×
TOPZINE.cz

Vystoupejte spolu s románem Emily Brontëové až na Větrnou Hůrku

Přeneste se s námi do viktoriánské Anglie, v níž žila a tvořila Emily Brontëová. Slavnou se stala díky svému jedinému románu Wuthering Heights (1847), v českém překladu Na Větrné Hůrce. Odpočiňte si u praskajícího krbu se skleničkou červeného a začtěte se do tohoto poutavého příběhu.

FOTO: Zřícenina v Yorkshiru
Co zbylo z Větrné Hůrky?, Zdroj: sxc.hu

Román Emily Brontëové nazvaný Na Větrné Hůrce se odehrává na přelomu 18. a 19. století v hornaté krajině severního Yorkshiru na usedlosti Větrná Hůrka – nedaleko Drozdovského panství. Romantický náboj knihy spočívá především v romantickém dějišti. Najdete zde vřesem zarostlé stromořadí s krásnou vyhlídkou do kraje, nadýchat se můžete suchého i svěžího vzduchu v útulných zákoutích, nebo si lze vyjít na procházku, při níž vás okouzlí zelené doliny, ale i postraší zrádné močály či sněhové bouře.

Příběh nenaplněné lásky

Příroda zkrátka hraje v životě tamějších obyvatel podstatnou roli. Je krásná, ale zároveň i drsná, hrůzná, až necitelná. Zahání lidi do tepla domovů, kde jedině se cítí bezpeční. Román Na Větrné Hůrce nám především vypráví příběh jedné nenaplněné lásky – lásky, jež přechází až v nenávist a hrdou touhu po pomstě, ta je na konci však opět přemožena právě láskou.

FOTO: Yorkshire

Děj románu se odehrává v období mezi lety 1770 až 1803. Lockwood přijíždí z Londýna na venkov, je znechucen městskou společností a vyčerpán rušnými večírky, a proto si pronajímá dům na usedlosti Drozdov, jehož majitelem je jakýsi pan Heathcliff. Od paní Deanové, místní služebné, se dozvídá historii dvou rodů, jejichž životy jsou spojeny právě s Drozdovem a Větrnou Hůrkou. Příběh vyprávěný služebnou se datuje rokem 1770 a tvoří hlavní linii románu, příjezd Lockwooda a jeho pobyt na Drozdově je jeho rámcem.

O několik let nazpět

Majitel Větrné Hůrky, pan Earnshaw, se vrací domů z Liverpoolu a přivádí malého opuštěného chlapce, kterého pojmenují Heathcliff. Ten si ihned padne do oka s dcerou starého pána, Kateřinou, a stanou se dobrými přáteli. Ovšem Earnshawův syn Hindley se k němu chová povýšeně a jejich vztah je postupem času založen na vzájemné nenávisti. Po smrti Earnshawa se statku ujme již téměř dospělý Hindley. Na otcův pohřeb si již přivede svoji ženu Frances. Za nějaký čas se jim narodí syn Hareton, žena ale brzy umírá na tuberkulózu. V té době se Kateřina hodně sblíží s dětmi pana Lintona z Drozdova: Isabelou a Edgarem.

Kateřina dospívá a Edgar Linton, se kterým si jako malá hrávala, ji požádá o ruku. Přestože Kateřina něco cítí k Heathcliffovi, Edgarovu nabídku přijímá. Tím si zajistí dobré společenské postavení a snad se i domnívá, že bude moci pomoci Heathcliffovi z poníženého postavení v domácnosti svého bratra. Když však zprávu o Kateřinině zasnoubení Heathcliff zaslechne, utíká z domu a nikdo o něm dlouhá léta neslyší.

FOTO: Krajina Yorkshiru
Yorkshire – krajina bouří i klidu, Zdroj: sxc.hu

Po nějaké době se Heathcliff opět vrací, už není nuzák, nýbrž muž se společenským postavením. Kateřina žije s Edgarem na Drozdově, avšak Heathcliffa nadšeně přijímá. Ten se ubytuje Na větrné Hůrce u Hindleyho, který po smrti své ženy propadá alkoholu. Heathcliff od něj usedlost odkoupí a postupně se začne mstít těm, kteří mu v minulosti způsobili bolest. Pohádá se s Kateřinou i Edgarem a odvádí si s sebou Isabelu Lintonovou, Edgarovu sestru, se kterou se natruc oběma manželům ožení. Kateřina je zdrcena, porodí malou Katku a umírá. Ani manželství Heathcliffa a Isabely však netrvá dlouho. Heathcliff se na své manželce mstí za její rodinu, respektive za jejího bratra, který mu ukradl milovanou Kateřinu. Týrá ji, takže se Isabela rozhodne k útěku. Narodí se jim chlapec Linton.

