6 fotek 
Karel IV. se jako první rozhodl do svého životopisu zařadit také neúspěchy, před ním se veškerá literatura o panovnících omezovala pouze na jejich glorifikaci. Co všechno prozrazuje Vita Caroli na svého tvůrce a tehdejší dobu? A z jakého důvodu autor bez obalu přiznává své chyby?
Do životopisu Karel IV. vložil své zkušenosti s řízením země. Foto: sxc.hu
Vlastní životopis Karla IV. je naším prvním autobiografickým dílem, navíc je sepsán samotným českým králem a římským císařem. Na pozadí dobového dění a příběhů je vylíčena také osobnost Karla IV. již od doby jeho mládí. Dílo působí pravdivě a věrohodně i dnes a poskytuje literární vědě mnoho cenných informací o době svého vzniku.
Žádná středověká biografie
Hlavním účelem klasických středověkých biografií bylo předávat duchovní rozměr a vzdělávat čtenáře v této oblasti. Od takového záměru se Vita Caroli poměrně odchyluje, nejde pouze o vylíčení autorovy povahy a činů, na jejichž základě by byl čtenář duševně poučen, ale velká pozornost se také upírá směrem k dobře čtivému vyprávění vnějších příběhů.
Čtěte také: Kosmova kronika česká – základ každého čtenářského deníku
To ovšem neznamená, že se Karel IV. zcela odvrátil od didaktického účelu, který byl pro všechna díla jedním ze stěžejních. Naopak se snažil svým životopisem předat co nejvíce zkušeností, měl být výchovný a přesvědčivý, čehož autor dosáhl i tím, že předkládal nejen své úspěšné kroky, ale i své nezdary. Taková vyváženost působí navíc i na novodobého čtenáře velmi věrohodně.
Kolik bylo autorů?
Sám Karel IV. je mezi současnými literárními vědci považován za autora první části díla, tedy prvních čtrnácti kapitol z celkových dvaceti. Zbývajících šest kapitol pravděpodobně napsal jeho pokračovatel, což je nejvíce viditelné na stylu dvou částí. Část přisuzovaná Karlu IV. je napsána v první osobě, tvůrce druhého dílu oproti tomu používal osobu třetí.
Autoři byli velmi pravděpodobně dva.
První dvě kapitoly Života Karlova jsou pojaty jako obecnější úvod do díla, obsahují hlubší mravní a náboženské úvahy a stanovují hodnoty a zásady, jichž se mají panovníkovi nástupci při vládnutí lidu držet. Autor zde uvažuje o duchovním životě člověka, hojně využívá biblické citáty, jež vykládá a dále užívá pro rozvíjení svých vlastních myšlenek.
Vládce jako Kristus
Karel IV. zdůrazňuje vznešené a zodpovědné poslání vládce, přirovnává světského krále lidu ke Kristu, který zase vládne církvi. Je důležité, aby panovník dodržoval přikázání od Boha a aby byl pokorný, protože pouze Bůh může vládce naučit umění soudit lid. Druhá kapitola také obsahuje výčet několika neřestí, jichž se panovníci často dopouští. Řadí sem především lakomství, špatné rádce, pýchu, hněv, rozmařilost v jídle a pití a smilstvo.
Král má soudit lid spravedlivě stejně jako Kristus a zároveň se musí sám uchránit před hříchy
Třetí kapitolou začíná vlastní Karlovo vyprávění historických událostí, jež pokračuje až do kapitoly desáté. Autor upozorňuje na své zalíbení ve vědě a opět zdůrazňuje naučný zřetel díla. Čtenář se v podrobném líčení celkem dlouhého období vládcova života dozvídá, že Karel IV. byl vychován s ohledem na rytířské ideály a v mládí cestoval především do Francie a Itálie, kde získal první vojenské uznání.
Kult svaté Kateřiny
Postupně je nastíněno i Karlovo pasování na rytíře, jeho uctívání kultu svaté Kateřiny, které se kořil po celý svůj život a věřil, že veškeré úspěchy se mu podařily prostřednictvím oblíbené patronky. Proto jí zasvětil mnoho míst, v Praze například nechal vystavět nový kostel sv. Kateřiny, na Karlštejně jí věnoval malou kapli, navíc celkem pravděpodobně inicioval i sepsání legendy o sv. Kateřině.
Karel IV. hluboce uctíval sv. Kateřinu. Foto: commons.wikimedia.org
Do díla občas vstupují i kratší epizody, v nichž je Karel IV. často prostřednictvím snu nebo vidění napomenut nebo zrazen od svého chování nebo činů. Jedním z jeho snů bylo Boží napomenutí, po němž Karel IV. teprve začal důsledně dodržovat příkaz věrnosti ve svém manželství. Všechny podobné Boží rady jsou dalším prostředkem, jak zapůsobit na královské následníky a jejich morálku.
Návrat do Čech
Karlův návrat domů je jednou z nejzajímavějších částí životopisu, působivost je stupňována nedávnou smrtí jeho matky Elišky, Karlovým smutkem a návštěvou matčina hrobu na Zbraslavi. Důraz na Čechy je patrný i z výčtu jazyků, které Karel IV. ovládal. Čeština je v něm na prvním místě. Dalším činem, jenž podporoval české kořeny, bylo založení Emauzského kláštera a snaha o obnovení liturgické staroslověnštiny.
Vyprávění je přerušeno přibližně v polovině díla, kde se autor opět uchyluje k citátům z biblických knih a vykládá podobenství Matoušova evangelia. Dále se pokračuje k líčení výpravy proti loupeživému rytíři a záznamu o založení sboru kanovníků v královské kapli na Pražském hradě. Zbylé kapitoly jsou napsány již Karlovým pokračovatelem, nevyznačují se takovou literární vyspělostí a neodpovídají předchozí organizaci.
Zdroj: Vlastní životopis Karla IV. Přel. Jakub Karel, Praha: Melantrich, 1946.
