Vzdělávací systém v Anglii: Studenti z bohatších rodin mají výhodu

Ve třetí části našeho seriálu se podíváme, jak funguje britské školství, a zaměříme se přitom na Anglii. Další země Spojeného království se v některých detailech odlišují. Přestože anglické a britské vzdělávání inspirovalo v lecčems jiné země a některé univerzity si vysloužily přední místa ve světovém žebříčku, v současné době se zvláště higher education ocitlo v hluboké krizi.

Termínem higher education se označuje vysoké školství, kdežto high school navštěvují žáci už v rámci povinné školní docházky. Pro nás to může být zavádějící, zvláště když přídavné jméno vyšší používáme pro kratší, tedy vlastně nižší formy vysokoškolského studia. Většina univerzit jsou státem řízené soukromé instituce. Skutečně nezávislých soukromých vyšších škol je málo, univerzita jen jedna (Buckinghamova un.)

Každý druhý mladý Angličan dnes studuje, a to je pro Anglii problém. Vláda se ho snažila řešit zavedením školného, které se má dále zvyšovat až na devět tisíc liber za rok. Postiženy jsou především obory, které nejsou dostatečně tržní v krátkém časovém úseku, jako jsou jazyky a další humanitní vědy.

Vláda razantně seškrtala rozpočet na vysoké školy, snižuje se počet hodin výuky a profesoři jsou hromadně propouštěni. Jak už to ale v dnešní době bývá, nikde není dostatečná krize na to, aby si snížili příjmy ti nejbohatší. Někteří rektoři pobírají více než 300 000 liber za rok, což je více než šestinásobek průměrného akademického platu.

Převažují kratší studijní programy

V Británii se vysokoškolské instituce dělí na univerzity, colleges a vysoké školy umělecké a hudební. Pro vstup na univerzitu by mělo stačit úspěšné zakončení předchozího studia včetně zkoušek. V praxi však některé školy v důsledku větší poptávky požadují více nebo naopak uznávají alternativní kvalifikace. Studium trvá nejčastěji tři roky (Bachelor’s Degree). Studenti se před získáním tohoto titulu nazývají undergraduates.

Někteří po získání titulu bakaláře pokračují jako postgraduates v magisterském studiu trvajícím jeden nebo dva roky a zakončeném Master’s Degree. Za další tři roky si mohou udělat doktorát (Doctorate Degree). Existují rovněž kratší varianty vyššího studia, kde absolventi obdrží diplomy jako higher education certificate, diploma, foundation degree.

Zjistěte také, že ve Francii mají známky vzhůru nohama nebo že Španělé se stále nechtějí učit cizí jazyky!

Školní docházka je povinná pro děti od 5 do 16 let. Školní rok se dělí na tři trimestry, začíná v září a končí v červnu nebo červenci. Vyučuje se obvykle od devíti do čtyř hodin s hodinovou přestávkou na oběd, od pondělí do pátku, i když v sobotu se někdy pořádají volitelné sportovní aktivity. Známkuje se písmeny (oficiálně by to mělo být od A+ do F, škála ale může být různá, E je už nedostatečná). Uniformy jsou v Anglii běžnou záležitostí, nosí je 79 procent žáků primárního a drtivá většina žáků sekundárního vzdělávání.

V Anglii jsou matky na  mateřské 52 týdnů, i když pětina dětí navštěvuje jesle už před prvními narozeninami. Státní školky (nursery schools) se starají o děti mezi třemi a pěti lety. Day nurseries a combined nursery centres mají delší otvírací dobu, některé z nich jsou soukromé. Neformálnější formou předškolní výchovy jsou takzvané playgroups.  Soukromá zařízení jsou drahá, platí se přibližně 50 eur za den. K základním školám jsou připojeny přípravné nursery classes. Mnoho rodin využívá chův (nanny, childminder, childcare provider) nebo au-pair.

Státní školy se řídí podle osnov (National Curriculum), které zahrnují i povinné přezkušování na konci každé takzvané klíčové etapy (Key Stage) v 7, 11, 14 a 16 letech. Žáci většinou přecházejí na druhý stupeň v 11 letech, i když někdy mohou školy používat jiný způsob dělění, například třístupňový (first school, middle school, upper nebo high school). Druhý stupeň povinné školní docházky se dělí na výběrové grammar schools a comprehensive schools, které přijímají žáky bez rozdílu.

Do práce odchází řada mladých Angličanů už v 16 letech

Po ukončení čtvrté klíčové etapy, kterou končí zkouškou z libovolného počtu předmětů podle vlastního výběru, nastupuje nemalé procento žáků do práce. Mohou také pokračovat v nepovinném vzdělávání na té samé škole nebo v tzv. sixth-form školách a kolejích, případně v institucích odborné přípravy. Po dvou letech absolvují zkoušku GCE-A level, jednodušší GCE-AS level, odbornou GNVQ, NVQ, AVCE atd.

Část státních škol patří církvi, ať už římskokatolické nebo anglikánské. Přibližně sedm procent dětí navštěvuje soukromé školy (independent schools), někdy také paradoxně nazývané public schools – veřejné školy. Některé z těchto škol jsou jen pro chlapce nebo pro dívky. Soukromé školy se někdy zaměřují na děti se speciálními potřebami nebo nabízí alternativní výukové metody. Výsledky ukazují, že děti z bohatších rodin jsou mnohem úspěšnější, i když nadané děti z chudších rodin mohou získat stipendium.

Z ankety Eurostatu vyplývá, že britští studenti se z cizích jazyků nejvíce učí francouzsky a španělsky, a to hlavně na prvním stupni. Na druhém stupni klesá počet žáků studujících oba jazyky na polovinu, což představuje naprostou výjimku v rámci celé EU. Ve znalosti aspoň jednoho cizího jazyka se Britové hodnotí obdobně jako Češi, nejčastěji uváděná je francouzština.