Věc Makropulos: Studená jako led

Věc Makropulos ve Stavovském divadleNárodní divadlo uvedlo na scéně Stavovského divadla premiéru Čapkovy hry Věc Makropulos. Inscenaci realizovali zahraniční tvůrci, a proto může český divák nevěřícně zírat, co se odehrává na jevišti.

Věc Makropulos ve Stavovském divadle
Stylizovaný Miroslav Donutil Foto: Lucie Jansch (Národní divadlo)

Americký režisér Robert Wilson nepochopil Čapkovu poetiku a inscenaci pojal ve stylu japonského divadla.  Čapkův text osekal na minimum a naopak do popředí nadnesl svou práci s pohybovou, obrazovou a hudební složkou. Divák, který přišel na Čapka, se zděsil. Naopak ten, který zná režisérovu práci, mohl očekávat barevnou kaskádovitou šou, kde zpracování upozaďuje problém dramatu.

Kostýmy byly barevně výrazné, jako kdyby do Stavovského divadla přijel cirkus, což připomínala i závěrečná scéna. Hercům byla vtisknuta stylizace mimů – bílé obličeje s výrazným černým líčením, pomalé pohyby chvílemi připomínaly pohyb loutek. Nepřirozený herecký projev byl bez náznaku emocí.

Inscenace byla studená jako led

Absence emocí umocnila pomalé tempo předvedení. Režisér nesmyslně zapojil do činohry hudební složku. Možná původním záměrem bylo využít operní schopnosti hlavní představitelky Soni Červené, ale to se nestalo. Herecké výkony jednotlivých herců nelze posoudit, stylizace byla tak výrazná, že zaniklo umění Miroslava Donutila či Václava Postráneckého.

Věc Makropulos
Václav Postránecký s představitelkou 337leté Emilie Marty Soňou Červenou

Vtipným prvkem možná měl být fakt, že hlas z amplionu či herec sdělil Čapkovu představu scény a po otevření opony divák hleděl na zcela prázdné jeviště, což s dramatikovým záměrem nekorespondovalo. Vzadu byla nasvícená bílá stěna a shora spuštěny bílé provazy. Divák si připadal jako Alenka v říši divů, a to doslova. Scéna evokovala pocit, že jsou na jevišti přítomna zrcadla, v druhém dějství se tento prvek opakoval s dřevěným bludištěm.

Jako výrazný nedostatek hodnotím, že na začátku hlas z reproduktoru ohlásil první jednání, ale již nikoli žádné další. Závěrečný potlesk byl velmi vlažný. Z některých lóží Stavovského divadla zaznělo bravo, ale takto inscenaci hodnotili většinou cizinci.

Dramaturgové Národního divadla by příště měli na česká dramata nasazovat české tvůrce, u kterých se nestane, že zanikne podstata věci, tak jako se to stalo u Věci Makropulos.

Věc Makropulos

Stavovské divadlo

Režie: Robert Wilson

Hrají: Soňa Červená,   Miroslav Donutil, Filip Rajmont,   Jan Bidlas,   Milan Stehlík, Václav Postránecký, Petr Pelzer,   Pavla Beretová / Anna Schmidtmajerová, Vladimír Javorský, Vladimír Strnad / Martin Sedlák / Tomáš Koubek /David Řehoř

Hodnocení: 2**

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavla Firbacherová
Studentka druhého ročníku žurnalistiky, která vystudovala ekonomické lyceum a ve volném čase se věnuje divadlu, psaní a sportu.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*