3 fotky 
V Praze proběhl již 15. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, zúčastnily se ho ansámbly třeba z Curychu, Drážďan anebo Lucemburku. Čeští herci zde předvedli například Opory společnosti Rakušanky Elfriede Jelinek, a to pod vedením Michala Dočekala. Já jsem se vydala na hru Láska a peníze, s níž přijelo Deutsches Theater Berlin.
Drážďany, Frauenkirche, Foto: Lucie Jeřábková, Topzine.cz
Nejsem divadelní kritik, nýbrž bohemistka a translatoložka zabývající se němčinou, proto ode mne nečekejte typickou divadelní recenzi, ale spíše mozaiku dojmů, kterou tu a tam asi podpořím citací z německého tisku, kde se hra Láska a peníze (režie: Stephan Kinnig, scénář Dennis Kelly) Německého divadla z Berlína setkala s více než kladnými ohlasy!
Ďábel nosí nákupní tašky
Tak tituloval recenzi o této činohře německý deník Der Spiegel. Vystihl tím hlavní linii hry: Jess a David jsou úžasný zamilovaný pár a když se berou, nikdo by nevěřil, že Jess bude za půl roku mrtvá. Spáchala sebevraždu, protože nadělala obrovské dluhy, její vášní je totiž nakupování. Bohužel nemají s Davidem tolik peněz, aby si její shoppaholické výstřelky mohli dovolit.
Z divadelního představení Láska a peníze, Zdroj: archiv festivalu
Jess si hledá druhou práci, ví, že potřebují peníze. Když se vrací z pracovního pohovoru a cestou se staví na Oxford Street (kde koupí jen pár cédéček), stane se svědkyní nehody. Jeden muž vrazí do druhého, tomu spadne mobilní telefon pod kola autobusu. Je rozlícen a muže, který incident způsobil, ubodá. Jess pak umírajícímu drží ruku na ráně, z níž crčí krev, a uvědomuje si, že právě nějaký člověk umřel kvůli penězům. „Scheisse, scheisse, wegen Geld!,“ řve pak doma na Davida, který jí její řev oplácí: „Cos koupila? Doprdele, řekni mi, cos tam dělala?!“
Životní paradoxy
Hra je plná protikladů a tak zatímco Jess propadá vášni, na niž potřebuje peníze, uvažuje nad světem v dimenzích vskutku metafyzických. To se naplno projeví ve scéně znázorňující svatební hostinu, kde Jess vede monologickou úvahu nad tím, jak principiálně funguje vesmír a jak je náhodné, že vlastně vůbec žijeme. (Ano, v mém podání to zní banálně, ale vy mi to jistě prominete.)
Z divadelní hry Láska a peníze, Zdroj: archiv festivalu
A další paradox: vlastně nevíme, jestli Jess spáchala sebevraždu, anebo jestli byl jejím vrahem David. Ano, ona sice spolykala asi třicet xanaxů, ale David ji našel doma ještě živou. Sanitku nezavolal, přesto s Jessinou smrtí auto souvisí, svým Nissanem sjel David koupit vodku značky Smirnoff, kterou jí ohleduplně vlil do krku, aby se tak zbavil dluhů (a mohl si koupit nového Forda Mondeo?). Tohle vše ten po lásce toužící mladý muž vykládá po e-mailu své náhodné známé, Francouzce. Jaký div, že už mu pak nenapíše…
Sevřené vyprávění
A tím jsme se vlastně dostali na začátek hry, která je sice vyprávěna chronologicky, ale odzadu. Nejprve Davidův monolog, v němž nám převypráví obsah své lednové elektronické konverzace. Pak rozhovor Jessiných bigotních rodičů o jejím hrobě. Davidova bývalá přítelkyně. Davidova společenská dehonestace. („Už jsi ho někdy někomu vykouřil? Ne? Tak to zkus a nech se při tom vyfotit, za to se dobře platí,“ radí mu jeho ex-partnerka.) Začátek Jessiny patologické vášně, pobodaný muž, svatba.
Co všechno patří do pornografie?, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
První dějství hry je hodně sevřené, David v podstatě nevychází z dvoupatrové krychle představující jeho a Jessin domov, mrtvá Jess ve svatebních šatech jako duch proplouvá bytem. Všichni herci jsou na scéně přítomni po celé představení, jen se různě přesouvají po prostoru jeviště. Čím více se posouváme do minulosti a blížíme se svatbě, tím rozvolněněji scéna působí. Nakonec (anebo na začátek?) se všichni sesednou u svatební hostiny kolem bíle prostřeného stolu. Nutno podotknout, že jak se rozvolňuje scéna, přibývá množství osob, které na jevišti promlouvají. A ti, kteří zrovna nemluví, stejně hrají: doplňují pak svým tichým bytím na jevišti význam celé hry.
Tři divadelní asociace
Již jsem řekla, že nejsem teatrolog, ale tři divadelní asociace jsem během hry Láska a peníze měla. Zaprvé: Zmatky chovance Törlesse. Ty jsem v podání herců Deutches Theater Berlin a pražského divadla Komedie viděla asi před čtyřmi lety – i tehdy mě to představení šokovalo svou otevřeností a drsnou něhou. Podobné pocity jsem měla i při představení Láska a peníze. Druhá asociace: Sartrovo drama S vyloučením veřejnosti, které se odehrává v uzavřeném prostoru, a my při něm objevujeme temnější stránky nás samých. Člověk an sich. A do třetice: název upomínal na slavné dílo německého divadla Kaballe und Liebe (Úklady a láska). Ani mne nepřekvapilo zjištění, že Kinnig režijně ztvárnil i tuto hru. Ale jak bylo řečeno, mé asociace berte s licencí.
Úklady a láska..., Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Jako translatoložka si dovolím vyjádřit ještě svou pochvalu tomu, kdo vytvářel německé titulky, které byly během představení promítány. Kdybych byla odkázána jenom na ně, asi bych z představení neměla plnohodnotný dojem, ale tak to bývá s titulky vždy. Jsou redukované a nepředají diváku vše. Škoda jen, že v jednu chvíli neladily promítané titulky s tím, co bylo deklamováno na jevišti.
Dojem syrovosti dodávala představení nejen strohá scéna a herci, kteří hráli jaksi bez přízdob, v jejich projevu nebylo nic navíc. Hodně udělal i jazyk představení: málo přívlastků, časté opakování, a snad paradoxně téměř žádné redundance. Celé drama je rámováno víceméně monology hlavních hrdinů: Davida a Jess. Pro text Dennis Kellyho je typické časté používání vulgarismů. To vše však přispívá i ke specifické jazykové komice a černému humoru, který představením místy prosakuje.
Ještě nikdy jsem neslyšela z úst herce slovo čurák tolikrát, jako v představení Láska a peníze. Ale i to mělo svůj důvod: podpořilo to syrovost a jakousi neopracovanost představení, zdůraznilo to nutnost hledat význam představení nikoli ve slovech a gestech, ale za nimi.
