Veronika Gajerová: Jednou hraješ princeznu, podruhé čarodějnici

FOTO: Veronika Gajerová
Veronika Gajerová se kromě herectví věnuje také dabingu. Zdroj: Městská divadla pražská

Každé úterý a čtvrtek usedá bezmála dva miliony diváků k seriálu Ordinace v růžové zahradě. Veronika Gajerová hraje jednu ze záporných postav, sestru Zuzanu Pantoflíčkovou. Herečka Městských divadel pražských oslavila na konci května kulatiny.

FOTO: Veronika Gajerová
Ve Snu čarovné noci Gajerová zpívá. Zdroj: Igor Chmela, Mdp

Kolik rozhovorů máte dnes za sebou?

Já myslela, že se zeptáte, kolik máte let. Mám za sebou tři rozhovory.

Tahle otázka padne asi ve většině z nich, ale já se stejně zeptám. Bilancujete?

Myslím, že člověk bilancuje pořád. Probíráte se věcmi, co jste udělala dobře a co špatně. Život je o tom, že se posunujete díky bilanci a že se snažíte poučit z chyb, které jste udělala. Ono se toho tolik nezmění, když vám je pade.

Neberete to tedy jako životní zlom.

Myslím, že je to příliš patetické. Nějaký zlom to zajisté je, ale spíš je to vize ukončení a odpuštění. Jít dál a poučit se.

Veronika Gajerová (25. května 1963) pochází z rodiny filmového režiséra Václava Gajera a herečky Naděždy Gajerové-Mauerové. Vystudovala hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. Vystřídala několik divadel, ale nakonec v roce 1994 zakotvila v Městských divadlech pražských, kde působí dodnes. Zpívá zde také v několika inscenacích. Slyšet ji diváci mohou v inscenacích Pan Kaplan má třídu rád, Bedřich Smetana: The Greatest Hits nebo ve Snu čarovné noci.

Prakticky od studií na konzervatoři se pohybujete mezi divadlem a filmem. Cítíte se lépe na divadelních prknech, nebo před kamerou?

Já se cítím všude dobře. Každé má svoje – dabing, film, televize i divadlo. Když točíte, tak musíte vysolit hotovou figuru. V divadle, proto ho herci milují, je zkušební prostor, kde si můžete věci zkoušet. Proto jej považuji za základ herecké práce.

U nás je poměrně dost divadelních škol, ale filmovým herectvím se nezabývá žádná.

Ono to dost dobře nejde, protože spousta herců, kteří dělají jenom film, nejsou schopni dělat divadlo. To je jiná disciplína. Miloš Forman si bral naturščiky, to znamená lidi, kteří neuměli hrát divadlo. Vybral si paní za barem, která se mu líbila, dal jí repliky a ona to úžasně vystřihla. Kdyby tutéž paní chtěl použít na divadle, tak je to průšvih, protože nemá divadelní průpravu a nemá dikci. Filmové herectví je dílem momentálního okamžiku nebo využití daného typu, takže ono se to nedá dost dobře učit.

FOTO: Veronika Gajerová
S Veronikou Gajerovou si zazpívalo několik hostů (zleva: M. Písařík, Z. Kalina, V. Kubařová). Zdroj: J. Pertáková, Mdp

Natáčíte teď momentálně nějaký film?

Film nenatáčím, ale stále pokračuji v naší oblíbené Ordinaci. Hodně točím, takže mě to dost vytěžuje.

Divadlo, dabing a samozřejmě Ordinace v růžové zahradě.

Do toho mám dvě děti a psa Vanilku.

Nestěžují si děti, že na ně máte málo času?

Čas si na ně vždycky udělám. Ony už se postupně dostávají do puberty, takže jsou rády, že na chvilku vypadnu, ale o to víc jsou rády, když zase přijdu. Já se ráda pohybuji doma, ráda maluji na hedvábí, na kameny a na dřevo. To mi přináší velkou radost, když na to mám čas.

Plánujete výstavu ve foyer divadla?

Mám těch obrázků docela dost, ale problém je, že jsem jich hodně rozdala, takže bych si je musela vypůjčit. Musela bych na tom ještě hodně zamakat a malovat. Nevylučuji to, ale spíš bych chtěla navázat na koncert, který tady v sobotu proběhl. (k příležitosti narozenin proběhl večer Šansony Veroniky Gajerové, kde sama zpívala, pozn. red.)

Kryštofovi je šestnáct, za chvíli ho čeká maturita a do toho asi puberta.

