×
TOPZINE.cz

Vary očima baťůžkáře: Skvělí Zoufalci, zoufalí Italové a první déšť

Prší! Kraťasy a sandály vystřídaly kalhoty, boty a bunda. Festival se zvolna přehoupává do své druhé poloviny, svátky končí a ve Varech panuje příjemný festivalový klid.

MFF Karlovy Vary, Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz

Nejhorší věc, kterou můžete ve Varech udělat, je věřit filmovým anotacím v programu. Nejenže jsou strohé, ale většinou se výslednému filmu ani nepodobají. Po čtyřech letech jsme si už vypěstovali zkušenost, že je nutné se vyvarovat filmům, které mají pozvolné vypravěčské tempo, jsou to podobenství anebo  je zdůrazněna jejich vizuální a dechberoucí krása.

Pokud se na takový film vydáte, pravděpodobně budete svědky smrtelné tříhodinové stopáže, postav, které téměř nepromluví a ubíjející rozvleklosti bez výrazné pointy. A bude se to nejspíš odehrávat na Sibiři, Aljašce nebo v Grónsku.

Radioaktivní Rusové

Jsme nepoučitelní. Mělo nás hned varovat existenciální drama a odehrávající se na opuštěném ostrově v Severním ledovém oceánu. Film Jak jsem dopadl tohle léto začínal slibně. Dva muži izolovaní na výzkumné stanici, jedna zdrcující zpráva…a následně hodinové iracionální chování postav a pětiminutové bezvýznamové záběry.

Jak jsem dopadl tohle léto, Zdroj: kviff.com

Jestli ale chcete vidět, jak se smělý mladý Rus ohřívá u radioaktivního reaktůrku a nezanechá to na něm žádné následky (přirozená lihová odolnost?), tak směle do toho. Film, který mě uspával v deset ráno.

Další část našeho pondělního programu spočívala v rozhodnutí vidět také něco soutěžního. Naše odborné zraky padly na titul amerického režiséra Jeffa Malmberga, který natočil dokument Marwencol o belgičanovi, který si prošel po brutálním napadení devítidenním komatem a ztratil část paměti.

Jako terapii si zvolil vytvoření svého vlastního světa (miniatura vesnice Marwencol za druhé světové války), který osadil velice realistickými panenkami a panáky, do nichž promítnul osoby ze svého okolí. Svůj život tak dělí mezi realitu a imaginární svět. Hodnocení dokumentů je vždy ošidné, protože dokument je tak zajímavý, jak je zajímavé téma, kterému se věnuje. A Marwencol zajímavý určitě je.

Silniční hry, Zdroj: kviff.com

Půlnoční ujetost

Na závěr dne opět jedna půlnoční projekce. Roadgames, čili Silniční hry byl skutečně famózní zážitek. Obecenstvo bylo naladěno přesně tak, jak to na půlnočních projekcích bývá. Stopařka (neuvěřitelně mladá Jamie Lee Curtis) a vtipný řidič kamionu na stopě silničnímu vrahovi je výborná kombinace pro psychicky i alkoholově unaveného návštěvníka festivalu. I když film není snad ani béčkový, ale v abecedě by se pohyboval někde za polovinou, zábava byla. Dokonce i pro pána, který se vedle nás pozvracel do uličky.

A večer přišel déšť…

Další den mi začal opravdu výborně. K touchpadu, se kterým jsem svůj boj už vzdal, se přidala náhle se objevivší defaultně nastavená ruština na všech noteboocích v Press centru. Psát článek a po několika odstavcích zjistit, že je celý v azbuce, není to pravé ořechové.

Když se k tomu přidala technická zrada v podobě proradného ctrl+c, které mi místo celého mého textu (jenž jsem neprozřetelně smazal) uložilo do schránky pouze slovo summertime, vzdal jsem svou novinářskou povinnost a vyrazil zoufale na Zoufalce.

Zoufalci, Zdroj: kviff.com

Nikdy bych neřekl, že ve filmu budu poznávat do detailu své okolí a přátele. Režisérce Jitce Rudolfové se podařilo geniálně přenést na plátna tragikomickou realitu, ve které se poznáte s až zarážející přesností. Pro mě určitě jedno z velkých filmových překvapení.

Šílení scenáristé a válečná jednohubka

Mé nadšení ale nemělo dlouhého trvání. I když se nebe stačilo během dopoledne opět vyjasnit, má nálada se brzy vrátila k bodu mrazu. Italský snímek Dvojitá hodina se pyšní oceněním z MFF v Benátkách za ženský herecký výkon a nejlepší italský film.

A o čem že měl být ten thriller, milostné drama, horor a film noir? Žena se seznámí s mužem. Muž i žena jsou přepadeni. Žena je v komatu. Žena není v komatu. Žena je zmatená, protože v komatu měla halucinace (polovina filmu!). Žena je vlastně zločinec (zvrat, který se minul účinkem), muž to neví. Muž to zjistí, ale nic neudělá, protože ženu miluje (klišé jak hrom). Žena odjiždí s kumpánem do Buenos Aires (trapná snaha vyhnout se happy-endu).

Dvojitá hodina je naprostá slátanina s příběhem, který není ani trochu originální. Nejzarážející je ale první polovina filmu, kdy je žena v komatu. Zbytečnější příběhovou část jsem ještě neviděl a lacinější pointy a zvraty, aby člověk pohledal. Italové jsou asi letos nějak mimo, zvláště očividně šílení scenáristé.

Libanon, Zdroj: kviff.com

Jako každým rokem, i letos nesměl v našem programu chybět nějaký válečný film. Libanon režiséra Samuela Maoze sliboval pěknou a drsnou podívanou z první libanonské války. Hned jsem si vzpomněl na loňský Valčík s Bašírem, který se dotýká stejného tématu a i tentokrát se režisér snaží pomocí filmu vyrovnat s hrůznými válečními zážitky.

Jednoduchá forma se bohužel trochu minula účinkem. Sledovat celé dění filmu z průzoru tanku je jistě velice originální, ale po chvíli začne nudit. Nevím, jak libanonská válka ve skutečnosti probíhala, a ani nechci skutečnost nějak znevažovat (film mě nedonutil o tom přemýšlet a zjišťovat to), ale postavy mi připadaly spíš iritující a neschopné než sympatické a skutečné.

Pro režiséra má film jistě velký význam a chápu jeho přístup, ovšem pro nezaujatého diváka je snímek dost nudným počinem, který se nevyhýbá určité křečovitosti a klišé.

To nejlepší na konec

V úterý nám už zbýval jen jeden poslední film. Stávající denní bilance byla jeden dobrý snímek na dva špatné. Naštěstí se stal malý filmový zázrak a večer jsme mohli v nepohodlném sále divadla v Karlových Varech zhlédnout výjimečné animované dílo od režiséra Tria z Bellville.

Iluzionista, Zdroj: kviff.com

Film Iluzionista je melancholický příběh starého varietního kouzelníka, o jehož triky nikdo už nejeví zájem a který se vydává do dalekého Skotska. Tam se setká s dívkou, která skutečně věří, že iluzionista umí kouzlit. První, co diváka uchvátí, je dokonalá audiovizuální stránka a překrásná ruční animace. Příznám se, že jsem se vrtěl blahem při pohledu na Paříž a skotské vesničky padesátých let. Spíše než o silném příběhu je Iluzionista o pocitech.

Sylvain Chomet se chopil nerealizovaného scénáře Jacquese Tatiho s lehkostí, humorem a nostalgií a  vytvořil tak neuvěřitelně poutavé a citlivé dílo. Tleskám.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..