3 fotky 
Síť supermarketů přednostně jako každým rokem nabízí čokoládové zajíce a podobné laskominy. Chlapci pomalu pletou pomlázky a dívky barví a zdobí vařená vajíčka. Pojďme se podívat, jak se takové idylické Velikonoce slavily v Babičce Boženy Němcové.
Přešla neděle Černá, Družebná, Kýchavná a pátou neděli, Smrtnou, se děti radovaly, neboť přišel den, kdy vynášely smrt. A děvčata dodala, že dnes je jejich koleda. Když babička udělala Adélce líto, na které shromáždila výdunky, navěsila je a navázala také červené fábory, mohla jít děvčata koledovat.
Strojíme smrt
Odpoledne se všecky shromáždily ve mlýně, kde se strojila smrt. Cilka udělala slaměný došek, každá z děvčat na něj přidala kousek šatstva, a když byla Mařena ustrojena, děvčata ji vzala a ostatní se za nimi seřadila a točíce lítami zpívala: „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi.“A šla ze mlýna až ke splavu. Připojili se k nim i chlapci a chtěli Mařeně strhnout čepec, avšak děvčata ji bránila. Jakmile přišla ke splavu, smrt rychle odstrojila a s jásotem hodila došek do vody.
Děvčata společně s chlapci začali zpívat: „Smrt plave po vodě, nové leto k nám jede s červenými vejci, žlutými mazanci.“ Na to děvčata začala: „Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo? U studánky, u vody – mylo ruce i nohy. Fiala, růže kvésti nemůže, až ji Pánbůh spomůže.“ A chlapci: „Svatý Petr z Říma, pošli flaši vína, abychom se napili, Pánaboha chválili.“ A to už je paní Prošková všechny vítala a dostali něco dobrého.
Velikonoční období na Starém bělidle
Na Květnou neděli ráno Barunka natrhala u řeky kočičky, které byly krásně rozkvetlé, jak by věděly, že jich na ten den třeba. Po té šla s babičkou na hrubou do kostela, kde je nechaly posvětit.
Velikonoční vajíčka jako symbol Velikonoc.
Na Škaredou středu vynášela babička kolovrat na půdu a Adelka zvolala: „Oh je, už jde kolovrat na půdu, babička bude příst na vřeténko.“ „Až dá-li Pánbůh do zimy, pak ho zase sneseme,“ odvětila babička. Na Zelený čtvrtek se snídaly jidášky s medem, na Starém bělidle ale nebylo včel, tak vždy pan otec poslal plást medu, neboť byl včelař a měl mnoho úlů.
„Barunko, vstávej, slunce hned vyjde!“ budila babička na Velký pátek Barunku k rannímu modlení. Ta vyskočila, přehodila přes sebe sukýnku a šátek a vypravila se s babičkou ke struze, kde se Barunka na babiččin příkaz umyla. Pak se šly na stráň modlit devět otčenášů a zdrávasků, aby jim Pánbůh popřál po celý rok čistotu těla, poněvadž tak tomu bylo zvykem. Babička si klekla, sepjala scvrklé ruce přes prsa a spatřila, jak vychází slunce.
Na Starém bělidle se pracovalo od časného rána
Barunka klečela vedle ní, pomodlila se, a pak se rozhlížela po lese, po lukách a stráni. „Rmutné vlny pomalu plynuly unášejíce s sebou vždy ještě kusy ledu a sníh, v roklích na stráni bělel se také ještě sníh, ale sem tam zelenala se již tráva, rané chudobky vykvétaly, stromy a křoviny začínaly pučet, příroda probouzela se k radostnému životu. Růžové červánky rozcházely se po obloze, ze záhor vystupovaly zlaté paprsky výše, pozlacujíce vrcholky stromů, až pomalu slunce v celé své velebnosti se ukázalo a světlo svoje po celé stráni rozlilo.“
Babička se mezitím pomodlila, udělala kříž a vstala ze země.
Když z vížky nad kaplicí z Žernovského vrchu bilo poledne, vyběhl Jan s Vilémem s řehtačkami do sadu a řehtali. Odpoledne šly děti s babičkou do městečka k božímu hrobu, stavily se i pro panímámu a Mančinku. Panímáma ukazovala babičce plnou ošatku barevných vajec, jež měla pro koledníky, a také celou řadu mazanců a beránka. Dětem podala po hnětence, babičce však ne, protože ta se od snídaně na Zelený čtvrtek až do večera po vzkříšení postila.
Trochu netradiční velikonoční beránek.
„Na Bílou sobotu bylo na Starém bělidle od časného jitra jako na pražském mostě: v sednici, v kuchyni, ve dvoře, u pece, všude se potkávaly dělné ruce, a ku kterékoli z ženských se děti se svými záležitostmi obracely, každá si naříkala, že neví, kde jí hlava stojí, i Barunka měla tolik práce, že zapomněla jedno pro druhé.“
Avšak navečer bylo vše připraveno a babička s Barunkou i matkou šly na vzkříšení. V ozářeném chrámu zaplněném věřícími zaznělo: „Vstaltě této chvíle ctný Vykupitel! Hallelujah!“ Když pak Barunka ulehla, plakala. Babička se jí ptala, proč pláče a ona odpověděla, že jí nic není, jen má v sobě radost, až musí plakat, tak byla dojata. Babička nic neříkala, políbila ji na čele a pohladila jí líce. „Znalať svoji Barunku.“
Boží hod velikonoční
Na Boží hod šla babička do kostela a nechala si posvětit mazanec, víno i vejce. Doma se o to všichni poděli, dostaly dokonce i drůbež a dobytek stejně jako na Vánoce, aby měly hojný užitek. A konečně nadešlo pondělí, kdy byla dynovačka a koleda. Ráno se za dveřmi ozývalo: „Já jsem malý koledníček.“ A tu Bětka otevřela dveře a přišel pan otec. Popřál šťastné a veselé hody a zpod kabátu vytáhl vrbovou dynovačku a začal ženské šlehat.
Vyšlehal i babičku přes faldy, aby prý blechy neštípaly. A jako každý koledník dostal vajíčko a jablíčko. Jen Barunka si na chlapce stěžovala: „To jsou pěkné, jindy se jim nechce z lože, dnes ale sotva jsem vstala, už byli v sednici, aby mně vyšlehali.“ Pan otec i s chlapci se jí vysmáli. Na dynovačku přišel i pan myslivec, i Míla i Tomeš. Zkrátka tak tomu bylo na Starém bělidle!
