×
TOPZINE.cz

Vítěz Českého lva 2011 Mareček: Točením dokumentů bych se neuživil

!Exkluzivní rozhovor!Dokument o rozvojové pomoci v Africe a dvou obyčejných elektrikářích, kteří pomáhají zavést světlo okolo rovníku. To je snímek Pod sluncem tma, který včera 3. března vyhrál Českého lva. TOPZINE.cz vám přináší exkluzivní rozhovor s jeho režisérem Martinem Marečkem.

[album: |width=660]

Dokument Pod sluncem tma se věnuje rozvojové pomoci, konkrétně rozvedení elektřiny v jedné zambijské škole. Někteří Zambijci si české pomoci dvou elektrikářů váží, jiní požadují, aby se věnovali rozvedení elektřiny právě v jejich domě a neohlíželi se na ostatní. Podle režiséra Martina Marečka bychom se měli i my sami zamyslet nad možným plýtváním elektřiny u sebe doma… Právě v tu chvíli během našeho rozhovoru vypnuli zřízenci v budově Nové scény Národního divadla světlo.

Váš předchozí film Auto*Mat měl slogan „Zítra ráno vstanu a změním svoje město“. Dá se podle vás ráno vstát a změnit rovnou celý svět? Třeba rozvedením elektřiny v zambijské škole?

Svět se mění průběžně, a kdybych to vztáhnul na každého z nás, tak každé ráno vstaneme a více či méně měníme svůj osud a do světa se otiskujeme. U některých kroků je vidět, jak je ta změna veliká, což je třeba elektrifikace. Ale pak jsou i drobnosti, které uděláme, nebo naopak něco neuděláme a efekt to může mít stejný. To je efekt motýlích křídel.

Martin Mareček (*1974) vystudoval FAMU a hned se vrhl na dokumenty, za které sklízí uznání nejen kvůli svému netradičnímu pojetí. Jeho častými tématy jsou ekologie nebo neziskové organizace. Ve snímku Auto*Mat, který byl zpracován výrazně subjektivně, se věnoval autům v Praze. Pod sluncem tma má už jiné hrdiny a scenárista a režisér Mareček v něm ustoupil do pozadí, aby ukázal, jak může vypadat taková rozvojová pomoc v Africe.

Proč byste lidem doporučil, aby viděli váš film Pod sluncem tma?

Pozval bych je na příběh dvou pánů, na setkání s Milanem Smržem a Tomášem Tožičkou. Sami se nazývají Patem a Matem v Africe. Jako jedni z mála rozvojových expertů jsou schopni sebereflexe.

Pod sluncem tma je o Patovi a Matovi v Africe. Foto: Oldřich Mánert, TOPZINE.cz

Co se divák může naučit pomocí tohoto dokumentu?

Humornou a sebereflexivní formou se tu řeší poměrně zásadní otázky. O tom, jestli žijeme v globální vesnici a jestli jsme všichni stejní. Stačí jen přinést panel, zapojit dráty a světlo svítí? Nebo existuje něco rozdílného mezi dvěma kulturami? V Pod sluncem tma člověk vidí mísení dvou světů.

Možná to nejdůležitější z  filmu je, že v něm vidíte všechno obnažené. V jejich světě nemáte technologie, design, nemáte komplexní společenskou strukturu. Jde o případovou studii malé komunity, do které někdo přinese světlo. Dva světlonoši situaci komentují a ukazují chyby. Třeba plýtvání, když si někdo pořídí televize, i když z důvodu udržitelnosti systému bylo přikázáno, aby tam žádné elektronické spotřebiče nebyly. U nás pod slupkou civilizace nevidíme, jestli když se tady svítí, tak se plýtvá nebo ne.

Foto: Oldřich Mánert, TOPZINE.cz

Jaký to byl vůbec pro vás zážitek, podívat se do Afriky a nahlédnout hlouběji do rozvojové pomoci?

