Věnečky, to je příběh jedné svatby očima mnoha svědků

Když se řeknou věnečky, většině lidí se vybaví slaďoučké a ulepené dortíky z cukrárny. A právě tyhle sladké dorty si můžete dát ke kávě a stejnojmenné knize od francouzké spisovatelky Blandine Le Calletové, která se nyní dostává na pulty českých knihkupectví. Dejte si ale pozor, abyste si neulepily stránky, protože nedočíst tuhle zajímavou knihu by byla vážně škoda!

Nemáte chuť?, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

Děj knihy Věnečky se odehrává ve venkovském kostelíku, kde právě probíhá svatba. Ta je naplánována do posledního detailu a nic nesmí narušit její hladký průběh. Všichni hosté mají na svatbě určenou roli a jasné místo; většina z těchto lidí patří k váženým občanům, své místo však mají i černé ovce rodiny.  A takoví lidé se najdou v každé generaci.

Struktura věnečků

Kniha Blandine de Calletové je rozdělena do kapitol a každá z nich nese jméno toho člověka, z jehož pohledu bude čtenář svatbu sledovat. Postupně se tak rozvíjí příběh, který každá kapitola doplňuje o další detaily. Nakonec jsou vidět nejen problémy v rodině, ale i mezi manželi či rodiči s dětmi. Na povrch vyplouvá i strach z nemoci, stáří nebo vlastní sexuální orientace. Postavy jsou opravdu skvěle popsány, takže v nich nejeden čtenář může poznat svého známého či příbuzného.

Celá kniha je psaná v er-formě. Je rozdělená na 9 kapitol a čtenář sleduje pokaždé jiného hosta. První kapitola se zabývá Pauline, malou holčičkou, která je rozladěná přítomností mongolidní Lucie a neví, jak se k ní chovat. Jsou zde popisovány dojmy, starosti a také strachy malé holčičky, která se setkává s člověkem, který nezapadá do společnosti. Děj pokračuje sledováním příběhu kněze, sestry, babičky a dalších příbuzných.  Na závěr knihy jsou ponechány příběhy nevěsty a ženicha.

Ženich Vincent
Stojí tu v obýváku úplně nahý s penisem svěšeným mezi nohama a náhle se mu rozsvítí: příští měsíc se má ženit a on umírá strachy. To se děje. Ochořel vlastní svatbou. Rozbolelo ho z ní břicho, hlava, krk, a nepostaví se mu. Nechápe, jak mohl tak dlouho situaci podceňovat. Popravdě má pocit, že se všechno seběhlo trochu moc rychle. V posledních patnácti měsících se věci daly do pohybu: všechno vypadalo tak logicky. Strhlo ho Bereničino nadšení a energie, jako by byl pod anestetiky jejího vlastního štěstí. Nechal se unést. Teď má strach. Rád by to vrátil. Jenže ví, že to už nejde. Snaží se být rozumný. Tu holku miluješ, toužíš po ní, nemohl jsi doufat v nic lepšího. Vytvoří si seznam důvodů, proč se s ní oženit. Nachází jich mnoho. Možná až moc.

Le Calletová často používá přímou řeč, čtenář se tedy dobře vžít do děje a představit si sám sebe v dané situaci. Na druhou stranu autorka používá místy dost krátké věty, a tak může příběh občas působit trochu sekaně. Postavy se často zaobírají svými myšlenkami, vzpomínkami a pocity, hodnotí a kritizují, a to vše dohromady jim dodává rozměr lidskosti, reálnosti a uvěřitelnosti.

