Každý rok to stejné. Přestanu kouřit, budu zdravě jíst, cvičit, méně flámovat, budu hodnější na své blízké, začnu více šetřit a v tomto roce vydělám svůj první milion! Také si dáváte každým rokem některé z těchto předsevzetí? Nebo ještě více? Kolik z nich si například v následujícím měsíci ještě pamatujete? A kolik jich dodržujete?
Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Není nad půlnoční pevná předsevzetí!
Není totiž vůbec žádný problém si poslední den v roce, když jsme pod parou, nebo první den v Novém roce, když nám ještě zcela nefunguje mozek, nasázet mraky předsevzetí a přání. V okamžiku, kdy se úplně probereme z kocoviny, si matně vybavíme nějaký divný slib s cigaretami a to jen díky tomu, že jsme v návalu euforie rozdrtili zbývající kousky v krabičce.
V zápětí nám ale kamarádsky přispěchá na pomoc spolubojovník v tomto předsevzetí, popřípadě záškodník, který tajně doufá, že nám to pak bude moci předhodit. Není nad všímavé přátele, kteří nám vše připomenou, když my bychom raději chtěli mít okno!
Hubnutí také přehodnotíme. Vždyť pro Jarka jsem včera byla hotová bohyně! No, možná to nebyl Jarek a dost možná to nebyl ani kluk… a když se tak rozvzpomenu, něco mi říká, že se na večírku jednu chvíli pohyboval i jakýsi postarší bezzubý pán… tedy pravděpodobně pán, přejdu-li fakt, že měl na sobě zástěru a růžové papuče.
Ovšem nějaká ta pochvala proběhla a to se počítá. Člověk nesmí být moc malicherný. S tím zdravým jídlem by se to také nemělo přehánět, tělo si přece musí zvykat i na nějaké ty uhlohydráty, aby bylo odolnější při stravování v závodní jídelně.
Zdroj: sxc.hu
Pokud už totiž přežijete tuto sebevraždu, nezaskočí váš žaludek žádný mastný hamburger. Méně flámovat, to budu každopádně. Hned po těchto víkendových oslavách si dám týdenní pauzu. Koneckonců, kde na to má člověk pořád brát? A jsme zase u toho protivného šetření… Netuším, koho tak neestetické a deprimující slovo napadlo!
Hlavně si ale myslím, že mi to šampaňské teda moc nesedlo, když jsem veřejně něco takového prohlásila. Šetřit se totiž nedá jen tak zničehonic. Je to těžká matematika a navíc je k tomu potřeba více vydělávat. A co si budeme namlouvat, ten první milion, to se stejně za rok nedá stihnout při současné průměrné mzdě. V tom jsem tedy jednoznačně pesimista.
Netrapme se tím, co nezměníme!
V každém případě mohu být hodnější na své blízké a na partnera. Nic mě to nestojí, možná trochu toho úsilí. Ale vyčetl mi snad někdo v minulém roce, že jsem byla krutá? Chybičky jistě dělá každý, člověk sem tam zapomene, jistě ne však úmyslně.
Občas musí zvýšit hlas, aby jej bylo slyšet, ale to vše jen v nezbytných případech. Suma sumárum, musím sebekriticky zhodnotit – jsem zlatá duše. Není tedy důvod přidávat, mohlo by to být ještě podezřelé!
Už nikdy žádná předsevzetí
Rozhodla jsem se tedy, že si předsevzetí dávat nebudu. Sama sebe pak musím zpovídat a obhajovat se, proč nic z toho nedodržuji. Nechápu tu potřebu, proč se tak stresovat? Jakoby těch nátlakových vlivů z okolí už v současné době nebylo dost!
A koneckonců, máme-li potřebu na sobě něco změnit, můžeme tak učinit i v průběhu roku. Čekat s tím až na jeho konec není úplně nejvhodnější. To už pak může být také pozdě. A v lepším případě zapomeneme, že jsme vůbec něco chtěli…
A jak to máte vy se svými předsevzetími?