Není to jednoduché, ale mám radost, protože byl na gymnáziu a letos se dostal na konzervatoř na skladbu a dirigování. On to sám chtěl, já jsem na to koukala jako blázen. Překvapilo mě mile, že byl z těch lidí, kteří tam dělali skladbu, prý nejlepší, přestože je mu teprve šestnáct.

A vaše dcera Eliška?

Pátá třída, dělá moderní tanec, jazz dance. Krásně tančí, holky jsou mistryně Evropy. Teď pojedou na mistrovství světa do Brightonu.

To má možná po vás.

Určitě, a má to i po Petrovi (Kracikovi, režisér a šéf Divadla pod Palmovkou, pozn. red.). On je pohybově nadaný jako vlastně celá naše rodina. My jsme vždycky zpívali, tancovali a malovali.

Pro film Gajerovou v době studia na konzervatoři objevil režisér Karel Smyczek. Zahrála si v jeho filmu Housata. Zviditelnila se rolí v seriálu Bylo nás šest, Dobrá čtvrť a ve filmu Copak je to za vojáka. K novějším filmům patří Habermannův mlýn. Každé úterý a čtvrtek se potkávají televizní diváci s ráznou a hádavou sestrou Zuzanou Pantoflíčkovou v seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Od roku 1994 jste v angažmá jednoho divadla. Co vás do Městských divadel pražských tehdy přivedlo?

Byla to zvláštní situace, kdy jsem se už rozhodla, že nebudu dělat divadlo. Hostovala jsem na Vinohradech s Bolkem Polívkou v inscenaci August, August, August od Pavla Kohouta. Na základě toho jsem asi za čtrnáct dní dostala nabídku na Funny Girl. To se nedalo odmítnout.

Díky Funny Girl to tedy všechno začalo.

Začala jsem hostovat Funny Girl a nechtěla jsem sem do angažmá. Pak jsem okamžitě dostala Marii Antoinettu a dostávala jsem jednu roli za druhou, takže jsem tady posléze zůstala v angažmá. Nelituji toho, protože jsem v tomhle divadle ráda.

FOTO: Veronika Gajerová
V Králi Learovi si Gajerová zahrála Gonerilu, Learovu dceru. Zdroj: Mdp

Vaše maminka byla herečkou Národního divadla, nikdy vás to netáhlo na velkou českou scénu?

Netáhlo. Já jsem těch nabídek do velkých divadel tohoto typu dostala dost. Protože si velice ráda hraju a blbnu, tak jsem měla trochu strach, protože jsem v Národním divadle vyrostla, že by tam tenhle rozměr nebyl.

Co vás tu po tak dlouhé době drží?

Tady se hraje divadlo a takový repertoár, jaký mám ráda, to znamená tragikomický, zpívá se a tancuje. Na divadle mě nejvíc baví to, aby se člověk mohl vyřádit, aby se mohl uvolnit. Je pro mě důležité být v divadle, kde mi je dobře. Nedovedu si představit, že bych byla odstřižená od lidí v divadle, kde jsou takzvaně zlaté balkony, to myslím se vší úctou, ale já bych tam chřadla.

Na své narozeniny, 25. května, jste zpívala tady v divadle. Byl to večer šansonů.

Nebyly to jenom šansony. Byl to pracovní název, který asi časem překřtíme na Večer pro radost. Byly tam lidovky, šansony, jazz, vokální věci. Taková všehochuť.

Co z toho vám nejvíce vyhovuje?

Těžko říct. Každá písnička má svoji výpověď. Nezáleží, jestli je to forma šansonu, nebo jazzu, spíš jde o výpověď té písničky a o její text.

Gajerová se věnuje také dabingu. Jejím hlasem promlouvá k českým divákům komisařka Julie Lescautová nebo Samantha v Sexu ve městě. Dlouhou dobu žila s Petrem Kracikem, režisérem a šéfem Divadla pod Palmovkou, se kterým má dvě děti, Kryštofa a Elišku.

Co vy a větší muzikálová scéna? Zpívat i hrát umíte, a navíc jako malá jste chtěla být tanečnicí.

Já jsem to chtěla dělat, ale v té době, co jsem dělala zkoušky na konzervatoř, se tady muzikál neučil. Neexistoval. Poprvé jsme vyjeli na Formanův film Hair do Polska, protože tady nesměl běžet. Viděla jsem první muzikál Bídníky v Kanadě a pak Fantoma opery v Londýně, to bylo těsně po revoluci. Pravda je, že jsem po tom vždycky toužila, ale také mě baví ten hluboký ponor do dramatických příběhů. Ráda si to samozřejmě zkusím, ale baví mě jednou si udělat drama, pak komedii nebo zpívaný večer. Tím směrem se chci ubírat dál.

