2 fotky 
Česko-americký hudebník Ivan Král předvedl na desátém ročníku Sázavafestu své energické rockové vystoupení, ještě před ním ale stihl odpovědět na několik otázek, které jsme mu položili v zákulisí festivalu.
Ivan Král na festivalu Sázavafest 2010, Foto: Karel Slabý,Topzine.cz
Zpěvák a kytarista emigroval v 60. letech do Spojených států, po roce 1990 se do Čech na čas vrátil a nyní se pohybuje střídavě mezi Českou republikou a USA. Na Sázavafestu zpíval převážně anglicky, češtinu si měl oživit v písni Sen, kde mu měla hostovat například Lenka Dusilová, David Koller nebo Daniel Bárta.
Plánoval jste při vystoupení na Sázavafestu zazpívat s Lenkou Dusilovou a dalšími skladbu Sen. Jste na to už připraveni?
Zatím jsem s ní akorát párkrát hovořil telefonicky a jestli se tady ukáže, to nevím. Pokud přijede, budu rád, ale když se tak nestane, nedá se nic dělat. Rozhodně by to nebyla žádná improvizace, všichni jsou to profíci, kteří ten song znají a pokud vystoupí s nadšením, dopadne to dobře.
Dan Bárta nakonec nedorazil. Mrzí vás to?
On nepřijel? Vždyť tady měl vystupovat…
Ano, omluvil se kvůli nemocným hlasivkám.
Vážně? Já taky. (smích) To je zřejmě tím tlakem. Tak Daníku, prosím tě uzdrav se, protože máme jít příští týden na The Cult do Prahy.
Opravdu? Těšíte se na jejich koncert?
No jéje, to už je let, naposledy jsem je viděl v pětaosmdesátém v New Jersey a tam to byl nářez. Bylo to plné energie, něco tak jiného… To byl vlastně ještě začátek jejich hudební kariéry.
Jaké album od nich máte nejraději?
(smích) Všechna.
Měl jste pro svůj koncert na tomto festivalu nějaké speciální požadavky?
Chtěl jsem, aby tu byl záchod. (smích) Ale cestuji se svou přítelkyní Cindy, která se stará o můj byznys, takže byste se spíš měla zeptat jí.
Prý jste byl nervózní ze zpěvu písničky v českém jazyce. Trénoval jste českou výslovnost?
Já to piluji neustále, čtu hodně českých knížek, ale pokud jde o konverzaci, není to valné. Umřela mi totiž matka, se kterou jsem česky mluvil, ale teď už nemluvím denně jako dřív. Na výslovnosti mi hodně záleží, byl jsem za to v minulosti i kritizován, tak se snažím polepšit.
Jaká česká literatura patří mezi vaše oblíbené?
Ročenky Kmen si pročítám pořád, je to generace vyrostlá mezi dvěma světovými válkami. A poslední, co jsem četl, byl Čapek a jeho Hovory s TGM. Také jsem si teď koupil životopis Jana Žižky.
Co říkáte na moderní českou literaturu, jako je například Michal Viewegh a podobně?
Mě zajímají skutečně jen autoři, kteří mají v sobě sílu a mohou ji rozdávat, takoví, kteří jsou zajímaví. Já romány vůbec nečtu. Pohádky ano, to raději.
A co zahraniční literatura?
To záleží… Mě hodně zajímá filozofie, filozofické přednášky a podobně. Baví mě ale i Švejnar, který shodou okolností bydlí asi deset kilometrů od nás a je to neuvěřitelně chytrý světový ekonom.
Jaký filozofický směr máte nejraději?
Ten můj. Protože v jiném případě se vždycky do něčeho necháte nahnat a potom přijdete a zjistíte, že tak to vůbec nebylo. Hodně se mi ale líbí Bruto, což je novinář, který hodně cestoval a hledal tajemství v každé zemi, v Číně, Japonsku, Indii, Africe a podobně. Velmi zajímavý člověk.
Co podle vás obecně chybí lidem?
Víte, my máme takovou kliku, že jsme se vůbec narodili. A je potřeba, abychom se zbavovali toho ega a nedívali se tolik jen dopředu, ale také nahoru na hvězdy.
Vám osobně se to daří?
Pořád na tom pracuju. V tomhle mě zaujal Drtikol. Půjčil jsem si všechna jeho díla a tam se kromě jiného píše, že když tady přišel komunismus, on dělal na zahrádce a kašlal na všechno a zbavil se toho ega. Všechny milostné dopisy, fotky a tak dále tenkrát hodil do koše a už nefotil. A to je pro mě velmi zajímavá věc.
Byl byste schopný jednoho krásného dne vzít všechny své noty, nástroje, hodit je jen tak do popelnice a spálit je?
Ano, dokonce jsem to už několikrát udělal. Když jsem se stěhoval, tak jsem prostě ten předchozí život hodil pryč a bylo to. Not tam bylo poměrně dost, já rád skládám, ale na druhou stranu mám taky moc rád ticho.