O mnoho let později Isabela umírá a Linton je převezen na Drozdov. Odtud si ho odvádí Heathcliff na Větrnou Hůrku. Chová se ke svému synovi necitelně a s odporem. Jeho matku přece nikdy nemiloval. Edgar Linton se snaží zabránit své dceři Katce, aby se s mladým Lintonem stýkala. Také se má vyhýbat Větrné Hůrce, kde na ni nečeká nic dobrého. To se mu však nepodaří. Katka se s Lintonem náhodně seznámí a vznikne mezi nimi náklonnost, která je z Katčiny strany spíše ze soucitu a ani Linton ji nedokáže milovat z celého srdce, na to je totiž po svém otci neskutečně sobecký.

FOTO: Květiny
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu

Heathcliff chce přesto využít této drobné naklonnosti a snaží se nalákat Katku na Větrnou Hůrku. Kdyby si Lintona vzala, Heathcliff by ovládl veškerý majetek jejího otce. Katka je tedy uvězněna na Větrné Hůrce a donucena k sňatku. Linton však brzy po svatbě umírá a Katka zůstává na Hůrce s Heathcliffem a Haretonem. Z Heathcliffa má strach a Haretonem pohrdá, neboť nemá postavení a neumí ani číst a psát. Katka ho to začne učit a postupně mezi nimi vznikne láska, jíž nikdo nebrání. Heathcliff už totiž netouží po ničem jiném, než že se konečně shledá se svojí milovanou Kateřinou.

V čem spočívá genialita Brontëové?

Román Na Větrné Hůrce se stal jedním z nejvýznamnějších děl anglické literatury v období viktoriánské éry. Zprvu však nebyl tolik úspěšný, dokonce byl považován za rané a nezralé dílo. Doba však vše postupem času přehodnotila. Román se najednou stal originálním dílem a Emily začala být označována takovými adjektivy jako: geniální, nesrovnatelná, dokonce i nadlidská.

V tomto díle jsou ženské postavy vykresleny jako vzdělanější než-li muži, jsou rovněž i fyzicky schopnějšími. Brontëová totiž své hlavní hrdiny obohacuje o netradiční charaktery. Mužům a ženám nejsou přiděleny takové vlastnosti či rysy, které se u nich předpokládají za typické. To je bezesporu jedinečným rysem tohoto díla. Typicky romantickým prvkem je zde nešťastná láska Kateřiny a Heathcliffa.

Na knize Na Větrné Hůrce se mi líbí milostný příběh Kateřiny a Heathcliffa, který je plný protichůdných pocitů – lásky a nenávisti, vzájemné blízkosti i vzdálenosti, msty i odpuštění. Jejich láska je velice dramatická a  bohužel neskončí tak, jak bychom si to ve svých snech představovali. Ačkoli je v popředí silný milostný příběh, kniha Na Větrné Hůrce určitě nepatří do fondu červené knihovny. Líbí se mi také vypravěčský styl autorky, pro který je typická mimo jiné i dramatičnost v úvahových pasážích, což je dobře vidět i na zvolené ukázce. Okouzlil mě i popis tamější přírody, který je naopak velmi klidný a plný metafor.

Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. K čemu bych byla stvořena, kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff, – znala jsem je a prožívala s ním od malička – podstatou života je mi on! Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se proměnil v úplnou cizinu – neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese – čas ji zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem – ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff! Nelly! Stále, stále je v duchu se mnou – ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím – ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto víckrát o našem rozloučení! Vidíte, že by to ani nešlo, vždyť –

(Brontë, Emily: Na Větrné hůrce (1. vydání v originále 1847). Praha : Odeon, 1968.)



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..