Ukázka z knihy Zvláštní příběh rodiny F. Kdo chce přežít, rodiče musí zabít

OBR: Zvláštní příběh rodiny F.
Ukázka z knihy Zvláštní příběh rodiny F. Kdo chce přežít, rodiče musí zabít. Zdroj: Nakladatelství Argo

„Svět je zlej a kdo chce přežít, rodiče svý musí zabít!“ S tím by sourozenci Annie a Buster asi dost často souhlasili. Jenže autory drsné písně překvapivě nejsou oni, ale právě jejich rodiče, Camille a Caleb Fangovi, akční umělci… TOPZINE.cz přináší čtenářům a čtenářkám ukázku z knihy Zvláštní příběh rodiny F.

OBR: Zvláštní příběh rodiny F.
Ukázka z knihy Zvláštní příběh rodiny F. Kdo chce přežít, rodiče musí zabít. Zdroj: Nakladatelství Argo

Annie a Busterovi říkají Áčko a Béčko, a to přesně vystihuje, jak k dětem přistupují – jako k nejdůležitějším rekvizitám svých nekonvenčních performancí.

Když děti, které strávily podstatnou část života vyvoláváním chaosu v supermarketech (natáčeného na kameru a placeného z grantů), dospějí, není pro ně úplně snadné žít normálním vlastním životem. Vždycky se něco zvrtne, a tak, když se Annie stane terčem bulváru a Buster utrpí sice absurdní, ale přesto vážné zranění, sejdou se nakonec zase doma u rodičů. Tam ale zjistí, že Caleb a Camille plánují poslední akci – svůj opus magnum, celoživotní mistrovské dílo. Co si o tom myslí děti, to pro ně neznamená vůbec nic.

Brzy z toho vznikne konfliktní situace, v níž se všichni zúčastnění musí postavit před zásadní rozhodnutí: je důležitější rodina nebo umění?

Kevin Wilson zaujal jako autor už debutovou sbírkou povídek Tunneling to the Centre of Earth (Prokopat se do středu Země) z r. 2009.Vzbudila ohlas a získala mj. cenu Asociace amerických knihovníků. Teprve románem Zvláštní příběh rodiny F (The Family Fang) se ale o dva roky později definitivně dostal do “první ligy”.

Práva na překlad se prodala do více než patnácti zemí a v současné době se připravuje scénář filmové adaptace.

Přečtěte si ukázku z knihy Zvláštní příběh rodiny F.:

Zločin a trest, 1985
Autoři: Caleb a Camille Fangovi

Pan a paní Fangovi tomu říkali umění. Pro jejich děti to bylo darebáctví. „Někde něco provedete a pak od toho utečete,“ prohlásila dcera Annie. „Ve skutečnosti je to mnohem složitější, miláčku,“ namítla paní Fangová a rozdala všem členům rodiny podrobné instrukce k následující akci. „Ale v tom, co děláme, je i jednoduchost,“ ozval se pan Fang. „Ano, to je pravda,“ přitakala jeho žena.

Annie a její mladší bratr Buster neřekli nic. Jeli z domova dvě hodiny až do Huntsville, protože nechtěli, aby je někdo poznal. Anonymita byla důležitou součástí akce – mohli si tak scénu v klidu připravit,
aniž někdo tušil, co se chystá.

Pan Fang, s nohou na plynu a celý dychtivý očekáváním, pohlédl ve zpětném zrcátku na svého šestiletého syna. „Tak co, chlapče, projdeme si, co máš za úkol? Jen tak pro pořádek, že všechno správně chápeš.“ Buster se zahleděl na hrubý nákres, který mu na papír načrtla matka. „Budu se cpát želé fazolkama a chechtat se na celý kolo.“ Pan Fang přikývl a spokojeně se usmál: „Přesně tak.“ Paní Fangová pak navrhla, že by mohl Buster občas vyhodit pár fazolek do vzduchu, a všichni v autě souhlasili, že je to skvělý nápad. „A co máš na starosti ty, Annie?“ pokračoval pan Fang. Annie se dívala z okna a počítala mrtvá zvířata, která cestou míjeli. Už se dopočítala pěti. „Já budu pátá kolona,“ odpověděla. „Dám echo prodavačovi.“

Pan Fang se znovu usmál. „A pak?“ Annie zívla. „Pak odtamtud zmizím jak pára nad hrncem.“ Když konečně dorazili do obchodního centra, byli připraveni na věci příští – na prchavý okamžik se chystali vytvořit něco tak nezvyklého, že si ostatní nebudou jistí, jestli se jim to nezdálo.

