5 fotek 
Pojďme si spolu zavzpomínat na naše mládí. Píše se rok třeba 1995. Osobní počítače začínají pomalu pronikat i mezi nižší vrstvy. Proč jen já ho pořád nemám? Já chci taky hrát!
Nezbývalo nám tehdy než chodit ke kamarádům, kteří již tuto vymoženost mají. V takových chvílích jsme prožívali období neuvěřitelné radosti; hrávali jsme například legendární sérii Test Drive. Tehdy ta grafika působila tak skutečně. Reálně. Přitom dnes bychom se už jen se zasněním pousmáli. Vzpomínáte si, jak krásné to bylo vlastnit překrásné Ferrari a závodit s ním v běžném provozu? Na riskantní předjíždění, když v protisměru jelo auto? Stihnu to? Nestihnu? V tom horším případě to končilo pravěkými zvuky PC (= šum) a rozbitým sklem vozu (představovaného vektorovou linkou přes green). Přitom první díl vyšel už v roce 1987! Druhý, neméně skvělý, kousek spatřil světlo světa o dva roky později. Zklamání přišlo až u velmi špatně hratelné trojky a pak už to bylo jen horší a horší. Teprve až nyní, v roce 2006 přišla firma Atari s Test Drive Unlimited, který svou úžasností šokoval svět a proklamovaná série Need for Speed (NFS) mohla svými posledními díly kvalitativně spíše tento fenomén jen doplňovat.
Tímto se dostáváme k NFS. Je to nepoměrně mladší dítko, které začalo těšit závodění-chtivé duše až v roce 1994. Sláva této závodní gamesky rychle rostla. Třetí pokračování patří mezi opravdovou klasiku závodních her, čtyřka (což bylo de facto jen vylepšené NFS 3) s několika novými módy (nic menšího, než kariéra), to potvrdila. No a po ní přišlo, dle mého názoru NFS nejúžasnější – pátý díl Porsche Challenge. Díky němu jsem si už před lety předsevzal, že si jednou vůz této značky skutečně koupím. Klidně nějaké postarší 944, ale Porsche to musí být. Mnozí z vás asi teď nesouhlasí a považují za vrchol série díly s podtitulem Underground. Ano, byly kvalitní. Přesto spíše módní záležitostí způsobenou filmem Rychle a zběsile (i já ho svého času zbožňoval).
Každý mladý kluk chtěl mít svoje natůněné fáro. Spousta jich to chce ještě dodneška. Přesto doba pokročila a co bylo dříve nejlepší, je nyní… krásně to bylo řečeno v klasickém filmu Grand Torino s Clintem Eastwoodem. Cituji: „A svoje auto, Grand Torino z roku 1972, odkazuji svému příteli Thaovi. Pod podmínkou, že z něj neuřízne střechu jako nějaký mexický uzenáči a nenamaluje na něj žádný debilní plameny, jako to dělají bílí drbani. A dozadu nedá takový to bu*erantský křídlo, které si tam dávají všichni ostatní bambusáci. Na to rovnou zapomeň! Pokud se toho všeho dokážeš zdržet, auto je tvoje.“ Hezké, co říkáte?
Nejnovějším kouskem je NFS Shift, bezesporu vynikající hra. Chybou je, že ke svému zdárnému chodu vyžaduje minimálně 4 GB operační paměti (ač výrobce udává pouze jeden). V dnešní době je to sice standard, přesto mohli být k starším počítačům alespoň o trochu milosrdnější. Tímto problémem netrpí další ze slavných sérií, Toca Race. Její nejnovější počin se jmenuje GRID. A pak tu máme spoustu dalších skvělých her. Nejlepší rally na PC – Colin McRae, simulátory od SimBinu apod.
A jak je tomu na poli freeware? Zástupců je taktéž mnoho. A stále jich přibývá, protože se jedná o vývojově mladší odvětví závodních her. Takže si zmiňme výtečnou Trackmanii, Racing Academy, Driving Speed, V-Drift a další. Autoři na tomto poli se snaží ideově vyždímat své komerční vzory do mrtě a najdou se i tací, kteří přináší do svých her i prvky, které jsou inovativní a neokoukané. A právě v tom je největší plus této četné komunity tvořící jako o život, kde se i v tom obrovském množství pokusů se najde opravdová kvalita.
Závodní hry byly, jsou a budou nedílnou součástí počítačového hraní. Nejen tím, že umožňují – nadneseně řečeno – usednout za volant i ne-řidičům, ale pro svou atmosféru, adrenalin a mnohdy kvalitní grafiku ruku v ruce s hratelností. Včera jsme „jezdili“ na svých starých PC mašinkách v pixelové grafice, dnes jsme přesedlali do mnohem realističtějších kokpitů a zítra? Kdo ví, co přijde zítra… Pokud bude existovat komunita lidí, kteří tento typ her prostě milují, není co řešit.
