×
TOPZINE.cz

V Dítěti skály a Zaklínačce Lotě jsem změnila pravidla hry, říká Petra Neomillnerová

S Petrou Neomillnerovou jsme pro vás připravili celý tematický týden. Po recenzích, profilu a soutěži je tak jen logické, že na závěr přinášíme exkluzivní rozhovor s touto známou českou spisovatelkou.

 

Petra Neomillnerová

Vám vychází naráz dvě knihy a do konce roku se plánuje další. Čím to je, že vaše knihy vycházejí tak nárazově, jako je tomu právě teď, nebo když se v rychlém sledu objevili Nakažení, Hry na bolest a Sladká jak krev?

V současné době

Je to dáno tím, že ty knihy vycházejí u různých nakladatelů a ti jejich vydání mezi sebou nekoordinují.

Nemyslíte, že je to trochu drastické vůči fanouškům, kteří místo knih dávkovaných po určité době dostanou víc titulů najednou?

Knihkupci tvrdí, že snad ani ne… Prostě si čtenáři koupí víc knih najednou. Já sama to nepovažuju za nejšťastnější, ale vzhledem k tomu, že vydávání knih je poměrně komplikovaný proces závislý na mnoha faktorech, někdy se to takhle prostě sejde. Navíc, o prázdninách většinou moc titulů nevyjde, takže se knihy v září obecně hodně kumulují.

U nás už jste poměrně známá a zavedená autorka, většina lidí o vás už alespoň slyšela. Čím si kromě své píle vysvětlujete, že jste se na české fantastické scéně tak rychle objevila a získala takovou popularitu?

Hlavní roli v tom hrají především dva faktory: za prvé jsem začala psát až jako dospělá, takže odpadla doba mladických literárních poklesků, a za druhé, poměrně brzo jsem se začala psaním živit, a tím pádem se „práci“ věnovat naplno.

Myslíte, že se z části na vašem úspěchu podílí třeba i jiné složky knih? Někteří lidé si třeba titul koupí kvůli pěkné obálce

Doufám, že obálky se na úspěchu mých knih podílejí. (úsměv)

Většina vašich knih vyšla v poslední době s obálkou Lubomíra Kupčíka. Spolupracuje se s ním dobře?

Ano, jinak bych s ním nedělala. Příjemné je, že se shodneme a většinou mezi námi nevypuknou boje ani nedorozumění.

te raději jeho obálky (Zaklínačka Lota, Dítě skály, Psí zima) nebo ty od Marka Hlavatého (série o Tině Salo)?

Vzhledem k tomu, že jsem si Kubu Kupčíka vybrala sama na základě jeho prací, jsem s jeho obálkami nejspokojenější. Po pravdě řečeno, s ilustracemi Marka Hlavatého moc nesouzním a příští Tina už bude mít jinou koncepci obálky.

Nebude se to vedle sebe na poličce třískat?

Z hlediska „poliček“ jsem o tom neuvažovala, ale rozměr samozřejmě zůstane stejný a předpokládám, že nějaké jednotící prvky zůstanou zachovány.

„Zlom v české fantastice by přinesla jen razantní změna trhu“

 

Co říkáte úrovni současné české fantastiky? Tomáš Němec se nechal slyšet, že mu připadá, jako kdyby se už několik let pohyboval ve snu, připadá vám to tak podobně?

Úroveň české fantastiky je podle mě slušná, a pokud vezmu v úvahu podmínky, v jakých vzniká, tak se nejspíš blíží možnému maximu. Zlom by přinesla jen razantní změna na trhu.

Takže do budoucna už to nevidíte lepší? Nemyslíte, že stále širší záběr conů nebo internetových serverů přitáhne více fanoušků?

Řádově asi těžko. Spíš vidím budoucnost ve větším pronikání fantastiky do mainstreamu, větší profesionalitě a podobně.

Kde přesně byste chtěla vidět tu větší profesionalitu?

Lepší propagace, lepší distribuce, rozsáhlejší a redaktorům lépe placená redakce… Je toho hodně, co by se dalo a mělo zlepšit. Je zapotřebí nakladatelů, kteří ocení práci redaktorů a uvědomí si, že je nepostradatelná.

Svého času jste do Pevnosti psala Interaktivní světy. Jak se vám psalo, když jeden z dějových zvratů odhlasovali čtenáři?

Psalo se mi dost obtížně. Ani ne tak kvůli zvratům, ale kvůli postavám, které mi nebyly moc blízké a se kterými se těžko pracovalo. Obecně s přáními čtenářů problém nemám, u Tiny se občas publika ptám, co by si s nimi přálo zažít. Tina Salo, to je přece jen především zábava.

 

V Bráně světů jste si postavy přisvojila poměrně dobře, kde myslíte, že byl tady problém?

Těžko říct… S postavami je to jako s lidmi, některé člověku sednou a jiné ne.

Tvrdě pracujete na nových knihách a povídkových sbírkách, do Pevnosti píšete Magii a recenze – váš den musí být nabitý. Co děláte, když se chcete odreagovat?

