3 fotky 
V pátek 6. listopadu zemřel český dramatik Otomar Krejča. Dnešní mladá generace, vychovaná na televizních seriálech a počítačových hrách, se nad jeho jménem ani nepozastaví. Přesto to byl člověk, který v dějinách divadla mnoho dokázal a mnoho znamenal.
Foto: Jaromír Svoboda, archiv Národního divadla
Narodil se 23. listopadu 1921, brzy by tedy byl oslavil své osmaosmdesáté narozeniny. „Otomar Krejča zemřel po dlouhé a vážné nemoci v jedné z pražských nemocnic. V současné době Národní divadlo komunikuje s jeho rodinou o přípravách rozlučkového obřadu, na němž by uctilo památku svého dlouholetého člena,“ uvedl Tomáš Staněk, mluvčí Národního divadla.
Krejča se proslavil jako režisér i jako herec, v roce 1965 dokonce založil vlastní Divadlo Za branou, kde spolupracoval především s Janem Třískou anebo se svou manželkou Marií Tomášovou. S oblibou se věnoval například hrám ruského dramatika A. P. Čechova.
Kromě vlastního divadla působil v učebnicově známém Burianově divadle D46, stanul ale i na prknech pražského Vinohradského divadla a dlouho také účinkoval v Národním divadle, kde kromě herecké profese zakusil i post šéfa činohry. Mezi jeho režisérské skutky patří například hra Ideální manžel, Strakonický dudák nebo Romeo a Julie. V roce 1961, tedy 10 let po jeho nástupu na jeviště Národního divadla, na funkci ředitele činohry rezignoval, prý na protest proti personální politice Národního divadla.
Zdroj: archív
Po 21. srpnu 1968 podepsal petici 2000 slov, což mu v Komunistické straně na popularitě nepřidalo, a byl odtud v roce 1970 vyloučen. O pár let později musel své Divadlo Za branou zavřít a fungoval pak ještě nějaký čas v Divadle S. K. Neumanna, ale jen do té doby, kdy mu po roce 1975 byla zakázána umělecká činnost v Československu.
Otomar se tedy vydal divadelničit do zahraničí, prošel se svým uměním Německo, Rakousko, Francii či Itálii a na delší dobu zakotvil jako ředitel Městského divadla v Düsseldorfu.
Do rodného Československa se vrátil až po listopadové revoluci v roce 1989 a z nostalgie obnovil Divadlo Za branou, tentokrát s přídavkem II. Ani toto ale nemělo dlouhého trvání a pět let po pádu železné opony bylo zrušeno, Krejča tedy kývnul na lukrativní nabídku Národního divadla stát se tam opět režisérem.
Bývá označován jako legenda českého divadla, což rozhodně není pouhým výkřikem do tmy. Jeho uměleckou kariéru totiž rámují nejrůznější ocenění, z nichž nejvýraznější je státní cena Za zásluhy I. stupně, kterou převzal v roce 1998 z rukou prezidenta republiky. O rok později mu byla v Moskvě udělena Stanislavského cena za významný přínos k rozvoji světového divadla, získal i Cenu Thálie (2000), čestný doktorát AMU (2002), Cenu ministerstva kultury za zásadní přínos české divadelní kultuře (2004) a o dva roky později dokonce Čestnou plaketu.
