2 fotky 
Rakovina je nepříjemnou záležitostí pro všechny. Možná někteří z vás teď s rakovinou bojují a říkají si: „Proč zrovna já?“ Pokud ano, zažeňte tyto chmurné myšlenky a raději si přečtěte příběh paní Ludmily Kalalové z Prahy, která to nevzdala a boj s rakovinou vyhrála. A jak sama říká: „Nejdůležitější je pozitivní přístup k životu a optimismus.“
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Rakovina se ročně objeví u skoro 60 000 osob v České republice. Z toho téměř 40 000 osob podstupuje léčebný proces. V počátečním stádiu je velká naděje na úspěšné vyléčení. Existují i tzv. Skríningové programy, které se zaměřují na karcinom prsu, rakovinu děložního čípku a tlustého střeva a jsou hrazené pojišťovnou.
V poslední době se objevilo očkování proti rakovině děložního čípku, které je už dnes dostupné pro všechny. Prevencí proti rakovině je dodržování zdravého životního stylu, správné stravování, pravidelný pohyb, žádné kouření, žádný alkohol, minimum stresu. Bohužel i když budete dodržovat tyto zásady, rakovina je nevyzpytatelná a může se objevit u kohokoli z nás.
Vyvolaly to hormonální změny
Paní Ludmile Kalalové (72) z Prahy se objevila malá bulka ve velikosti hrášku v podpaždí, když cestovali s manželem po Jižní Americe. V zahraničí s tím nemohla nic dělat, tak šla k lékaři, až když se vrátili z cesty. Ten jí ovšem řekl, že to není nic vážného.
Kolem 45 let se jí udělala na pravém prsu velká boule ve velikosti vařeného žloutku. Protože ji to znepokojilo, šla do nemocnice, ale tam jí zase řekli, že to nic není. Dali jí injekci a boule zmizela. Od té doby se jí udělala ještě jedna bulka, která ovšem nemizela a navíc se začínala jakoby vtahovat dovnitř.
Paní Ludmila si myslí, že to mohlo být způsobené hormonální léčbou, kterou dvakrát absolvovala. Byla s tím několikrát u doktora, ale pokaždé jí řekli, že to nic není. V létě se jí zdálo, že se kůže vtahuje dovnitř čím dál víc, a tak přestože byl doktor na dovolené, trvala na tom, aby ji někdo prohlédl.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Když jí prohlédli, řekli jí, že musí bulku okamžitě odstranit. „Hned mi udělali předoperační prohlídku, vzali krev a pozvali si mě na středu s tím, že bulka nebo část prsa se bude muset odebrat. Ráno jsem šla na operaci, i když jsem nevěděla konkrétně, o jakou nemoc se jedná,“ dodává.
Paní Ludmila si měla zavolat na výsledek, kde jí ovšem sdělili, že je nález pozitivní a že bude muset absolvovat ještě jednu operaci. „Chtěla jsem to nechat odstranit co nejdřív, protože jsem s tím nepočítala. Když se mluvilo o rakovině, šlo to kolem mě a já si říkala, že mně se to stát nemůže.“
„Nejdříve to byl vnitřní šok, ale já jen přemýšlela, co mám udělat pro to, abych vydržela do té doby, dokud je tu můj manžel. Spíš jsem měla starost o něj. Manželovi jsem radši nic neřekla a poprosila jsem paní doktorku, aby mu řekla, že bulku vzali preventivně,“ říká paní Ludmila.
Paní Ludmila pak musela chodit ještě na chemoterapii. „Podstoupila jsem celkem 12 chemoterapií. Ta probíhá injekčně, a když vám to píchají, musí se dávat pozor na to, aby látka nikde nevytékala. Jenže to způsobuje šílenej pach z úst, a tak jsem pořád cucala kyselý bonbóny.“
Vždycky tři dny po chemoterapii bylo paní Ludmile špatně: „Myslím si, že ten šok nebyl tak hrozný jako chemoterapie. To už nemůžete zvracet a pořád je vám špatně. Už nevíte co, bojíte se jíst. Ale z chemoterapie mám teď husté vlasy. A to jsem nikdy neměla,“ dodává s úsměvem.
Pozitivní pohled na svět a víra ve vyléčení jsou nejlepším lékem
Dnes paní Ludmile rakovina žádné zvláštní problémy a starosti nedělá: „Žiju normálním životem a zvykla jsem si i nosit epitézu, což je vycpávka. Jen když jsme se jezdili koupat do Německa, ženy ve sprchách se na mě dost dívaly.
Zdroj: sxc.hu
Ale zvykla jsem si, že nemám prso a že je to normální. Myslím si, že nemám co schovávat, a naopak můžu být hrdá, že jsem to zvládla, přežila a smířila jsem se s tím. Ani manželovi to nevadilo. Prostě žili jsme normálním životem.“
Při otázce, zda paní Ludmila někdy uvažovala o umělém implantátu, říká: „Známí lékaři mi implantát nedoporučovali, protože se pod tím může něco tvořit. Jedna z mých známých lékařek mi říkala: „Manželovi to nevadí, tobě taky ne a komu to vadí, tak ať se na tebe nedívá.“
Paní Ludmila je velmi energická a optimistická. Myslí si, že hlavně díky pozitivnímu pohledu na svět a víře ve vyléčení se jí podařilo rakovině nepoddat. Sama o sobě říká: „Jsem optimistický tvor, ze všech neduhů a nemocí se snažím nějak dostat.“ Ovšem hlídá se dodnes a dodržuje správnou životosprávu.
„Piju hodně zeleného čaje, snažím se jíst hodně zeleniny, ovoce, bílé maso a ryby. Červená masa nejím skoro vůbec. Všechno dělám na olivovém oleji a nestresuju se. Pokud nespěchám a je plné metro, klidně počkám na další,“ dodává.
S manželem chodí hodně na procházky. A jaká je rada pro všechny, co s rakovinou bojují? „Nepoddávat se jí a vždycky věřit, že se vše v dobré obrátí. A neničit se tím, že budu tahat těžké věci. Žít v klidu a nemyslet na to, že život skončil. Já si myslím, že z každé špatné situace existuje východisko,“ říká paní Ludmila.
