×
TOPZINE.cz

Vládci močálu Anny Šochové. V močálech není jenom bahno

Anna Šochová: Vládci močáluZnáte bažiny, že? Bahno, zatuchlá voda, otravný hmyz, bahno, sem tam nějaká magická bytost, bahno, smrad… A teď si vezměte, že byste tomu měli vládnout. Jak na to se dočtete v nové knize Anny Šochové.

Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz
Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz

Když jsem začal číst tuto knihu, pokoušely se o mě mdloby, protože zpočátku mi text až nepatřičným způsobem připomínal jinou záležitost, která již Edici Pevnost vyšla, a já měl tu možnost ji číst. Potěšení to zrovna nebylo. Na konci knihy jsem se musel alespoň v duchu Anně Šochové omluvit, protože dílo, které sepsala, je více než zajímavé.

Epická fantasy je jednou z nejstarších subžánrů fantastiky, která se dnes u nás stále těší veliké oblibě. Mnoho autorů se tak pouští na tenký led vytváření vlastních fikčních světů, kam zasazují své příběhy, které ovšem nedopadají mnohdy právě nejlépe. Buďto krachne příběh, nebo svět, nebo obojí dohromady. V případě Vládců močálu nehapruje vůbec nic a je třeba to zmínit hned na úvod, protože i přes netradiční tloušťku knihy, která je jaksi v nepoměru s očekávaným obsahem, vše dopadá velice dobře a čtivě.

Je totiž nepsaným zvykem u autorů epické fantasy, že jejich knihy mají mít tři a více svazků každý o minimálně tři sta stranách, aby dokázali čtenáři zprostředkovat alespoň částečný vzhled do jejich stvořeného světa i propracované historie a zároveň měli dostatek prostoru rozehrát napínavý příběh. Anna Šochová balancuje na ostří nože maximálního minimalismu. Promiňte mi to sousloví, ale nemohl jsem jinak. Kniha obsahuje pouze náznaky a jednoduché zmínky o historii, které je potřebná pro současnost, čímž splňuje všechny podmínky, aby čtenáře informovala a zároveň to nebylo stručné konstatování. Autorka sama píše jak Ernest Hemingway, který se zaměřuje jen na to úplně nejpodstatnější, zbytek vypouští. A skutečně se i ve Vládcích močálu takovýchto rychloposunů dočkáme. Autorka je schopná přelétnout patnáct let dvěma stránkami, ale činí to tak, aby to nepůsobilo uspěchaně, což je obrovský klad.

obálka Anna Šochová: Vládci močálu

Omezují se popisy světa, bojové scény, dialogy; prostě vše, co by jen trochu grafomanický autor dokázal natáhnout na minimálně pět set stránek, zde nalezneme jen v nutném množství. Tato kniha by se dala svojí technikou vyprávění přiřadit jako přesný protiklad Trůnu z dračích kostí, na který čtenáři tu a tam nadávají, že je moc rozvleklý až nudný. Na jednu stranu je toto omezování nesmírným kladem, protože nezatěžuje čtenáře ničím okolo a soustředí se jen na podstatné momenty, přesto ti, kteří jsou již na rozvleklejší způsob zvyklí, mohou nesouhlasit.

Díky stručnosti však dochází k vážnému problému v podobě porozumění textu. Jedna zmínka, občas dokonce nejasná, čtenáři zamlží celý obsah dalšího vyprávění a je nutno si zdlouhavě domýšlet, co by to mohlo být, či hledat a vracet se v textu zpět. Krom toho je text tu a tam příliš zmatený. Především zpočátku je takřka nemožné se vyznat v tom, kdo, co, kdy, kde a jak dělá. Naštěstí se s tím Anna Šochová brzy vyrovnala, takže zbytek románu se v tomto duchu již nenese a je naštěstí již srozumitelný.

Po dějové stránce je třeba knihu jen pochválit. Originální motivy a vůbec celý příběh kombinuje autorka s  motivy a rekvizitami již zaběhlými a známými (v knize pobíhá magický meč, zlý rádce, ve skutečnosti mág, tahající nitky ze zákulisí a podobně), které tak vytváří mix známého a nového, což působí velice sympaticky. Text knihy, krom prvků epické fantasy, vykazuje i silné známky klasické pohádky; motiv triády se v něm opakuje mnohokrát. Především magie tří čarodějnic jsou nádhernou ukázkou resuscitace starých způsobů čarování, které se v současné době prakticky nevidí. Lektvary, jedy, zaříkání… Srdce každého magií posedlého čtenáře tradicionalisty jen zaplesá.

Autorka si v textu dovoluje jednu velice neobvyklou věc – jeho rozdělení do dvou částí, což ovšem kazí celkový dojem z knihy. Vypointování a ukončení jednoho příběhu vede k rozeběhnutí příběhu druhého, což je sice zajímavé, ovšem na tak malém prostoru, jaký v knize zbyl, to nebylo možné ani pro tak dobrou minimalizaci, jaká byla předvedena v celé knize. Takto to působí škodlivě na čtenáře, který je ukolébán koncem a už chce knihu odložit, když v tom se příběh jako poslední křeč raněného zvířete znovu rozeběhne, naposledy s sebou cukne a pak konečně skončí. Nejenom, že to ruší, ale navíc to vypadá, jako když autorka najednou nevěděla, co psát a v nakladatelství chtěli minimálně dvě stě stran, a tak musela rychle dopisovat.

Vládci močálu nakonec nejsou močálem fantasy, kde by se čtenář brodil, mají své chyby, ale nabízí také mnoho nových a svěžích prvků, které zaujmou a potěší. Na pevnostní knihu to je dokonce nadprůměr. Nejedná se sice o žádného Tada Williamse, ale autorka sama si na něj nehraje a předkládá čtenáři malý velký příběh o malém královstvíčku ukrytém kdesi v naší fantazii, kde vládnou mocné síly, které zasahují do životů lidí.

Název: Vládci močálu
Autor: Anna Šochová
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 207
Vydala: Epocha, Praha 2010
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: **** (70%)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..