S Vaškem se znám už nějakou dobu. Na rozhovor se scházíme v klubu karlínského divadla. Je živelný a rychlý jako na jevišti. Od svých třicátých narozenin nepije, protože si podle svých slov už nechce huntovat tělo. Když si koupí energetický drink a cigarety, nedá mi to.
Koukám, že žiješ zdravě.
Je to light a light, takže v pohodě. Jsem občas hrozně unavený. Dneska jsem dělal pro Lucku (Bílou – pozn. redakce). S Luckou jsme si telefonovali a ona mi říkala, že by se jí líbil nějaký styl písničky, takže bych to někdy mohl zkusit. Vypnul jsem telefon a za dvě hodiny jsem jí písničku poslal na mail. Ještě ji neslyšela.
Něco ve stylu Doufám, kterou jsi pro ni složil?
Ne, je to víc energické. Nechte se překvapit. Spíš to nevyjde, protože písniček na poslech má Lucka hodně.
Neplýtváš vůbec časem. Takhle rychle děláš všecko?
Jo. Proč dělat věci zítra, když je můžeš udělat dneska? Někdo za mnou přijde, udělej mi písničku, tak ji udělám třeba ještě ten večer.
Jak dlouho jsi dělal na hudbě ke Kajínkovi?
Trvalo to asi dva roky. Nejvíc mě mrzí, že když se jim něco nelíbilo, tak jsem vzal základ, předělal to a neuložil si původní verzi.
Plánuješ nějaký nový projekt po Robinovi, Kajínkovi, premiéře Ježíše?
Skladatelsky ne, protože jsem docela vyskládaný, takže si dávám období klidu, abych načerpal zase inspiraci. Jsem pořád v divadle, takže odevzdávám všechno divadlu.
Celý týden jsi v divadle. Tomu říkáš období klidu?
No, vlastně jo. Přijdeš kolem šesté hodiny, odeřveš dvě hodiny krásného představení a v deset jsi doma, takže docela pohoda. Přes den se musí udělat ostatní věci, jako například vyřídit maily a další různý úkoly, trošku se najíst a tak.
Jak se ti spolupracovalo s režisérem Gabrielem Barrem? Znáte se už z Carmen. Není mezi vámi jazyková bariéra?
Rozumím mu absolutně všechno, co řekne, protože mám Přátele v originále, které sleduju a tam se učím fráze. Výborně rozumím, ale stydím se mluvit. Mluvím anglicky tak jako Vietnamec česky. Vždycky je samozřejmě k dispozici asistent režie – překladatel Honza Křehla, který nám pomáhal v komunikaci s panem režisérem.
Jsi tu neustále. Čím to je, že jsi dostal tak velkou důvěru?
Já jsem tady byl na Garcíovi v Carmen a potom mně nabídli, abych přišel na konkurz na Ježíše na roli Piláta, na kterou jsem se připravil. Přišel jsem a tu roli získal. Ještě se mě zeptali, jestli bych nechtěl zkusit Jidáše. Řekl jsem jim: „Jste šílenci, to přeci není můj part a je to moc velká role a po Danovi Bártovi je to strašně těžký.“ Abych ho hrál, vymyslel Pavel Polák, umělecký ředitel karlínského divadla. Tak mě přemlouvali a začal přemlouvat i Kamil Střihavka. Různě mi pomáhal a povídal, že kdybych měl jakýkoli problém se zpěvem, takže si mě poslechne a řekne mi, jestli je to v pořádku. Pak jsem mu to zazpíval na zkoušce a on říkal, ať do toho určitě jdu. Všichni mi pomohli. Měl jsem ohromnou radost.
Co říkáš na to, že stojíš na jevišti s Kamilem Střihavkou, Bárou Basikovou?
Je naprostá čest a splnění dětského snu, že můžu hrát s Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou na stejném jevišti. Ježíše jsem viděl jako první muzikál, když mi bylo čtrnáct, a viděl jsem ho asi pětkrát. Vždycky jsem si přál zahrát si v něm. Nenapadlo mě, že se to opravdu stane.
Kde jsi hledal inspiraci pro ztvárnění Jidáše a Piláta?
Koukal jsem na film z roku 1973, kde jsem zhlédnul jak Jidáše, tak Piláta a oba dva jsou skvělí. To byla inspiračně první věc. Samozřejmě jsem se zajímal o historii Jidáše – co bylo v hlavě a na youtube. Taky jsem zkoušel film z roku 2000, ten mě tak nevzal, ale Pilát je tam výborný.
Která z těch dvou rolí je ti bližší?
Jelikož jsem přes prázdniny zkoušel tři role – Robina a Piláta s Jidášem, tak jsem nejvíc zkoušel Robina s Jidášem. To jsem měl na půl. Když byla veřejná generálka, tak jsem Piláta hrál asi potřetí v životě. Ale naštěstí není těžký pohybově – nemá žádný chorošky a souboje, vždycky tak odzpívá, takže si ho teďka hledám. Začíná mě hodně bavit.