Věnečky sem, věnečky tam…

I když je kniha nazvána Věnečky, hlavní roli v tomto příběhu určitě nehrají. Po dočtení knihy jsem si nebyla jistá, zda-li se kniha měla opravdu takhle jmenovat, protože zmínky týkající se věnečků se v ději objevují jen zřídkakdy. Jediné, co se o nich může čtenář dozvědět, je, že sloužily na svatbě jako zákusek. Mnohem více se autorka zabývá samotnými postavami, jejich chováním a vztahy v rodině, proto by se název měl odvíjet spíše oblasti mezilidských vztahů. Proč však autorka zvolila právě Věnečky, to zůstane čtenáři záhadou…

Nevěsta Berenika
Kolem půlnoci vidí babičku, jak vstává a o své bílé holi is klestí cestu mezi tanečníky. Mezi vřícími těly působí ještě drobněji, nejistěji a křehčeji. Berenika k ní zamíří  a uchopí jí za paži:
,,Chceš si jít odpočinout, Maddy?‟
Stará dáma truchlivě odpoví:
,,Jdu si lehnout…Nikdy jsem se tolik nebavila!‟
,,Žertuješ?‟
,,Jasně, že žertuju!‟
V nemocných očích se divoce zableskne. Zabručí:
,, Dobrý nápad, posadit mě vedle toho pána z druhé rodiny, kterému právě operovali prostatu! Jestli chceš, můžu ti popsat zákrok do nejmenších detailů.‟
,,Přestaň!‟ zaúpí Berenika.
,,Každopádně jsem připravená, kdyby i mě jednoho dne operovali!‟
,, Ale Maddy…‟
,,Co…? No jo! Jsem já hloupá! Žádnou prostatu nemám! V jistém smyslu je to škoda.Jjistě bych tu konverzaci ocenila, kdyby příroda obdařila prostatou i nás ženy!‟

Blandine Le Calletová se chtěla stát spisovatelkou již od svých deseti let. Studovala na Ecole normale supérieure ve Fontenay-Saint-Cloud a poté se stala profesorkou latiny na univerzitě Paris IIX Val de Marne. V roce 2006 vyšel její první román Věnečky, který se setkal s velkým čtenářským ohlasem a objevil se na předních místech žebříčků prodejnosti. Kniha byla oceněna cenou Prix des Lecteurs du Livre de Poche v roce 2007 a nyní vychází v jedenácti zemích. Letos v březnu mohli čtenáři shlédnout premiéru stejnojmenného filmu, který byl natočen na motivy této knihy.

Věnečky jsou opravdu skvěle napsány, děj čtenáři svižně ubíhá, nikde nedrhne ani nenudí. Jediné, co bych na Věnečcích změnila, je obálka, působí poněkud nudně a fádně. To ale knize neubírá na kvalitě, pouze může přitáhnout menší pozornost, než si zaslouží. Je to příjemné počtení hlavně pro ženy, ale přečíst si je mohou i muži. To aby viděli, že v předsvatebním stresu nejsou sami, ale že se tato událost dotýká každého člena rodiny, i když  každého trochu jinak.

Marie, sestra nevěsty
Zhluboka se nadechne, zavře oči a roztočí se kolem své osy, až ztratí pojem o prostoru. Pomyslí si: kdyby mě někdo viděl, bude mě mít za blázna. Kašle na to. Nebylo by to poprvé. Zastaví se, počká, až odezní pocit závratě, a otevře oči, přičemž dává pozor, aby nezvedla hlavu. Sleduje své boty a míří přímo za nosem. Dojde k vysouvacímu pultu, chvilku počká a pak konečně otevře oči.
Sebere jí to dech. Snila o něčem originálním, tak má co chtěla! Dokonce ani nedokáže definovat, co vlastně vidí. Jakési růžové slamněné origami poseté pestrobarevnými pery. Setkání papouška  a kubistické sochy. Extrémně sofistikovaný a skutečně nevšední klobouk. To bude skvělé! Ten klobouk se k takové oslavě hodí dokonale. Matka bude spokojená. Cítí se šťastně a uvolněně. Ten klobouk, jehož závratná cena nedokáže utlumit její radost, miluje.

Český název: Věnečky
Název originálu: Une piéce montée
Autor: Blandien Le Calletová
Překlad: Alan Beguivin
Počet stran: 208
Vazba: vázaná
Rozměry: 210 x 140 mm
Vydalo: Host, Brno 2010
Doporučená cena: 224 Kč

Hodnocení: **** (90%)