×
TOPZINE.cz

Životopis Boba Dylana Down the Highway nabízí pohled do jeho rodiny

FOTO: Kytara!Ukázka z knihy! Nakladatelství Galén vydalo v překladu Michala Bystrova knihu o životě Boba Dylana nazvanou Down the Highway. Přečtěte si ukázky z textu, který má více jak 400 stran, je doplněn černobílou obrazovou přílohou a obsahuje opravdu bohatý jmenný rejstřík.

FOTO: Kytara
Ilustrační foto, Zdroj: archiv Evy Markové

O narození Boba Dylana

Matka Boba Dylana, Beatrice Stoneová – které každý říkal Beatty (vyslovováno „Bí-tí“ s důrazem na druhou slabiku) – pocházela z prominentní židovské rodiny v Hibbingu, jednom z měst ležících v pásmu Iron Range. Její prarodiče z matčiny strany, Benjami a Lybba Edelsteinovi, byli litevští Židé, kteří přicestovali do Ameriky s dětmi v roce 1992 a do Hibbingu dorazili o dva roky později. Dědeček, známý jako B. H., spravoval síť kinosálů. Jeho nejstarší dcera Florence, narozená v Litvě, si vzala Bena Stonea, také litevského rodáka, a spolu vedli v Hibbingu obchod konfekcí pro rodiny horníků, z nichž mnozí byli imigranti jako oni. Beatty se narodila roku 1915 jako druhé ze čtyř dětí Bena a Florence, Její sourozenci se jmenovali Vernon, Lewis a Irene. Stejně jako Zimmermanovi, i Stoneovi měli blízko k muzice a Beatty se učila hrát na piano. (…) Beatty se vdala za Abea 10. června 1934, tři dny po svých devatenáctých narozeninách. Abeovi bylo tenkrát dvacet dva. (…) Byla to divná, těžká doba, a trvalo ještě dalších šest let, než si manželé mohli dovolit založit rodinu. Mezitím žili s Abeovou matkou v Duluthu. (…) Když se stěhovali do dřevěného domu se špičatou střechou a verandou, ležícího na kopci nad Duluthem na adrese North 3rd Avenue East 519, byla Beatty v jiném stavu. (…) 24. května 1941, pět minut po deváté večer, přivedla Beatty v blízké nemocnici sv. Marie na svět chlapce. Vážil 3,5 kg. O čtyři dny později, když byl zaregistrován a obřezán, dostal jméno. Ve skutečnosti měl hned dvě: hebrejsky se jmenoval Shabtai Zisel ben Avraham a anglicky Robert Allen Zimmerman. Robert bylo v té době nejpopulárnější mužské jméno. Téměř okamžitě mu začali říkat Bob, Bobby. Jeho matka poznamenala, že je tak krásný, že by měl být dívkou.

Like A Rolling Stone

Nejčastější slovo, které v souvislosti s touto skladbou používal, byly „zvratky“. Onen pohrdavý výlev mu, jak se nechal slyšet, připomínal „jeden dlouhý záchvat zvracení“, původní strojopis byl prý podobně jako u Kerouacka „dávivým procesem“. Rovněž ho šalamounsky označil za „rytmickou věc na papíře, plnou mé neutuchající nenávisti, pro jednou namířené správným směrem. V závěru už není žádná nenávist, někomu se tu říká něco, co si neuvědomuje, říká se tu, že má štěstí. Možná se tu víc hodí slovo pomsta“. Zkrátka a dobře, byla to velmi zlostná píseň, vyvřelá ze zřídla hněvu, jenž tvořil tak důležitou součást Bobova nezvyklého charakteru. Skladba Like A Rolling Stone se vskutku dá považovat za misogynskou. Cíl byl jednoznačně ženský a za inspiraci mohlo posloužit hned několik osob včetně Joan Baezové. Je však pravděpodobnější, že píseň mířila obecně na ty, o nichž Dylan soudil, že jsou falešní. Tajemství jejího trvalého úspěchu tkví z velké části ve skutečnosti, že se posluchači do pocitu odplaty mohou vžít. Zůstává však jistou ironií, že jedna z nejznámějších skladeb folk-rockové éry, spojené především s ideály míru a souznění, je mstivá kantiléna.

Dylanova rodina

Rozvod s Carolyn Dennisovou způsobil Dylanovi v následujících letech značné výdaje. To však byla pouze část finančního břemena, které nesl coby hlava velké a stále se rozrůstající rodiny, do níž patřily dvě bývalé ženy, řada přítelkyň, šest dětí a zvyšující se počet vnoučat. (…) Bob dal všem svým dětem hudební základy, naplnil dům na Point Dume nástroji, na které mohly hrát, a když povyrostly, často je s sebou brával na turné. Díky této výchově si Dylanovi potomci oblíbili kromě hvězd své generace, jako byli Elvis Costello, Clash nebo X, také dřevní americkou muziku a leccos o ní vědí. Někteří se rovněž pokoušeli skládat, povzbuzeni otcovým přesvědčením, že mohou dělat cokoli, pokud do toho dají duši. Skoro všichni však už v mladém věku zjistili, že táta má talent od Boha a je téměř nemožné s ním soupeřit. Proto se raději dali na normálnější povolání.

Převzato z knihy Howarda Sounse: Down the Highway. Vydalo nakladatelství Galén v Praze, 2010. Přeložil Michal Bystrov.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..