×
TOPZINE.cz

Želary Květy Legátové. Poetický obraz drsného světa bojuje s filmovou adaptací

FOTO: Film ŽelaryŽelary, povídková kniha z prostředí fiktivní beskydské vesnice v období první republiky, odkrývají krásu, ale i nesmírnou obtížnost života v tehdejších podmínkách. Květě Legátové přinesly v roce 2002 Státní cenu za literaturu.

FOTO: Film Želary
Film Želary byl natočen podle novely Jozova Hanule, Zdroj: youtube.com

Knižní Želary nejsou totéž, co Želary filmové. Předlohou pro film Ondřeje Trojana s Annou Geislerovou a György Cserhalmim v hlavních rolích byla novela stejné autorky Jozova Hanule, která na soubor povídek Želary volně navazuje a posouvá děj do období druhé světové války.

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová, se narodila 3. listopadu 1919 v Podolí u Brna. Pochází z venkovské učitelské rodiny, sama vystudovala češtinu, němčinu, matematiku a fyziku. Kromě krátkého působení na brněnské konzervatoři za druhé světové války učila převážnou část svého profesního života na vesnických školách v Beskydech, odkud čerpala i náměty pro svoji literární tvorbu.

Zatímco novela a její filmové zpracování vyprávějí příběh mladé lékařky, jež se v Želarech ukrývá před pronásledováním nacisty, v povídkové knize se její postava neobjevuje.

Na konci světa

Ačkoli si města už v prvních desetiletích 20. století vytvářela životní styl ve znamení moderní doby, v Želarech jako kdyby se zastavil čas. Vlivem své polohy zůstává horská vesnice v izolaci a její obyvatelé jsou vydáni napospas drsnému podnebí i sobě samým.

Každý muž zde dovede postavit dům, tvrdě pracovat, ale často také být krutý k rodině a utápět sebe i skromné rodinné jmění v alkoholu. Matky milují své děti, ale najdou se i takové, které se k nim pod vlivem těžkých životních podmínek, bídy a vlastní mysli (spoutané zastaralými společenskými konvencemi) dokáží zachovat nelidsky.

FOTO: Film Želary
V Želarech je celý život bojem o přežití

Rodiče nutí své potomky k výhodným sňatkům bez lásky a nevědomky tak rozsévají bolest do několika příštích generací. Řadu nadaných dětí rodiče neposílají do školy a místo vzdělávání je nutí k těžké práci v hospodářství a na poli. Začarovaný kruh, z něhož je téměř nemožné se vymanit. Hrdinům povídek se to však díky jejich houževnaté touze po šťastnějším životě přece jen daří.

Vnitřně silní hrdinové

Dětské postavy hrají v knize stejně důležitou úlohu jako hrdinové dospělí. S velkou vnitřní silou (někdy až urputností) bojují proti nespravedlnosti okolí, snaží se vystoupit ze svého předurčení a najít si své místo na slunci.

Vratislav Lipka, sirotek ze Želar, miluje volnost a více než s lidmi si rozumí s přírodou. Helenka Bojarová, jediné přeživší dítě ze sedmi sourozenců, rozumově převyšuje i děti mnohem starší, a i přes nesouhlas učitele začíná chodit do školy v pěti letech. Nadaná Žeňa pak od raného dětství usiluje o samostatnost a nezávislost. Důvod? Rodiče i prarodiče jí pohrdají, protože píše levou rukou.

Čtěte také: Jak moc rozmarné bylo léto Vladislava Vančury?

Květa Legátová svým dětským hrdinům rozumí. Jejich charaktery a duševní pochody vykresluje tak věrohodně, až čtenář získává dojem, jako by se s nimi setkával doopravdy. Nejspíš i proto, že se celý život věnovala učitelské profesi.

Nejen dětské, ale i dospělé postavy jsou v Želarech psychologicky velmi propracované. Autorka výborně vystihuje myšlenkové pochody svých hrdinů, v dramatických situacích volně přechází ve vyprávění do ich-formy, čímž zvyšuje napětí a čtenáře ještě více vtahuje do děje.

Květa Legátová píše s velkým porozuměním a soucitem i k těm nejubožejším, bezmocným lidem ztrápeným bídou a nemocí. A právě v těchto momentech vyznívá kniha nejsilněji. Neodsuzovat, ale snažit se pochopit a pomoci.

Jazykové mistrovství

Želary tvoří ucelený soubor osmi povídek, které postupně odkrývají navzájem propojené osudy obyvatel horské vesnice na moravsko-slovenském pomezí. Děj se odehrává ve zdánlivém bezčasí v průběhu několika let, v celé knize se nachází jen několik momentů, v nichž autorka zmíněním první světové války, Mnichova nebo her Voskovce a Wericha připomíná dobový kontext.

Čtěte také: Jak jsem potkal ryby Oty Pavla. Příběh vášnivého rybáře s dětskou duší

Povídky vynikají jazykovou bohatostí, časté jsou umělecké obraty, které čtenáře obohacují o krásu, jíž se v běžně mluvené i psané řeči nedostává. Kde jinde než v knize lze nalézt vyjádření, že hudba voní jako jehličí a chvěje se jako hvězdy, krajinu zametá večerní vítr nebo že se ze dveří domku prostřel koberec světla? Jeden z důvodů, proč si Želary přečíst.

FOTO: Film Želary
Příroda v horách dovede být laskavá i krutá

Želary jsou knihou, která člověka silně zasáhne. Květa Legátová oslovuje lidskostí vyprávění a zároveň přivádí k úvaze nad tím, jak kruté, nesmyslné a často i hloupé byly dřívější společenské normy a s nimi i lidé, kteří se jimi řídili. Zároveň přináší poselství, jak moc je pro šťastný život důležité vymanit se z područí názorů druhých a být sám sebou.

„Nakonec chodila kuřata za Dulinou. Když si chladila břicho tak, že se rozplácla ve stínu a natáhla všecky čtyři – zavrtaly se jí pipiny do kožichu, pěkně v řadě, jako šňůra živých korálů.

Tehdy byl Lipka šťasten.

Měl nadání pociťovat štěstí z dostupných maličkostí, jak je to dáno všem tvorům kromě člověka. Prožíval chvíle, jež nic nekalí, kdy dýcháme volně, v dokonalé harmonii se vším, co jako my žije. Nechápal, za čím jiným se lidé ženou, a nebude mu dáno, aby to pochopil do konce života.“

Zdroj: LEGÁTOVÁ, Květa: Želary. Praha: Nakladatelství Paseka, 2001.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..