Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Zářijová Ikarie – Silná sestava po okurkové sezóně

Redakce

Redakce

10. 9. 2010

Úvodníky v časopisech mají zajímavou úlohu. Čtenáři je někdy čtou, někdy však nikoliv. Většinou je píše šéfredaktor a prezentuje tam své názory na všechno možné i nemožné. Někdy to mívá k obsahu časopisu jakous takous souvislost, jindy si například stěžuje na těžký život lidí zabývající se tvorbou časopisů. No a někdy se tam taky dá nalézt zajímavá informace. V záříjové Ikarii můžeme zachytit zprávičku o proběhnutých křtinách, což znamená další zajímavé knižní novinky české výroby.

Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz

Zahraniční sci-fi

Dlouho se neobjevila v Ikarii tak rozporuplná povídka, jako je Schůzka naslepo. Německý autor Malte S. Sembten nám předkládá zajímavou myšlenku cestování v čase společně s oplodňováním žen slavnými osobnostmi, aniž by o tom dotyční tak nějak věděli. To se uskutečňuje překrásnými dívkami, sukubami. Zákaznice si vybere osobnost, kterou chce být oplodněna a sukuba se vydává do minulosti na odběr. Zápletka s touhou nechat se oplodnit samotným Jackem Rozparovačem se rozjíždí velice sympaticky. Seznamujeme se s tou nejlepší z nejlepších, ale pak se logika autora kamsi zvrhla, či spíše byla nakažena logikou nadržené sukuby, protože jinak se totální zvrat děje nedá uspokojivě vysvětlit. Na jazyku zůstane jen hořká pachuť po dobrém a zahozeném nápadu.

Jack Skillingstead se ve svém dílku Rozptýlení dostává do zajímavého dilematu. Jak byste se po smrti zachovali, pokud byste měli možnost zachovat své vědomí a žít v podobě projekce? Mít možnost komunikovat se svými živými přáteli, objevovat se kde se zachce, své vzpomínky si moci vyvolávat kdykoliv a vždy ostře, procházet se po různých místech a být jen závislí na počtu a umístění vysílačů. Samozřejmě to nemá jen výhody, například nemůžeme mít další přirozené zážitky. Část takového života prožíváme společně s Danielem Fryem, který se připomíná své manželce, která ho nešťastnou náhodou zabila shozením z balkonu. A ona se rozhodla s takovouto jeho existencí skoncovat.

Fontána stáří nás zavádí do blízké budoucnosti, ve které existuje možnost nechat si zmrazit současný věk bez dalšího stárnutí na dvacet let. Hlavní hrdina Max Feder má za sebou pestrou minulost a rozhodl se v pokročilém věku najít dívku, se kterou se kdysi setkal, a která ho okouzlila na první pohled. Bohužel to není tak jednoduché, neboť Daria v sobě nosí jakési nádory, jejichž složení je hlavním stavebním kamenem této omlazovací terapie. Kombinace akční gangsterky s romantickými pohledy do minulosti a špionážního románku, od Američanky Nancy Kress, je velmi povedená.

Česká sci-fi

V oddělení naší domácí scény máme poměrně vysoký počet kratších povídek, z nichž se nedá o žádné říci, že by byla vyloženě špatná. Linda Sigmundová nás seznamuje s téměř hororovým motivem, kde spokojená manželka v domácnosti najednou zjistí, že její milovaný muž je čímsi jiným, než se na první pohled zdá. Název Manžel z podzemí tak trochu napovídá, o co zde vlastně jde. Rozuzlení se sice dá předpokládat, ale v tomto případě to čtenáři nejspíš vadit nebude.

Ikarie 09/2010

Soumrak na planetě posledního soudu je výborný akční příběh připomínající tak trošku Běžícího muže. Zde jde o planetu, kam jsou deportováni odsouzenci, kteří mají bojovat proti sobě. Vítěz, který zabije všechny své soky, je samozřejmě omilostněn a zahrnut bohatstvím. Ale, jak čtenář jistě tuší, a Jiří Mazurek píše, vše je poněkud jiné.

