2 fotky 
Výskyt vztekliny u člověka není příliš obvyklý. Vždyť vzteklina je nemocí, která se objevuje především u zvířat. Přesto existují případy nakažení člověka a téměř vždy pro něj znamenala smrt. Dnes už se ovšem podařilo vyléčit jednu ženu, která byla vzteklinou nakažena.
Dnes je očkování proti vzteklině u zvířat povinné, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Podivné chování při nakažení vzteklinou inspirovalo i režiséry hororových filmů, kteří s oblibou zdůvodňovali trhavé pohyby zoombie tím, že došlo k nakažení zmutovaného viru vztekliny, která se šíří dál jediným kousnutím.
Ve skutečnosti mají postižení při nakažení nepřetržité křeče, které způsobují jejich křečovité chování. Nemohou polykat, proto ve většině případů umřou na dehydrataci organismu, ze svalového vypětí nebo na zástavu srdce a dýchacích cest.
Vzteklina jako hrozba
Nesahej na to zvíře, může mít vzteklinu, říkávaly nám maminky, když jsme si chtěli domů přinést opuštěného pejska nebo kočku. Protože vzteklina se vyskytovala především u zvířat, bývala pro děti hrozbou. V dnešní době je ovšem u nás její výskyt minimální. Každý, kdo chová psa nebo kočku, je nechává pravidelně očkovat. Ovšem u divokých zvířat toto nebezpečí stále hrozí.
Vzteklina je akutní virové onemocnění, které napadá centrální nervový systém. Přenáší se slinami. Obvykle k nakažení dojde po kousnutí zvířetem. Při vzteklině se mění chování, nemocný je agresivnější, více podrážděný. V nejvyšším stádiu končí prakticky vždy smrtí.
Jak poznáme, že má zvíře vzteklinu?
Divoká zvířata nejsou plachá, neutíkají před lidmi. Domácí zvířata se mohou naopak stát plachými nebo agresivními. Pokud dojde k včasnému očkování, nemusí nemoc vůbec propuknout. Vzteklina nejčastěji postihuje zvířata jako například lišky, psy nebo netopýry. V České republice došlo k rozsáhlému očkování lišek, proto je její výskyt nyní minimální. První příznaky se objevují 3-5 dní po nakažení.
Vzteklina u člověka
Inkubační doba u člověka trvá deset dnů až šest měsíců podle závažnosti, síle viru a místě kousnutí. Prvotní příznaky se příliš neliší od běžného nachlazení – kašel, bolest v krku nebo horečka. Poté dochází k absenci strachu, agresi, neklidu, nervozitě, halucinacím, záchvatům zuřivosti, bolesti, únavě, nechutenství, nespavosti, depresím, křečím a jiným poruchám osobnosti.
Divoká nakažená zvířata nejsou plachá, Zdroj: sxc.hu
Existují tři formy podle závažnosti. V první fázi se objevují křeče, poté šílenství a v poslední fázi může dojít až k ochrnutí a následnému selhání srdce a dýchacích cest, které končí smrtí. V počáteční fázi, dříve než se začnou objevovat příznaky, je velká naděje na vyléčení.
První vakcína proti vzteklině
Louis Pasteur byl prvním, kdo objevil vakcínu proti vzteklině. Dělal pokusy na zvířatech a na vakcínu proti vzteklině přišel náhodou. Očkoval virem řadu zvířat, které na následky nemoci zahynuly. Své pokusy prováděl i na sobě.
Když vyčerpal dostupné látky, měl už jen několik vakcín s prošlou lhůtou. Tyto vakcíny aplikoval na několik slepic, které nejenže na následky viru nezahynuly, ale dokonce se staly odolnými proti virům stejného typu. Tak přišel na fakt, že oslabená látka funguje jako očkovací sérum vůči virům.
Očkovaní by měli být především lidé, kteří pracují se zvířaty a hrozí u nich riziko nákazy – veterináři, hajní, pracovníci na jatkách, zoologové atd. Nebezpečí hrozí také v zemích, kde se vyskytují toulaví psi jako například země v Africe a Asii, Indie, Indonesie a střední a Jižní Amerika.
Jediný vyléčený člověk nakažený vzteklinou
Vzteklina znamenala až donedávna pro člověka smrt. V poslední době ovšem bylo provedeno několik pokusů, kdy byl nakaženému navozen umělý spánek, který nevytvářel křečové impulzy, tělo se tak nevysilovalo a energii použilo na vytvoření protilátek. Zároveň mu byly podávána virostatika a s nimi látky chránící mozek.
Zatím jediným vyléčeným člověkem, na kterého byla tato metoda aplikována a byl z ní vyléčen, byla Jeanna Giese. Když se probudila z kómatu, musela se všechno učit od začátku. U dalších případů bohužel ale tato metoda neměla pozitivní účinky. Dodnes neexistuje žádné vysvětlení, proč tato metoda u Jeanny zabrala, zatímco u ostatních ne. Uvidíme, zda vědci přijdou na metodu, která by dokázala pomoci všem nakaženým.
