V loňském roce oznámil český autor zálesácké fantasy novou/starou Likarijskou trilogii, z níž nakladatelství Brokilon vydalo první svazek, výbornou povídkovou sbírku Nejlepší den pro umírání. Nyní přichází nášup.
Ilustrace na obálce knihy Likario, autor: Michal Ivan
Na rozdíl od povídkového Nejlepšího dne pro umírání, je kniha Likario román. Zároveň byla dokončena teprve před krátkou dobou, zatímco první i třetí (Orcigard) svazek trilogie už byly vydány dávno. Do skalních příběhů Krvavého pohraničí tak nový přírůstek vkládá jakousi dynamičnost, jež se projevuje hned v několika aspektech.
Kde je konec akčním řežbám?
Čtenáře, který s oblíbenou fantasy sérií Vladimíra Šlechty má už nějaké zkušenosti, zřejmě do očí uhodí již motiv na obálce Likaria. Sličný poletující bělovlásek opravdu má na košilce skvrny od rudé tekutiny a v rozevřené ústní dutině dlouhé ostré špičáky. Jinými slovy: je to upír. Do Krvavého pohraničí se tak vetřel nový prvek, který tu dosud neměl co dělat, ale jejž autor nyní citlivě implantoval. Onen pohledný infant Wolferin vystupuje v osvědčené roli zla, které se jednoho dne probudí, protře si oči a dostane hlad. Nové, hlučné a moderní městečko goblinů se zdá být krásnou kořistí. Jen kdyby se v něm tuto zimu nerozhodl usadit starý známý půlelf Thompson se svou rodinkou.
Druhým (těžko říct, zda podstatnějším) znakem odlišnosti Likaria je fakt, že vlastní akci autor čtenáři podává v jiném množství, než na jaké je takový fantasák zvyklý. Argument, že Vladimír Šlechta literárně dospěl, a proto používá jiné literární prostředky, padá silně mimo mísu, nicméně autorovi je třeba přiznat, že většinu knihy vystavěl na základech neakčních. A navíc umí psát tak dobře, že člověku akce ani nechybí, protože děj i přesto dokáže být napínavý. Rovněž potěší comebacky známých osobností Krvavého pohraničí a ledové dýky Šlechtova černého humoru.
Kolem orgánu, který rozněžněle nazvala topůrkem, se zavlnil vzduch. Vzápětí z něho vyšlehl rudě zbarvený paprsek. Těsně minul Rônardův obličej, ožehl mu konečky vousů. Zastavil se mu nad hlavou jako osamělý mráček. Zformoval se do ohnivé koule. (…) Koruna vrby hoří. K zemi prší žhnoucí větvičky, k obloze se valí černý dým.
str. 59
Přesto by se dala stavba příběhu prohlásit za největší nešvar Likaria, a to z jednoho prostého důvodu. Knihu lze rozdělit na tři části – úvodní takřka samostatnou povídku, prostřední propracovanou městskou detektivku a závěrečnou akčnější tečku –, které jsou odděleny poměrně drsnými předěly. Ve chvíli, kdy čtenář přes takový práh přejede, bolestnou chvíli trvá, než se mu zase ustálí žaludek.
Oproti dvěma výše zmíněným odlišnostem od průměru série však Likario obsahuje ještě jednu odchylku – ta je ale pozitivní jistojistě. Šlechtovy postavy jsou uvěřitelné i v případě, že čtenář od něj dosud nic nečetl. Chovají se autenticky a jejich činy místy obsahují právě tu správnou dávku ironie. Aby toho nebylo málo, autor exceluje i v občasných popisech samotného Likaria. Ačkoli je vize města vystavěného gobliny pro gobliny jen stěží představitelná, díky pečlivé volbě slov to nakonec není obraz zas tak nemožný. Zní to jako opěvná óda, ale ty sekery v rukou jakoby žabích postaviček jsou opravdu při čtení slyšet. Takový čtenářský komfort začal Šlechta nabízet až postupně.
Pro někoho lepší, pro někoho ne
U Krvavého pohraničí vždy záleží na tom, které texty z něj člověk četl jako první. Romány ani povídky nevycházely popořadě, a tak se může stát, že dle vnitřní chronologie světa se vedle sebe mohou objevit díla starší a zbrusu nová. A právě tady přichází ruka čtenáře, která se musí rozhodnout, jestli jí více sedí Šlechtův styl ze začátku nebo ze současnosti – i když mezi oběma se samozřejmě najdou jen menší (byť důležité) odchylky. Buď jak buď, Likario je dalším kvalitním přírůstkem do klasické domácí fantasy série, jež zklame jen málokoho.
Název originálu: Likario
Autor: Vladimír Šlechta
Obálka: Michal Ivan
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná
Rozměry: 110 x 165 mm
Vydal: Brokilon, Praha 2010
Doporučená cena: 248 KčHodnocení: **** (70 %)
