5 fotek 
!Exkluzivní rozhovor!V sobotu 22. října proběhl již třetí ročník Mistrovství ČR v přípravě italské pizzy. Zeptali jsme se Ondřeje Marka, II. vicemistra Pizza cupu 2011, na jeho zážitky, dojmy a plány do budoucna.
Ondřej Marek, Foto: Anna Marešová, Topzine.cz
Jak jste se dostal k profesi pizzaře? Byl to váš sen již od dětství?
Od dětství to můj sen úplně nebyl. Asi jako každý malý kluk, i já jsem chtěl být popelářem. V páté třídě přišel převrat a já se rozhodl pro bojového pilota. Od šesté třídy ale na to nebyly známky a ani chování, co si budeme povídat. Vaření tedy můj sen úplně nebyl, ale už v osmé třídě jsem věděl, že se půjdu vyučit na kuchař – číšník. Tak jsem se tedy vyučil v Klánovicích u Prahy a po ukončení jsem chvíli dělal číšníka. Na to jsem ale neměl absolutně nervy, takže jsem zjistil, že budu muset zpátky do kuchyně. Začal jsem tedy jako kuchař v jedné žižkovské pizzerii, kde dělal můj kamarád barmana. Tam byli i dva pizzaři. Jeden z nich si však udělal něco s nohou a ten druhý to již po čtrnácti dnech nezvládal. Chodil pozdě a zaspával. A tak mi můj kamarád řekl, ať to zkusím já. Tak jsem to tedy zkusil. Udělal jsem deset, dvacet placek a dvacátá první byla vymazlená, a tak jsem u pece zůstal.
Byl jste během studia někde v zahraničí na praxi?
Během studia jsem v zahraničí nebyl. S bratrem jsme se ale podívali do USA, kde jsme si procvičili angličtinu. A za tuhle zkušenost jsem samozřejmě velice rád, protože jazyk se hodí umět.
Jakou pizzu děláte nejraději?
Každou, která se mi povede. Jinak nemám vyhraněnou pizzu, která mi ze všech nejvíce chutná.
Dostanete se ještě někdy do kuchyně jako kuchař?
Určitě. Kolega si vezme občas volno, a tak za něj zaskočím. Je to pro mě určitě i příjemná změna, vzít do ruky zase vařečku. Pravidelně v kuchyni ale nejsem.
Ondřej Marek a pizza Margarita
Vaříte doma rodině?
Teď už ne. Ani s mými dětmi moc nevařím. Spíš si po večerech vyvařujeme s kolegou, když přijdeme z práce. Na jídlo máme totiž vždycky sílu.
Jak probíhal výběr pizzeristů do Pizza cupu?
Jednotlivé pizzerie s pizzaři se museli do soutěže nejprve zaregistrovat. Porota, která hodnotila výstupy soutěžících, pověřila anonymní koncipienty, kteří obcházeli pizzerie a tajně bodovali jednotlivé pizzy. Na návštěvu pizzerie měli zhruba šedesát dní. Na hodnocení neměla vliv jen chuť pizzy, ale i prostředí a samotný pizzař. Z šedesáti sedmi přihlášených pizzérií vybrali třináct nejlepších pizzeristů z celé České republiky. Samotné soutěže se nás nakonec zúčastnilo dvanáct. Třináctá soutěžící nepřijela.
Byla to vaše první soutěž v přípravě pizzy? Chystáte se zúčastnit ještě nějaké jiné?
Určitě první. Ale můj kolega mě neustále hecuje, abych ještě něco zkusil, když jsem skončil na tom třetím místě. Příští rok by se měla konat soutěž v přípravě pizzy do krabice. Což je určitě skvělý nápad. Protože je rozdíl v chuti čerstvé pizzy a pizzy, kterou jíte po dvaceti minutách. Tam se teprve pozná opravdová kvalita těsta. Tak uvidím, jak se mi bude chtít.
Jak jste se připravoval na Pizza cup? Trénoval jste?
Každý den v práci. To je totiž nejlepší příprava.
Byl jste nervózní před soutěží?
