Vítězslav Nezval: Manon Lescaut. Když srdce hoří plamenem

FOTO: Manon Lescaut
Manon je první i poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Zdroj: divadlopolarka.cz

Drama Vítězslava Nezvala Manon Lescaut mělo premiéru roku 1940 v divadle D40. Režie se ujal E. F. Burian, hlavní roli ztvárnila Marie Burešová.

FOTO: Manon Lescaut
Manon je první i poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Zdroj: divadlopolarka.cz

Vítězslav Nezval se při psaní veršovaného dramatu o sedmi obrazech s názvem Manon Lescaut inspiroval útlým románem Antoina Françoise Prévosta, známého také jako Abbé Prévost. Obecně panuje názor, že co do literární hodnoty předčilo Nezvalovo zpracování dalekosáhle svou předlohu.

Vítězslav Nezval (1900–1958) byl český básník, prozaik, dramatik, esejista, libretista, scénárista a překladatel. Spoluvytvářel profil české poezie první poloviny 20. století. S Karlem Teigem formuloval program české avantgardy. Profiloval se především v její poetistické a surrealistické odnoži. Celý život se téměř výhradně věnoval umělecké činnosti. Páteř Nezvalova díla představuje lyrika. Mezi jeho nejznámější básně patří Podivuhodný kouzelník, Edison či Žena v množném čísle.

Historie sličné Manon z Arrasu a rytíře des Grieux odehrávající se v 18. století učarovala českému literátovi již v jeho patnácti letech. Do divadelní hry ji převtělil roku 1939. V příběhu se soustředil zejména na city a vášeň hlavních hrdinů. Podle literárního teoretika Františka Všetičky se Manon Lescaut v Nezvalově podání pyšní promyšlenou a esteticky účinnou kompozicí. Dílu dominují tyto tři kompoziční prostředky: repetiční princip, rytmus a výstavba obrazu pomocí villonské balady.

Psát ji bylo pro mne vyslovit to nevyslovitelné, čím onemocňujeme nad Prévostovými řádky a nad matoucí silou ženství. Psát ji bylo pro mne zpívat a pevně držeti otěže, zpívat a rozdírat si srdce. Psát ji bylo pro mne pohroužit se do nepřeberných líbezností české řeči, bez konce milostné, bez konce zářivé a opojné, schopné každého výrazu, každého odstínu něhy, vášně, smutku, poezie.
z autorského komentáře V. Nezvala

Děj veršované Manon Lescaut se prakticky neliší od Prévostova originálu. Rytíř des Grieux plánuje se svým přítelem Tibergem vstup do semináře. Na nádvoří zájezdní hospody v Amiensu však potkává krásnou mladičkou Manon z Arrasu, která obrátí jeho život naruby. Bezhlavě se do ní zamiluje a prchá s ní do Paříže.

Krásná Manon

Netuší však, že jejich představy o lásce se značně rozcházejí. Jeho milá vyžaduje pouze věrnost srdce a ráda se nechává vydržovat od jiných mužů. Lehkomyslným chováním si nerozvážná Manon později znepřátelí soudního prokurátora pana Duvala, jímž je nakonec deportována spolu s prostitutkami do Ameriky. Vyčerpaná Manon umírá v přístavní krčmě rytíři v náručí.

Čím to, že já, Manon,

tak šťastna jsem?

Čím to, že já, Manon,

se líbím všem,

co na mně lidé mají?

Mě nezajímají,

jen jeden, jen jeden, jen jeden…

Zdroje: VŠETIČKA, František: Kompozice Nezvalovy Manon Lescaut. In: Vítězslav Nezval spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (sborník z konference, Brno – 20. května 1985). Brno: Státní vědecká knihovna a Muzejní a vlastivědná společnost, 1986.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*