Opiju se. (smích) To ovšem jen výjimečně, vzhledem k tomu, že mám malé dítě, fenu československého vlčáka, partnera a bratra, dělám přes den i spoustu jiných prozaických věcí, takže mi nehrozí, že bych se ve svých vymyšlených světech ztratila.

Čas od času se vyskytujete i na conech. Které jsou vaše nejoblíbenější?

Nejoblíbenější je jednoznačně Fénixcon, ale i Festival fantazie si získal mé sympatie. Nemám ráda ty školní, třídy mě tak nějak deprimují… (úsměv)

„S postavami je to jako s lidmi,

některé člověku sednou a některé ne“

 

Vaše nová kniha Dítě Skály je už od první strany temná, depresivní a plná násilí, které je i na vaše poměry hrubé. Jak se vám psala?

Vzhledem k tomu, že podstatnou část už jsem napsala před lety a teď jsem jen oprašovala, ladila a uzavírala, dalo se to přežít. Fakt je, že je to smutná a bolavá kniha, text, kde nic nemá snadné řešení.

Takže povídková sbírka Zaklínačka Lota může mezi kapitolami sloužit jako odlehčení, nebo by se podle vás tahle dvě děvčata neměla míchat?

Tahle Lota také není zrovna optimistická, i když se v bujném zaklínačském životě najdou i veselé momenty. Kdo chce trochu lehkovážného veselí, měl by se držet Torgeho, to je slunná povaha.

Torge a Viero, Lota a Moire, Urian a Desmond… tyhle postavy rozhodně nejsou stejné, ale mají k sobě, co se týče svých rolí v příběhu, dost blízko. Nepřemýšlíte, že v některé z budoucích knih se odchýlíte od tohohle trojlístku protagonistů a načnete nějaký nový kolotoč?

V Dítěti Skály se tak už stalo. Ale myslím, že Torge s Vierem příliš společného nemá, jejich role v příběhu je jiná. Zatímco Viero je pro Moire svým způsobem autoritou, Torge spíš situaci odlehčuje, je to vtipálek, trikster a se svými věčnými pletkami zastupuje spíš komický prvek.

To je pravda, někteří čtenáři si už ale na vaše příběhy tak zvykli, že už postavám dávají automaticky zažité role. A Viero a Torge jsou vždycky těmi třetími do party. Dítě Skály a sbírka o Lotě mají potenciál tento dojem rozbít, plánujete něco v tomto směru do budoucna?

Schéma „žena mezi muži“ možná opustím brzo, protože plánuji jeden díl Tiny Salo jako Kayovu „one man show“, jeho ich-formu.

„Kdo chce trochu lehkovážného veselí,

měl by se držet Torgeho, to je slunná povaha“

 

Druhý díl trilogie Písně čarodějky měl původně vyjít už letos v létě. Co se stalo a na kdy se mohou fanoušci těšit?

Písně čarodějky postihly peripetie se změnou nakladatele, takže se práce na druhém díle zdržela. Pokud všechno půjde dobře, vyjde Hon na lišku v prvním čtvrtletí příštího roku.

Myslíte, že to po všech těch ženských hrdinkách zvládnete? Sama s oblibou tvrdíte, že rozdíl spočívá už při ranní návštěvě záchoda.

Myslím, že to zvládnu. Koneckonců, v Zaklínačce Lotě mají Vomar i Torge svůj příběh a já žiju léta takřka jen mezi chlapy. Pokud někde budu mít pochybnosti, mám doma dva konzultanty. (úsměv)

V posledním čísle Magazínu F&SF vám vyšel článek o Tině Salo, kde tvrdíte, že tuhle sérii nelze protahovat donekonečna. Na kolik knih to ještě vidíte?

Tak to opravdu neodhadnu. Zatím si víc než deset dílů neumím představit.

V posledních letech se rozjela série JFK, nepomýšlíte, že byste si bokem střihla také jednu z epizod Johna Francise Kováře?

Uvažovala jsem o tom ze začátku, ale teď mám sama svých sérií až dost. (úsměv) Navíc, já opravdu nerada píšu s cizími postavami.

Mohla byste zvolit nějakou vedlejší postavu jako třeba Karolina Francová.

Píšu dvě Tiny ročně, a to jsou příběhy z podobného soudku. Necítím potřebu dalšího vlakového psaní, a kdybych chtěla vybočit, vybrala bych si něco, co se víc odlišuje od mé obvyklé práce. Například nějaký magický realismus, výlet na pomezí fantastiky, o kterém už mluvím roky.

S tím souvisí má poslední otázka. Veškerá vaše tvorba spadá do žánru fantasy, pár vrcholků ledovců vyčnívá ke sci-fi. Neplánujete se tímhle směrem podívat i v delším rozsahu?

Spíš ne. Řekla bych, že ode mne hrozí nejvýš tak nějaká urban fantasy. Moje sci-fi ambice nepřekročily hranici detonátorů v análu. (úsměv)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

V Dítěti skály a Zaklínačce Lotě jsem změnila pravidla hry, říká Petra Neomillnerová
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.