3 fotky 
O tom, jak se točí eskapády dobrodruha Beara Gryllse z pořadu Nutné k přežití, který pro pobavení diváků ochutná kozí varlata nebo skáče salta z helikoptéry, se rozpovídal jeho kameraman Simon Reay.
Bear Grylls při natáčení pořadu ve vietnamských skalách, Zdroj: Archiv pořadu Nutné k přežití
Přinášíme vám rozhovor s kameramanem Simonem Reayem, který kromě dokumentárních a jiných televizních pořadů včetně Teletubbies natáčel i pořad Nutné k přežití, kde expert na přežití v extrémních podmínkách Grylls radí a zároveň názorně ukazuje divákům, jak například překonat noc na vyprahlé poušti v těle mrtvého velblouda nebo že smrtelně hladový člověk se nevybírá a smlsne si i na veverce, tarantuli či vypije vlastní moč.
Jaký byl váš nejděsivější zážitek při natáčení?
Simon: Nejděsivější chvíle jsou takové, kdy nemáte situaci pod kontrolou nebo kdy se nemůžete nijak bránit. Na prvním místě jsou zvířata: krokodýli, medvědi a tak dále. Můj nejstrašnější zážitek v posledních pěti letech byla nehoda na saních, při které jsem Bearovi rozdrtil nohu a málem ho zabil. Myslím, že být o pár centimetrů napravo nebo nalevo, trefil bych se mu do hlavy s tragickými důsledky.
Stává se, že za kamerou snáze zapomenete na nebezpečí?
Co vidím v hledáčku, se většinou neodehrává přede mnou, v mojí mysli. Možná to zní divně a nepochopitelně, ale když se díváte hledáčkem kamery, obvykle se cítíte v bezpečí.
Nestihl jste někdy natočit nějaké jedinečné záběry, které se nedají zopakovat?
Když jsme natáčeli v Patagonii, než jsme se spustili nad rozsedlinou, Bear se najednou otočil a povídá: „Lavina!“ Strhnul jsem kameru na druhou stranu a zachytil horní konec padající laviny. Vypadalo by to, jako by se valila přímo na nás. To byla jedna z těch chvil, kdy jsem si pomyslel: „Škoda, to bych býval moc rád natočil.“
Bear v pořadu dělá řadu nechutných věcí, například jí syrová varlata a pije moč. Musel jste někdy něco z toho také zkusit?
(smích) Kozlí varlata – ty bych možná ochutnal. Myslím, že by to bylo podobné jako játra nebo ledvinky – něco, co si dokážu představit, že bych snědl, kdybych musel. Ochutnal jsem aligátora a hady i jiná zvířata, která ulovil.
Bear Grylls (vpravo) se Simonem při natáčení dalšího dobrodružství v Panamě, Zdroj: Archiv pořadu Nutné k přežití
Čeho bych se ale nedotkl, je hmyz, který on jí vcelku. Nechápu, jak to může dělat. Samozřejmě vím, že on ví, že to diváci milují, tak se k tomu donutí. Některá zvířata, jako byl ten bičovec v Belize – ani jsem se na něj nechtěl dívat, natož ho natáčet a už vůbec ne se ho dotknout. On ho praštil kamenem a když spadl na podlahu, zvedl ho a celého snědl.
Ten tvor je ošklivá obluda, jakou byste si k puse nedali – opravdu nechápu, jak to dělá. Jednou jsem snědl jednoho mravence, jinak jsem žádný jiný hmyz neochutnal.
Takže vás nenutí takové věci zkoušet?
Moc rád by mě k tomu přiměl, občas mi kousek hodí, hned jak stopnu kameru! Občas se mi stalo, že něco jedl a já se podíval nahoru v hledáčku a červená kontrolka nesvítila, protože jsem zapomněl stisknout nahrávání. A v tu chvíli mi moje škodolibé já našeptá, abych ho neupozornil hned, ale nechal ho to sníst celé a až potom mu řekl: „Hele, promiň, kámo, musíš si to zopakovat, protože jsem netočil.“ To se párkrát stalo a vždycky jsem se při tom bavil.
Natáčel jste speciál s Bearem a Jakem Gyllenhaalem? Jaké to bylo?
Myslím, že než jsme začali točit, byl Jake hodně nervózní. Nebyl si moc jistý, co může čekat. Ale setkání s někým jako Jake bylo úžasné. Byl tak bezprostřední. Nevěděli jsme, co od hollywoodské hvězdy první kategorie očekávat, ale byl nadšený pro věc a otevřený všemu, před co jsme ho postavili. Byl naprosto skvělý.
Ten den na vrcholku vulkánu panovaly strašlivé podmínky. Vítr mi doslova podrážel nohy, lezl jsem při zemi, strkal před sebou kameru a snažil se nenechat se odfouknout. A Jake naprosto důvěřoval Bearovi a týmu.
Pohádali jste se někdy s Bearem Gryllsem na vaší nebezpečné výpravě?
Nedávno jsme byli na Borneu a on chtěl udělat salto pozadu z helikoptéry. Říkám mu: „Podívej, radši bych, abys to nedělal, protože pod námi je ostrov a já bych ho chtěl mít v záběru, až budu točit, jak padáš“. Helikoptéra byla dost malá, takže kdyby udělal svoje salto, já bych se musel přesunout z jedné strany na druhou a zároveň ho neztratit ze záběru.
Ale on trval na svém, že prý „je to nuda, jenom viset z ližiny“ – typický Bear. Takto jsme se dohadovali nejméně půl hodiny, než jsem nakonec ustoupil: „Bylo by to pro mě mnohem jednodušší, ale když nechceš, tak nechceš.“ A v pořadu skutečně uvidíte, jak dělá salto pozadu.
Jaké bylo vaše nejtěžší natáčení pro tento pořad?
Je těžké brodit se po prsa močálem, držet kameru a natáčet Beara, který na vás prostě nepočká. Je také těžké někoho natáčet, když visíte pod helikoptérou. Je ale zajímavé, že si na takové věci zvyknete – připadám si hloupě, když to říkám, ale opravdu si zvyknete.