Jak jste vlastně kulaté narozeniny oslavila?

Krásně. Měla jsem tady syna, přátele, byla tady Dáša Havlová, lidi z Ordinace. Hrálo se, zpívalo, tančilo. To byly moje první narozeniny po dlouhé době, které jsem slavila.

Z vašeho repertoáru mě nejvíce zaujala role Chris z inscenace Holky z kalendáře.

Je to role, která mě baví, protože je spontánní.

Nápad nafotit kalendář s akty nezůstal tenkrát jenom na jevišti.

Dělali jsme to různě po nocích a po ránech, protože tolik hereček se těžko sejde najednou.

Chtělo to odvahu nafotit akty?

V ateliéru, kde jsme fotili, byla příšerná kosa. Ten den bouchlo topení a byly mrazy, asi minus dvacet, a vevnitř bylo asi šest stupňů. Fotografka řekla, ať se svlékneme, natřela mě nějakým krémem a já myslela, že umřu. Ono to nejde rychle, chce to aspoň dvě hodiny práce, než se člověk připraví. Pila jsem jeden čaj za druhým a ani nevnímala, že jsem nahá. Vnímala jsem hlavně tu zimu.

FOTO: Veronika Gajerová
Nejprve jako zlá a nakonec hodná Libuše v inscenaci Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Zdroj: Igor Chmela, Mdp

Potom, co se z žen z kalendáře staly celebrity, sláva jim stoupla do hlavy. Z Chris se stala mrcha. To mi připomíná roli Zuzany Pantoflíčkové z Ordinace. To je taky v poslední době záporná postava.

Každá je jiná, ale v takovém tom sviňském chování je tam vztyčný bod. Neřeším, jestli je role záporná, nebo kladná, všichni máme všechno v sobě. Záleží na okolnostech, co se projeví. Je nutné tyhle věci ukazovat, protože neexistují jenom kladní hrdinové. Kolem nás je spousta vzorů, které se takhle chovají. To ale neznamená, že se tak chovám já. Je to role. Nehraju sebe, ale všichni mě s ní srovnávají.

Stalo se vám někdy, že by lidé stírali rozdíly mezi vaší rolí a skutečným životem?

To se mi stává pořád. Říkají: „Vy jste tak milá, proč hrajete tyhle svině.“ Protože někdo to hrát musí a já to hraji ráda. Jednou hraješ princeznu, podruhé čarodějnici. To je herecká práce.

Koukáte se na Ordinaci?

Ne, ale Eliška se kouká. Když nevím něco v ději, tak se jdu zeptat Eliny. Ona je v obraze a sleduje i mě. Nedávno přišla a říká: „Trošku přehráváš, uber, maminko.“

Jaký je odstup mezi natočenými a odvysílanými díly?

Točíme tři měsíce dopředu. Takže teď točíme listopad, protože mezitím budou prázdniny. Jsme dějově úplně jinde. Moje postava stále roste. Se Zounarem tam musíme šťourat, abychom to opepřili.

FOTO: Veronika Gajerová
V inscenaci Pan Kaplan má třídu rád hraje Gajerová s Lubomírem Lipským. Zdroj: Mdp

Je lepší hrát zápornou postavu, která má více barev, nežli kladnou?

Určitě, jednoznačně podepisuju. Samozřejmě hraji všechny postavy, ale i tu kladnou se snažím hrát reálně. Aby to nebyla svatá dala, to není živá figura. Ráda hraji temperamentní šťavnatý ženský.

Blíženci jsou prý intelektuálně nadaní, činorodí, komunikativní a jsou rádi tam, kde se něco děje. Platí to i pro vás?

Platí to. Já mám ascendent, který je někdy důležitější, v panně. Panna mi dává zemitost a praktičnost. Blíženci hodně lítají a panna chce mít všechno srovnané.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Anna Kottová
Narodila se jako revoluční dítě v listopadu roku 1989. Chodila na čtyřleté Gymnázium Na Zatlance. I díky tomu se dostala na vymodlenou žurnalistiku a poté na mediální studia na FSV UK v Praze. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v podzimním měsíci listopadu léta Páně 2010. Píše pro rubriku divadlo především recenze a rozhovory. Od května 2011 působila jako zástupkyně editorky a od listopadu 2011 vedla divadelní rubriku. Od června 2013 se vrátila zpět na redaktorskou pozici, protože miluje psaní. Jakékoli pochvalné komentáře i ostrou kritiku můžete zasílat na: anna.kottova@topzine.cz

1 Comment on Veronika Gajerová: Jednou hraješ princeznu, podruhé čarodějnici

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*