V Africe jsme počítali, kolik minut můžeme svítit nebo kolik minut můžeme nabíjet svoje přístroje. A docela mi to zůstalo. Doma třeba furt chodím a zhasínám. (smích)

Jak byste po vašich zkušenostech zareagoval, kdyby vás na ulici zastavil člověk, který vybírá peníze na rozvedení elektřiny v Africe?

Rád přispívám na věci, kterým nějak rozumím, které mi jsou blízké. Otázka je, jestli darování peněz na spoustu těch projektů není kupování odpustků. Jestli si neadoptujeme dítě v Africe, pak si dáme na ledničku jeho fotku a myslíme si, že tím světu pomáháme.

Já jsem se setkal s ředitelkou českého Unicef Pavlou Gomba, a ta mi řekla zajímavou věc. Oni adopce moc nepodporují, protože se často stává, že spousta peněz je pohlcena například výrobou školních uniforem. Takže víc peněz jde třeba na uniformu než na vzdělání dítěte. U mě osobně jde pak o to, aby si daná organizace u mě vybudovala důvěru.

Vy jste tento film natáčel na fotoaparát, a ne na klasickou kameru. Bylo to jen kvůli tomu, že byl pro vás jednoduše skladnější než velká kamera?

Důvodů bylo několik. Jednak film vznikal v minimalistických podmínkách, já jsem ho natočil jen s kameramanem Jiřím Málkem a sám jsem ho stříhal. Takže náš výrobní štáb byl dvoučlenný. Foťák jsme zvolili proto, že umí Full HD rozlišení jako kamery, které stojí několik set tisíc. Druhá věc je, že můžete pracovat s jinými objektivy a blížíte se způsobu snímání jako s 35mm filmem. Takže rozhodnutí je určitě ekonomické i realizační.

To, že to je foťák a ne kamera, zase samozřejmě obnáší spoustu problémů se zvukem, s držením a uchycením. Takže v profesionální verzi to kameru nahradit asi nemůže, ale pro dokumentární natáčení je to sympatická technologie. Navíc i více splynete s prostředím, neupozorňujete na sebe a je určitě intimnější.

[youtube_660]4z6ScPq7DuQ[/youtube_660]

Sám jste teď říkal, že jste byli jen dvoučlenný štáb. V jednom momentu filmu se musíte rozhodnout, jestli pojedete do 70 km vzdáleného města s Tomášem, a nebo jestli zůstanete ve vesničce s Milanem. Jak se vám v takové chvíli rozhodovalo, který příběh skrývá větší potenciál?

Protagonisty znám už dlouho, přijdou mi zajímaví. To, že nemají jednoznačnou tvář (Tomáš během filmu nadává a nosí batikované tričko, pozn. red.), zaručuje jistou osobitost hrdiny. A protože jsem s nimi točil i v Čechách, dokázal jsem předjímat, co budou dělat. Je to režijní intuice, člověk k tomu pak přistupuje skoro jako k hranému filmu. Předjímá, co jeho sociální herec udělá a co bude podstatné. Já jsem si každý den sednul, udělal si poznámky, co jsme natočili a co bych pro obraz chtěl, to jsem sdělil kameramanovi a v realitě jsme to pak hledali.

Plánujete něco v brzké době?

Teď mi nevyšly dvě věci. Navíc to mám složité, protože se musím nějakým způsobem starat o rodinu a shánět peníze na živobytí. Tím, že bych točil filmy, se neuživím. Přemýšlím, co dál. Jestli točit dokumenty, které mi připadají důležité, ale zatím je nechci dělat pod nějakou institucí, nebo jestli nenatočím i nějaký hraný film? (smích)

Vzhledem k Auto*Matu, jakým dopravním prostředkem pojedete domů?

Tramvají, na kole jsem už dlouho v téhle břečce nevyjel. Není to o dogmatu, já auto nemám, i když máme tři děti. Normálně si ho ale půjčujeme. Mrzí mě, že Auto*Mat je často chápaný, jako že je proti autům. Spíš je to ale film o užívání nějakých automatismů. Tuhle otázku dostávám pravidelně a mrzí mě, že jsem nikdy ještě neodpověděl, že pojedu autem, které mám půjčené od vlastní sestry. (smích)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..