5 fotek 
V Galerii Chodovská tvrz je od neděle 11. prosince k vidění výstava Cargo Culture. Jedná se o pět instalací poukazujících na racionalizaci a materializaci současného světa. Při pohledu na ně se probouzí nepříjemný pocit. Neuniká mi něco? Něco v životě?
Poslední večeře. Také vám asociuje váhy?
Autorská dvojice Milan Mikuláštík a Michal Panoch se prostřednictvím věcí denní potřeby a jejich zdánlivě banálního ztvárnění snaží upozornit společnost na její jednání. Na automatizované jednání vlastní každému jednotlivci, které však směřuje k ekologické a sociální katastrofě.
Právě jednání založené na antropologické konstantě vysvětluje Cargo cult. Podle oficiálních materiálů k výstavě je Cargo cult: „… mechanickým opakováním rituálů, aniž by došlo k pochopení jejich základu.“ Automatizované jednání bez rozmyslu není vždy nejlepší cestou.
Velmi zajímavý je dotazník, který je dobrovolný a získáte ho u vstupu. Částečně tvoří klíč k pochopení výstavy a utvoření si představy o ní. Podává informace o dětské obezitě či o množství vyhozených potravin. Zároveň pokládá mnohdy zajímavé, mnohdy zdánlivě podivné otázky. Co myslíte, jakou barvu má Česká republika?
Smyslem výstavy je společenský apel
Barva republiky je míněna v souvislosti s investorským Ponziho schématem. To představují různě barevné řady ramínek na šaty, uspořádané do pyramidální kompozice. Jediné červené ramínko vše drží, desítky černých zcela dole ty nad sebou stále více ohýbají. Tak jakou barvu má naše země?
Je Česká republika červená?
Třináct vah vyskládaných na podlaze místnosti. Jedna pro Ježíše, dvanáct pro jeho učedníky. Všechny dohromady pro nás. Opravdu si spojujeme Poslední večeři s naskakujícími kily? Kdysi znamenalo najíst se dobře najíst se dosyta. Dnes vyhledáváme kvalitu, ale hlavně kvantitu. Poté jen úpěnlivě zíráme na váhu a kroutíme hlavou. Kilo sem, kilo tam.
Pokud si úzkostlivě hlídáte váhu, pak je možná i vaším Kritickým bodem. Juncture je zpodobněn svinovacími metry tvořícími zvláštního ježka. Jeho bodliny se stýkají ve středu místnosti. Ve středu světa každého jednotlivce. Co se nachází v našich kritických bodech? Mravní hodnoty, slušnost? Nebo vzhled, přepych či kupříkladu finance?
Mravní princip nebo konzum?
Prohledávání odpadků s touhou nalézt stále použitelné potraviny se eufemisticky nazývá Potápění do Popelnice. V prázdné místnosti shlížíme na ležící popelnici s vysypaným obsahem. Rozpoznáváme pečivo různých barev, jež pomalu porůstá plíseň. Plýtvání? Ale neleží také nám podobné produkty v domácím odpadu? A chceme to změnit?
Lidé přivyklí určitému životnímu standardu si přestávají pomalu a nenápadně vážit toho, co mají. Občas snad pocítíme lítost nad potravinami, které jsme nuceni vyhodit, ale nakupujeme stále více, než potřebujeme a zejména než spotřebujeme.
Na čem vám záleží? Co postavíte na piedestal?
V poslední místnosti nacházíme obyčejnou dřevěnou paletu, Platformu. Dojem neobyčejnosti však vysvítá z jejího ohraničení červeným provazem a umístění na podstavec. Z palety se stává předmět hodný uznání a obdivu. V našich očích povýšila. Uměle se pomocí správných prostředků dá dnes povýšit prakticky cokoli.
Výstava apeluje na člověka, jakožto nositele a držitele rozumu, schopného tvořit a hledat nové cesty. Životní prostor poskytuje nejen nové a nové možnosti, ale má i své limity, které neopatrně překračuje naše společnost orientovaná na materiální hodnoty. Cargo Culture upozorňuje na poměrně prostou věc. Největším nebezpečím pro člověka je člověk sám.
Cargo Culture – Galerie Chodovská tvrz
11. 12. 2011 – 15. 1. 2012
Kurátorka galerie: Helena Blašková
Otevírací doba: út – ne: 13:00 – 19:00
Vstup zdarma
Hodnocení výstavy: ****
