Velikonoce v dílech klasiků. Jak se slaví Velikonoce u Boženy Němcové?

Síť supermarketů přednostně jako každým rokem nabízí čokoládové zajíce a podobné laskominy. Chlapci pomalu pletou pomlázky a dívky barví a zdobí vařená vajíčka. Pojďme se podívat, jak se takové idylické Velikonoce slavily v Babičce Boženy Němcové.

FOTO: Velikonoce
Velikonoce v dílech klasiků. Co jste nevěděli? Zdroj: sxc.hu

Přešla neděle Černá, Družebná, Kýchavná a pátou neděli, Smrtnou, se děti radovaly, neboť přišel den, kdy vynášely smrt. A děvčata dodala, že dnes je jejich koleda. Když babička udělala Adélce líto, na které shromáždila výdunky, navěsila je a navázala také červené fábory, mohla jít děvčata koledovat.

Strojíme smrt

Odpoledne se všecky shromáždily ve mlýně, kde se strojila smrt. Cilka udělala slaměný došek, každá z děvčat na něj přidala kousek šatstva, a když byla Mařena ustrojena, děvčata ji vzala a ostatní se za nimi seřadila a točíce lítami zpívala: „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi.“A šla ze mlýna až ke splavu. Připojili se k nim i chlapci a chtěli Mařeně strhnout čepec, avšak děvčata ji bránila. Jakmile přišla ke splavu, smrt rychle odstrojila a s jásotem hodila došek do vody.

Děvčata společně s chlapci začali zpívat: „Smrt plave po vodě, nové leto k nám jede s červenými vejci, žlutými mazanci.“ Na to děvčata začala: „Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo? U studánky, u vody – mylo ruce i nohy. Fiala, růže kvésti nemůže, až ji Pánbůh spomůže.“ A chlapci: „Svatý Petr z Říma, pošli flaši vína, abychom se napili, Pánaboha chválili.“ A to už je paní Prošková všechny vítala a dostali něco dobrého.

Velikonoční období na Starém bělidle

Na Květnou neděli ráno Barunka natrhala u řeky kočičky, které byly krásně rozkvetlé, jak by věděly, že jich na ten den třeba. Po té šla s babičkou na hrubou do kostela, kde je nechaly posvětit.

FOTO: Velikonoční vajíčka
Velikonoční vajíčka jako symbol Velikonoc.

Na Škaredou středu vynášela babička kolovrat na půdu a Adelka zvolala: „Oh je, už jde kolovrat na půdu, babička bude příst na vřeténko.“ „Až dá-li Pánbůh do zimy, pak ho zase sneseme,“ odvětila babička. Na Zelený čtvrtek se snídaly jidášky s medem, na Starém bělidle ale nebylo včel, tak vždy pan otec poslal plást medu, neboť byl včelař a měl mnoho úlů.

„Barunko, vstávej, slunce hned vyjde!“ budila babička na Velký pátek Barunku k rannímu modlení. Ta vyskočila, přehodila přes sebe sukýnku a šátek a vypravila se s babičkou ke struze, kde se Barunka na babiččin příkaz umyla. Pak se šly na stráň modlit devět otčenášů a zdrávasků, aby jim Pánbůh popřál po celý rok čistotu těla, poněvadž tak tomu bylo zvykem. Babička si klekla, sepjala scvrklé ruce přes prsa a spatřila, jak vychází slunce.

Na Starém bělidle se pracovalo od časného rána

Barunka klečela vedle ní, pomodlila se, a pak se rozhlížela po lese, po lukách a stráni. „Rmutné vlny pomalu plynuly unášejíce s sebou vždy ještě kusy ledu a sníh, v roklích na stráni bělel se také ještě sníh, ale sem tam zelenala se již tráva, rané chudobky vykvétaly, stromy a křoviny začínaly pučet, příroda probouzela se k radostnému životu. Růžové červánky rozcházely se po obloze, ze záhor vystupovaly zlaté paprsky výše, pozlacujíce vrcholky stromů, až pomalu slunce v celé své velebnosti se ukázalo a světlo svoje po celé stráni rozlilo.“

Babička se mezitím pomodlila, udělala kříž a vstala ze země.

Když z vížky nad kaplicí z Žernovského vrchu bilo poledne, vyběhl Jan s Vilémem s řehtačkami do sadu a řehtali. Odpoledne šly děti s babičkou do městečka k božímu hrobu, stavily se i pro panímámu a Mančinku. Panímáma ukazovala babičce plnou ošatku barevných vajec, jež měla pro koledníky, a také celou řadu mazanců a beránka. Dětem podala po hnětence, babičce však ne, protože ta se od snídaně na Zelený čtvrtek až do večera po vzkříšení postila.

FOTO: Velikonoční beránek
Trochu netradiční velikonoční beránek.

„Na Bílou sobotu bylo na Starém bělidle od časného jitra jako na pražském mostě: v sednici, v kuchyni, ve dvoře, u pece, všude se potkávaly dělné ruce, a ku kterékoli z ženských se děti se svými záležitostmi obracely, každá si naříkala, že neví, kde jí hlava stojí, i Barunka měla tolik práce, že zapomněla jedno pro druhé.“

Avšak navečer bylo vše připraveno a babička s Barunkou i matkou šly na vzkříšení. V ozářeném chrámu zaplněném věřícími zaznělo: „Vstaltě této chvíle ctný Vykupitel! Hallelujah!“ Když pak Barunka ulehla, plakala. Babička se jí ptala, proč pláče a ona odpověděla, že jí nic není, jen má v sobě radost, až musí plakat, tak byla dojata. Babička nic neříkala, políbila ji na čele a pohladila jí líce. „Znalať svoji Barunku.“

Boží hod velikonoční

Na Boží hod šla babička do kostela a nechala si posvětit mazanec, víno i vejce. Doma se o to všichni poděli, dostaly dokonce i drůbež a dobytek stejně jako na Vánoce, aby měly hojný užitek. A konečně nadešlo pondělí, kdy byla dynovačka a koleda. Ráno se za dveřmi ozývalo: „Já jsem malý koledníček.“ A tu Bětka otevřela dveře a přišel pan otec. Popřál šťastné a veselé hody a zpod kabátu vytáhl vrbovou dynovačku a začal ženské šlehat.

Vyšlehal i babičku přes faldy, aby prý blechy neštípaly. A jako každý koledník dostal vajíčko a jablíčko. Jen Barunka si na chlapce stěžovala: „To jsou pěkné, jindy se jim nechce z lože, dnes ale sotva jsem vstala, už byli v sednici, aby mně vyšlehali.“ Pan otec i s chlapci se jí vysmáli. Na dynovačku přišel i pan myslivec, i Míla i Tomeš. Zkrátka tak tomu bylo na Starém bělidle!

Velikonoce v dílech klasiků. Jak se slaví Velikonoce u Boženy Němcové?
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*