2 fotky 
Pět set let starý instrument a přesto stále hojně používaný. Svět hudby jej zná v podání božských The Corrs a u nás třeba z melodií kapely Asonance. To je whistle; jednoduše vypadající flétnička, jejíž kořeny sahají až do šestnáctého století, kdy byl poprvé vyroben její předchůdce, takzvaný flažolet (flageolet). A přes své stáří tahle nenápadná píšťala v irské hudbě stále hraje první housle.
Irish whistle, tin whistle nebo jen whistle, Irové jsou na svůj domácí nástroj patřičně hrdí, Zdroj: wikipedia.org
Tin whistle, irish whistle, penny whistle nebo prostě jen whistle, tak svému lidovému nástroji říkají Irové, kteří tento instrument moc dobře znají. A že na něj nemusíte hrát jen tradiční irskou hudbu, o tom vás snad za chvíli přesvědčí velké hity v podání této malé píšťaly. Pojďme si ji představit i my.
Rozdíl mezi flétnou a whistle? Velký!
Whistle je jeden z nejjednodušších dechových nástrojů, který je proslulý i nenáročnou technikou hry. Jedná se o asi dvaceticentimetrovou píšťalu, která má narozdíl od všem známé zobcové flétny pouhých šest otvorů na horní části. Ty nejsou nijak ohraničené od zbývajícího těla flétničky, a to kvůli snadnější změně poloh při rychlé hře.
Původním materiálem, ze kterého se whistle vyrábějí, je samozřejmě dřevo, avšak s postupem staletí a příchodem moderní doby se začaly vyrábět whistle kovové. S tovární výrobou irské whistle přišel koncem devatenáctého století Robert Clarke a založil tak dlouholetou tradici, neboť pod touto značkou jsou whistle produkovány doposud.
Jak na ni?
Všichni tvrdí, že hru na tento nástroj zvládne téměř každý. Je to doopravdy tak jednoduché? Dá se říci že ano. Hraje se na něj podobně jako na zobcovou flétnu, ale není potřeba učit se žádné složité hmaty. Základní tón zní při zakrytí všech šesti dírek a vyšší tóny zahrajete pokud určitý počet otvorů odkryjete. A co když jsou otevřené všechny dírky a melodie stále stoupá nahoru? Jednoduše opět zakryjete všech šest otvorů a flétničku takzvaně přefouknete, aby se ozval tón o oktávu vyšší než původní. Pro půltóny žádné zvláštní hmaty neexistují (s jedinou výjimkou), ale dají se zahrát, pokud odkryjete polovinu dírky.
Jedna ze specialit tohoto nástroje je jeho ladění. Přejete si G-Dur, D-Dur, A-Dur či jiné? Nic není problém! Whistle se totiž vyrábí ve více tóninách, a to z prostého důvodu. Zahrát na tuto píšťalu půltón skutečně čistě je docela umění, a tak většina hráčů mění whistle podle tóniny písně, kterou mají hrát. Když hrají skladbu v D-Dur, vezmou si jednoduše whistle laděnou v této tónině a nemusí se peklovat s žádnými křížky. A tak je to i u ostatních tónin. Jednoduché, nemyslíte?
V jednoduchosti je krása. A někdy i složitost.
Přestože naučit se hrát na whistle je poměrně lehké, zahrát na ni skutečně dobře už tak jednoduché není. Tato flétnička je totiž sama o sobě nenaladitelná, což znamená, že pokud hraje s jiným nástrojem, musí se hráč hodně snažit, aby to skutečně ladilo. Když pomineme tento fakt, další ze záludností jsou i písně, které whistle většinou hraje. Jedná se o tradiční irskou hudbu, která je velice svižná a živá. Hráč si pak při takových skladbách musí dávat pozor, aby hrál to, co má a vystříhal se veškerých přehmatů.
Irská flétna je ve své domovině natolik oblíbeným nástrojem, že se každoročně pořádají i různé soutěže a přehlídky zaměřené právě na její malebný zvuk. To, co s ní dokáží jejich účastníci, zní někdy dost neuvěřitelně. A možná právě proto se irish whistle stala jednou z nejpopulárnějších fléten a dnes je rozšířená nejen po celých Britsých ostrovech a části Evropy, ale pomalu si své místo začíná dobývat i v Americe, což je pro takový nevýrazně vypadající instrumen velký úspěch. U nás ji zkuste třeba v podání Asonance, jejich melodie skutečně stojí zato.
