×
TOPZINE.cz

Ypsilonka se rozloučila s windsurfingem

FOTO: Ypsilonka - Kam vítr tam plážDůstojné sbohem přišli říci diváci Studia Ypsilon v pátek 18. února inscenaci Kam vítr, tam pláž. Hra o čekání, nadšení, windsurfingu, smyslu a želvách, kde se nic nestane, ale pokud byste se dívali pořádně, otevřela by vám oči.

FOTO: Ypsilonka - Kam vítr tam pláž
Surfařské minimum naposledy v Ypsilonce Foto: N. Jelínek

Stejně jako mladí windsurfeři čekají na vítr, který jim dá pocit svobody a nezávislosti, stejně i my čekáme. Když poznáme, že samo čekání je osvobozující, můžeme pochopit, co si plážoví povaleči myslí. Příběhem nás provází chlapec hozený do prostoru jako Alenka do své říše divů.

Nejprve se snaží vše vyložit logicky a je ovlivněn svým vlastním myšlením. Postupně se však nechá přesvědčit o tom, aby se na vítr díval jinak a nebojoval s vlnami, které nejsou nepřítelem.

FOTO: Ypsilonka - Kam vítr tam pláž
"..skála-láska-karabina.."

Jednoduchý scénař stojí hlavně na výborném hereckém výběru. Známé tváře stálých členů souboru Barbory SkočdopolovéPetra Vrška a Daniela Švába zde tvoří souhru se svými hostujícími kolegy Andrejem Polákem (který patří mezi stálé hosty), Vendulou Štíchovou, Markétou Richterovou a Petrem Vančurou. Mimika herců hledících do publika jako do pomyslného moře a očekávající vítr je přesným odrazem jednoduchosti příběhu, který však jednoduchost jen předstírá.

FOTO: Ypsilonka - Kam vítr tam pláž
Petr Vršek, Petr Vančura a Markéta Richterová

Poslední lekce windsurfingu

Díky zvědavosti vetřelce v podání Petra Vančury se můžeme od ostatních dozvědět, co všechno je nutné znát při tomto sportu. Co je to halzna, jak se s plachtou zachází a jaký je to nepopsatelný zážitek, když tě vítr unáší po vlnách pryč. Zručnost herců byla přirovnatelná k baletnímu výstupu alternativního tanečního představení. Hudbou doprovázené páry mužů a žen jejich předváděné kreace s plachtou windsurfu byly neskonale obohacujícím zážitkem.

Otázky pro režiséra Jiřího Havelku:

Co bylo impulsem či výchozím bodem Vaší inscenace Kam vítr tam pláž?

Tenhle nápad se mi honil hlavou už hodně dlouho, během surfařských výjezdů se scénografem Dádou Němečkem, během čtení esejů a knih Václava Cílka o přírodě a člověku (nebo spíš krajině a člověku), během čtení statí Vladimíra Mikeše o neschopnosti prožívat přítomnost, respektive o přítomnosti vůbec. A také jsme zase chtěli nějak nově posunout definování divadelního časoprostoru, třeba se hodně zaměřit na rytmus ve všech jeho významech. S herci to byla tentokrát obzvlášť zajímavá práce, protože jsme se vlastně snažili o jakýsi minimalismus i v herecké složce. Ne herec jako tvůrce herecké postavy, ale víc jako rytmizující element, jako jedna z fází probíhající v divadelním čase a prostoru. Což vedlo k tomu, že opravdu hodně materiálu se odhodilo, vlastně bylo těžké se napojit na určité nové vnímání. Snažili jsme se hledat nutnost divadelní situace, a dá-li se vůbec v divadle popřít nebo nahradit úplně jiným prostředkem.

Jak jste si tedy vybíral do projektu herce?

Herce jsem do tohoto projektu oslovoval ne podle toho, jestli někdy surfovali, ale spíš podle toho, jestli ustojí proces, který bude celou dobu hodně nejistý a proměnlivý. Snažili jsme se totiž přemýšlet o herci nejen jako o tvůrci charakteru, potažmo herecké postavy, ale jako prvku, který prvotně protíná prostor, staví se svou fyzičností nějak k architektuře scény a tím ji ovlivňuje, spoluvytváří. Fázuje svým jednáním čas. Víc než rafinovanost nás zajímala jednoduchost a čistota, víc než situace nás zajímal rytmus, spíš než dějem jsme se zabývali frekvencí opakování slova či pohybu.

Šel byste Vy sám na divadlo, kde se nic nestane?

Ten podtitul tak trochu nadneseně reaguje na pokus okleštit charaktery a situace až na naprosté minimum. Ale myslím, že by mě takový podtitul zaujal. Říkal bych si, že je to spíš žert, že se tam asi přeci jen něco dít bude, ale zároveň by mě hlodalo, co když se třeba nebude dít opravdu vůbec nic. No, a to už je určitý zájem. Nepřipadá vám divadlo také jako čekání na příhodný vítr? Vítr, to je živý organismus a v tomhle by si měli být s divadlem hodně podobní. Vítr neustále pulsuje, mění směr a sílu a když jste na surfu musíte na něj přesně reagovat, napojit se na vítr a jeho výkyvy. To by bylo pěkné, kdyby se diváci uměli takhle napojit na dobré živé divadlo.

Kam vítr, tam pláž

Studio Ypsilon

Režie: Jiří Havelka

Hráli: Andrej Polák, Petr Vršek, Daniel Šváb, Petr Vančura, Barbora Skočdopolová, Vendula Štíchová, Markéta Richterová

Premiéra: 12.12.2008

Derniéra: 18.2.2011



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..