Máš nějaký další sen, který by sis chtěl splnit?
Další sen byl, že jsem vždycky chtěl dělat hudbu k filmu, a to se mi taky splnilo u filmu Kajínek. Mimochodem ve čtvrtek bude křest na filmparty DVD a soundtracku Kajínek a bude v prodeji (již je v prodeji, rozhovor se konal ve středu 17.11. – pozn. redakce) . Doufám, že se mi splní další film, protože to bych chtěl v budoucnu dělat nejvíc, třeba až budu starší a nebudu moct dělat divadlo, tajtrlíkovat, dělat kotrmelce a házet noži, tak bych chtěl ve studiu skládat hudbu pro film, nebo i pro jiné interprety.
Máš večer někdy volno?
Teď prakticky ne. Jsem v divadle od úterý do neděle v Ježíšovi, jelikož hraji dohromady všech rolí 100 %, tak jsem tady denně. Jsem hrozně rád. Prakticky jenom v pondělí mám volno – a to jsem se šel s kapelou podívat na křest Tomáše Hájíčka, na jeho nové sólové cédéčko. Měl úžasnou kapelu i vokalistky. Petr Opava, toho taky znáte z muzikálu, hrál na klávesy. Já byl totálně nadšený. Obrovská šou a Tomáš Hájíček jako strejda Tomáš v těch dlouhých fousech a vlasech s cylindrem na hlavě. To mě neskutečně pobavilo.
Chystáš něco s kapelou?
Až trošku opadne první vlna muzikálu, tak chceme natočit demo nebo singl, kde by byly dvě, tři písničky, a s tím začít obcházet firmy a sehnat peníze od sponzora a potom natočit album.
A nějakou koncertní šňůru?
Zatím nic neplánujeme, ale určitě by to chtělo nějaké kluby na jaře. Ale nejdřív musí být deska, protože pořadatelé zatím neví, co děláme, a to musíme tímhle směrem rozestlat, aby věděli, co mají čekat.
Kdy začnete víc zkoušet?
Zkoušíme tak, že se sejdeme večer někde, třeba na koncertě Hájíčka a tam si vyprávíme, jak bychom to měli dělat. U muzikantů není třeba zkoušet, protože to jsou tak špičkoví muzikanti, kteří opravdu zkoušet nemusí, protože hrají denně. Mají víc kapel a těm se akorát řekne, zahraj tady groove na čtyři v tempu 89, a oni to zahrají. Já do toho něco začnu zpívat a je to hotový. Jsou k tomu potřeba tři minutky.
Co se stalo se snímkem Verdikt osudu?
Verdikt osudu je pořád rozjetý. Když jsem s nimi mluvil naposledy (s Viktorem Dykem a režisérem snímku Hynkem Čermákem – pozn. redakce) na minulém Excaliburu, tak jsem zaslechl, že to šlo k šípku. Dokonce se píše další verze scénáře. Taky je to ve fázi shánění peněz.
Takže je to víc o penězích, nebo o scénáři?
O penězích. Vždycky je všecko o penězích. Projektů je hodně, peněz málo. Kdyby byl nepřetržitý přísun peněz, tak by vzniklo takových krásných projektů a myslím, že kolem Fantastiky by bylo minimálně sedm projektů do roka. Ve Fantastice je mnoho skladatelů, textařů a dobrých herců.
Muzikál Excalibur po sedmi letech v Ta Fantastice končí. Vídáš se s partou z Excaliburu?
Půlku lidí vídám v Robinovi (Kamil Střihavka, Martin Pošta, Petr Opava, Petr Novotný), z holek tam není nikdo, a druhá půlka šla do Hybernie. Vždycky se potkáme po Praze. Praha je malá. Jako přátelé se neztratíme.
Chystá se velké rozloučení s Excaliburem?
Nevím. Pařba tam asi bude, ale já se jí nezúčastním, protože jsem abstinent. Asi zdrhnu, aby mě nikdo nenutil pít.
Není škoda zdrhat?
Já nevím, jestli se chci takhle trápit. Je to úplně naposled – poslední muzikál a poslední představení v Ta Fantastice. Přijde mi to spíš smutný a nechci se v tom utopit, takže možná bude lepší, když půjdu.
Václav Noid Bárta
- narozen: 27.10.1980
- na divadelní prkna vstoupil v roce 2003 jako Uther a Vortinger v Excaliburu
- další projekty: Láska je láska, Elixír života, Obraz Doriana Graye, Dáma s kaméliemi, Němcová! (Ta Fantastika), Carmen, Jesus Christ Superstar (Hudební divadlo Karlín), Robin Hood (Kalich)
- bývalý manžel Lucie Bílé
- složil hudbu k muzikálu Němcová!, k filmu Kajínek, několik písní pro Lucii Bílou, Martina Poštu, Kamila Střihavku
- nyní hraje ve skupině RedOne