Vězemní si pro změnu vychutná člověk tak trošku se orientující v historii. Představa, že středověk, jeho život a objevy, byly ovlivněny deportací odsouzenců z budoucnosti, kteří se měli za své činy kát bez jakékoliv techniky a vymožeností civilizace, je velmi zajímavá myšlenka. Dana Rusková toto výborně rozvíjí na příběhu genetického inženýra a biologa Merta. Ten je absolutně znechucen prostředím a se zavilostí šílence pokračuje ve svých genetických pokusech na současných obyvatelích. Naštěstí pro normální obyvatele tu jsou ale i jiní odsouzenci, kteří si dokáží dát dvě a dvě dohromady, a zabrání mu v uskutečnění ďábelských plánů. Sice poněkud nechutným způsobem, ale účel světí prostředky.

Nejspíš nejslabší z českých dílek je Venuše od Šimona Petáka. Příběh se rozvíjí zajímavě, začíná u klasického graffiti, pak brousí dokonce do kyberprostoru a možnosti prožívat sny ve virtuální realitě. Bohužel zřejmě autor podlehl pocitu, že pokud vrazí do svého textu nějaké prvky ze sci-fi, že to bude stačit. Povídka jako celek nijak moc neuchvátí, to, že se hlavní postava novinářka málem zcvokne z nasazení virtuální přilby nejspíš rozervaného umělce, nevypadá na kvalitní pointu.

Možnost koupit pozemky na měsíci se tváří jako Velmi výhodná investice. Zejména pokud o dotyčnou půdu projeví zájem například americká vláda, která si je za drahý peníz pronajme. Ono se potom nemusí nic dělat, jen sedět a počítat peníze, nebo si maximálně koupit hvězdářský dalekohled a kontrolovat své vlastnictví. Ivan Mls ale má zřejmě nějaké negativní zkušenosti s úřady, protože skvělé finále povídky by tomu odpovídalo.

Publicistika, filmy, vivisektor

Opět tu máme klasické známé Proměny domácí fantastiky jako rozhovor několika osobností. V první části si můžeme vychutnávat postřehy Leoše Kyšy, Michaela Střelce Pešťáka a Jiřího Pavlovského na rozdíly mezi filmem a knihami. V druhé části se projevují praktici Martin D. Antonín, Štěpán Kopřiva a Martin Moudrý, kteří se vyjadřují hlavně k military sci-fi.

Magazín Ikarie. Foto: Martin Peška

Pravověrní fanoušci si přijdou na své v článku Pavla Žďárka. Ten se totiž zaměřuje na Roberta Englunda. Že Vám toto jméno nic neříká? Tak to ani nemá cenu toto číst, ale snad pomůžeme názvem Noční můra v Elm Street. A tím myslíme klasickou řadu odstartovanou v osmdesátých letech z dílny klasika žánru Wese Cravena, nikoliv její očekávaný restart, ze kterého mají znalci poněkud obavu. Robert Englund je totiž Jediný pravý zabiják z Elm Street.

Jakožto patriot musím upozornit ještě na český Zombie movie, jehož recenzi zplodil Lukáš Vaníček, a dle jeho slov by to zřejmě stálo za zhlédnutí.

Ve filmovém průmyslu buď opustili okurky, nebo nevím. Dle recenzí je to jedna pecka za druhou, přičemž s většinou se nedá nic jiného než souhlasit. Ať už je to Inception, Mr. Nobody, Poslední vládce větru, nebo Predátoři. Všechny tyto uvedené filmy si od svých recenzentů odnesli nadprůměrná hodnocení. Jediný hůře hodnocený film je třetí díl Twilight ságy, Zatmění, ale takovéto hodnocení se dalo předpokládat. Avšak stojí za to si to přečíst, neboť Jiří Pavlovský ve svém článku docela perlí.

Obdobnou situaci máme i mezi knihami. Zde budeme jmenovat namátkou – Brasyl od Ian McDonalda, Čas žít, čas zabíjet od Miroslava Žambocha, Poslední strážce věčnosti od Johna C. Wrighta, nebo komiks Ďáblův hrad z cyklu Solomon Kane. Prostě úroda kvalitnějších knih, můžeme-li věřit psanému slovu v Ikarii, je více než dobrá.

Jestli zejména čtenářům školou povinným chtěli redaktoři Ikarie udělat radost kvalitním obsahem a informacemi, když ten začátek školního roku je jednak takový pošmurný, a druhak hlavně je, opravdu se jim to povedlo. Záříjová Ikarie je plnohodnotné číslo sci-fi časopisu, které by mělo potěšit jak příležitostné čtenáře, tak i zarytější fanoušky. A to včetně mě.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Zářijová Ikarie – Silná sestava po okurkové sezóně