4 fotky 
V sobotu 10. října proběhla v pražském klubu Abaton akce, pracovně nazvaná Viva la Fest. Byla to ale především oslava nultých narozenin portálu Topzine.cz, jehož svou návštěvou obdarovaly kapely jako Evelynne, AIM z Itálie, němečtí Green Frog Feet anebo Rybičky 48, kteří, kromě toho, že pokřtili svou novou desku, zde dokonce natáčeli videoklip.
Topzine.cz a AIM, Foto: Pavel Cizner
Mohla bych napsat osvědčenou formu reportáže z festivalu, mohla bych jednotlivě rozebrat všechny hudební skupiny, které potěšily posluchače svým vystoupením, co všechno zahrály nebo nezahrály. Zmíním je ale jen okrajově. Proč? Protože, jak už jsem uvedla, Viva la Fest byl pro Topzine výjimečný.
S několika členy redakce Topzinu jsme se v Abatonu sešli kolem třetí hodiny odpoledne a těšili se, co nám večer přinese. Naše očekávání poněkud kazila místní hygiena (jak se vyjádřila jedna z redaktorek, na toaletách je to tak akorát o to, chytit žloutenku) a cena nápojů (Budvar za 32 korun je už vážně přemrštěné, o to víc, vezmeme-li v úvahu ceny vstupenek).
Ale ani počáteční rozčarování z těchto několika negativ nám nemohlo zabránit, abychom se od začátku dobře bavili. S oslavami jsme začali vcelku poklidně, pár piv a rádoby intelektuální debaty o životě přešly v neskrývaně debilní debaty smrti a životě po smrti. Během toho jsme zaregistrovali, že na pódiu se rozezněly první tóny.
Počínaje punkrockovými Konec Konců se na dvou stageích vystřídalo několik českých kapel, ale došlo i na zahraniční AIM, kteří nezklamali a předvedli zábavnou show, anebo Green Frog Feet, kteří zklamali a nepředvedli téměř nic.
Martin Peška s dortem, Foto: Pavel Cizner
Během večera se naše miloučká korektorka Markéta Prošková pochlubila, že k příležitosti narozenin upekla dort, který údajně vypadá jako hromada hoven, a tak jsme všichni napjatě čekali, jak na něj bude reagovat publikum.
Pódiového vystoupení se ujal Martin Peška. Vlastně to ani není příliš zajímavé, ale byla to oficiální gratulace Topzinu, tak ji nemohu vynechat. Vyšplhal se na stage s předkrájeným dortem od Markéty, řekl pár slov o Topzinu, zařval do mikrofonu Mrdat prdel, rozdal čokoládovou pochutinu mezi diváky a odešel pokračovat v celebracích.
Následující část večera si bohužel pamatuji jen útržkovitě, vzpomínám si na velmi profesionální hru stolního fotbálku – střih – studené schody – střih – obličej redaktorky Lenky Kašparové a probuzení na rameni fotografa Pavla Ciznera (fotky bohudík neexistují, neb jsem Pavlovi zalehla šňůrku od foťáku).
Za pomoci několika Red Bullů (za 60 korun) jsem se vzpamatovala a nestačila se divit, co se mezitím stalo se zbytkem posádky. Markéta se uprostřed rozdělování tašek s topziňáckými letáčky zhroutila na zem, že prý už to nějak nezvládá. Martin se přibližně tři dny po sobě soustavně smál, místo aby své milované pomohl na nohy.
Markéta Prošková, Foto: Pavel Cizner
Dále si matně vybavuji, že jsme se mezi půlnocí a druhou ranní (nechtějte po mně přesnější specifikaci) rozhodli přesunout do jiného podniku, zastavili jsme se ale ještě na dolní stagei, kde právě hrála skupina Bek Ofis. A ti nás doslova uchvátili. Jednak perfektní komunikací s publikem, ale také svým optimismem, humorem a především muzikou. Jejich vystoupení bylo dynamické, mělo nápad a potěšilo jak skalní fanoušky, tak i náhodně příchozí.
Ale zpět k nám. Z ulice Na Košince jsme se vydali směr Palmovka a najednou jsme se ocitli v holešovickém Crossu, kde Martin se smíchem oblepoval místní hosty samolepkami. Zde jsme již vydrželi jen krátce a pomalu se odebrali směr postel.
Poslední, co nelze opomenout, je Martinovo novinářské nadšení, které ho neopouští ani ve stavu pod vlivem. Ve chvíli, kdy na jedné z tamějších laviček spatřil bělovlasého bezdomovce, mu to nedalo a šel s ním udělat rozhovor. Prý do rubriky Vzdělání a kariéra.