Úplně před soutěží ani ne. Až přímo na place, když mi odstartovali čas. Lekl jsem se kamer, které byly metr a půl ode mě. Rozechvěly se mi ruce, kolena a začal jsem v tom nepatrně bruslit. Dokonce jsem trochu roztrhl i jednu pizzu. Ale přesto jsem se pořád hodně usmíval, protože si myslím, že s humorem člověk nejdál dojde. A musím se přiznat, že jsem se ještě před výkonem posilnil panákem na baru.
Ondřej Marek v akci
Jak se jmenovala vaše výherní pizza? Jaké suroviny jste použil?
Byla to pizza Pepone. Jako základ jsem použil spařená a nadrcená rajčata, do kterých jsem přidal alpskou sůl, trochu cukru, čerstvou bazalku a čerstvé oregano. Důležitou surovinou byla i klasická čerstvá mozzarella Buffalo, která je nejlepší na trhu. Dále listový špenát, který jsem spařil na másle s šalotkou a česnekem. Nakonec jsem pizzu už jen ozdobil pravým parmazánem a pokapal citrónovou šťávou. Mám totiž rád jednoduchost. Neuznávám více jak pět ingrediencí na pizze. Člověk si totiž neužije jednotlivé chutě. Neví, do čeho má dříve kousnout. V jednoduchosti je zkrátka krása.
Vaše výherní pizza je součástí menu v pizzerii, nebo jste ji vymyslel speciálně kvůli soutěži?
Je součástí menu v pizzerii a převzal jsem ji trochu od svého bývalého vedoucího. Změnil jsem název a provedl drobné úpravy v přípravě špenátu. Porotce asi nejvíce zaujala právě citrónová šťáva, kterou jsem použil úplně nakonec. Je to tajný italský recept ze Sicílie z Palerma a dělala to babička jednoho mého bývalého nadřízeného, který z Itálie pochází.
Oslavovali jste s přáteli dlouho do rána?
Ani ne. Druhý den jsem musel zase do práce. Mohl jsem si vzít volno, ale nechtěl jsem. Vyšel bych totiž ze cviku. S přáteli jsme si bouchli akorát jeden šampus na oslavu a šli domů.
Jak ocenil vaši výhru váš nadřízený?
Tak především vyvěsil můj certifikát na zeď v pizzerii a stáhl videa a fotografie na naše webové stránky. Máme spolu i určité plány do budoucna. Chtěli bychom rozjet náš vlastní projekt, ale o tom více mluvit zatím nechci.
Chodí do pizzerie, kde pracujete více lidí od doby, kdy jste skončil na III. místě v Pizza cupu?
Více bych ani neřekl. Ale jsem moc rád, že si toho všimli naši stálí zákazníci. Hned druhý den na mě vykřikovali vtipné narážky ve stylu: Tak co, vy mistře? No jo no, teď vám narostl rypáček, co? A to mě vážně potěšilo.
II. vícemistr Pizza cupu 2011 Ondřej Marek
Co jste očekával od účasti v soutěži?
Očekával jsem především nové zkušenosti. Také jsem byl zvědavý na určitou rivalitu mezi soutěžícími. Hodně mě překvapilo, že byli všichni účastníci naprosto v pohodě. Navzájem jsme se podporovali a pomáhali si. Atmosféra byla skutečně hodně kamarádská.
To, co jsem od toho očekával, to se vlastně stalo. To, co jsem si chtěl odnést, jsem si odnesl a co jsem chtěl předvést, jsem předvedl. Jsem vážně spokojený.
Jaké jsou vaše sny do budoucna?
Určitě ten vlastní projekt, což není úplně nějaký sen, ale spíše určitá propaganda. Když už se člověk vypracoval na to III. místo, za které jsem opravdu vděčný, měl by ho nějak i využít. Za svůj úspěch musím ale poděkovat svým nadřízeným, kteří mě do této soutěže přihlásili a dali mi tak možnost ukázat, co umím. Mé díky patří i mým bývalým spolupracovníkům a kolegům, od kterých jsem se hodně věcí naučil. Především to, že mě musí moje práce bavit. Jinak v tom nemůžu být nikdy dobrý. Mým velkým snem do budoucna je samozřejmě ve zdraví vychovat mé dva syny, které mám nadevše rád.
