeho snaha končí výsměchem. Román probudil ve světě nejen zájem o osobnost spisovatele Milana Kundery, ale také o přibližení českých dějin. Filmového zpracování se v roce 1968 skvěle zhostil režisér Jaromil Jireš, v hlavní roli Ludvíka se představil Josef Somr.

Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že i když mi Lucie opětuje polibky i objetí, přece v nich zachovává patrnou zdrženlivost. Její ústa, i když mne líbala dychtivě, přece jen zůstala zamknutá; tiskla se sice ke mně celým tělem, ale když jsem jí vsunul ruku pod sukni, abych ucítíl na prstech kůži jejích nohou, vyvinula se mi. Chápal jsem, že moje spontánnost, které jsem se chtěl oddat v mámivé slepotě spolu s ní, je osamocena; pamatuju si, že jsem v tom okamžiku (a bylo to sotva pět minut po mém vstupu do Luciina pokoje) ucítil v očích slzy lítosti.

Kundera, Milan: Žert. Brno: Atlantis 1991.

Zdroj: Chvatík, K. Svět románů M. Kundery. Brno: Atlantis 1994.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..