Fangovi vešli do přeplněného obchodního centra, ztratili se jeden druhému v davu a dělali, že se neznají.

Pan Fang se posadil do bufetu a zkoušel zaostřit malou kameru ukrytou v mohutných brýlích, ze kterých vždycky dostával vyrážku kolem očí. Paní Fangová se s velkým zaujetím procházela od jednoho obchodu k druhému a divoce přitom máchala rukama, takže budila dojem, že není duševně úplně v pořádku.

Buster lovil drobné mince z kašen, až mu od nich ztěžkly kapsy a z kalhot mu kapala voda. Annie si ve stánku s tretkami koupila tetovací obtisk – lebku s růží v čelistech – a zašla si ho na záchod nalepit na paži. Pak si přes něj přehrnula rukáv trička a sedla si do jedné z kabin, dokud jí na hodinkách nezapípal alarm. Smluvený čas nadešel a všichni čtyři se pomalu vydali k cukrárně. Akce měla šanci na úspěch jen pod podmínkou, že každý udělá přesně to, co se po něm chtělo.

Po pěti minutách bezcílného chození mezi regály zatahala Annie za rukáv mladíka za pokladnou. Podíval se na ni a usmál se: „Ahoj, chceš si něco koupit? Mám ti něco podat? Jen si řekni, rád pomůžu.“ Byl tak milý, že se Annie trochu zastyděla za to, co se chystala udělat. „Nejsem práskač,“ pronesla tiše. Zatvářil se zmateně a nahnul se k ní. „Co to povídáš?“ „Nechci vypadat jako práskač, ale tamta paní vám krade bonbóny.“

Ukázala na matku, která stála u automatu na želé fazolky a v ruce držela obří stříbrný kornout. „Ta paní?“ zeptal se prodavač. Annie kývla. „To je dobře, že mi to říkáš,“ pochválil ji, vtiskl jí do ruky lízátko s píšťalkou a odkráčel pro vedoucího. Annie si lízátko rozbalila a pustila se do něj. Zatímco se opírala o pokladnu, praskaly jí jemné cukrové střípky v puse.

Když lízátko dojedla, podala si z poličky další a strčila si ho do kapsy na horší časy. Jakmile prodavač s vedoucím vyšli z kanceláře, odkráčela z cukrárny a ani se za sebou neohlédla – bylo jí jasné, co
bude následovat.

OBR: Zvláštní příběh rodiny F.
Annie a Busterovi k dětem přistupují jako k nejdůležitějším rekvizitám svých nekonvenčních performancí. Zdroj: Nakladatelství Argo

Paní Fangová naplnila želé fazolkami pátý sáček, opatrně se rozhlédla kolem sebe a otevřený sáček si nacpala pod bundu k ostatním. Vrátila kornout do stojanu a za drobného pohvizdování se vydala na cestu mezi regály. Chvilku se s předstíraným zájmem zadívala na jiné druhy bonbónů, pak si to namířila k východu z cukrárny. Ve chvíli, kdy vycházela ze dveří, ucítila na paži cizí ruku a mužský hlas prohlásil: „Promiňte, madam, ale asi tu máme malý problém.“ Po tváři jí přeběhl lehký náznak úsměvu, což ji posléze trochu zamrzelo.

Pan Fang sledoval, jak jeho žena vrtí hlavou a tváří se nevěřícně, když vedoucí cukrárny ukazoval na všeříkající boule pod jejím oblečením. Kradené zboží bylo ukryté tak nedbale, že to celé situaci dodávalo krásný absurdní nádech. Pak paní Fangová vykřikla: „Vždyť já mám cukrovku, proboha, vůbec nemůžu žádný sladkosti.“ V tu chvíli se po nich lidé začali otáčet.

Pan Fang se přiblížil na pár kroků a zblízka se díval, jak jeho žena křičí: „To je protiústavní! Můj otec chodí na golf s guvernérem. Tohle si…“ A v tu chvíli se pytle plné bonbónů s drobnou výpomocí paní Fangové rozsypaly.

OBR: Zvláštní příběh rodiny F.Buster se prodral kolem otce a sledoval, jak se stovky želé fazolek řinou jako krupobití z matčina oblečení a s rachotem dopadají na podlahu obchodu. Klekl si matce u nohou a vykřikl na celé kolo: „Bonbóny zdarma!“ Zároveň si začal cpát hrsti želé fazolek, jejichž proud stále neustával, do pusy.

Záhy se k němu přidaly dvě další děti, jako by paní Fangová byla obří a momentálně rozbitý automat. Buster se rozesmál drsným skřípavým smíchem, díky kterému zněl jako mnohem starší než ve skutečnosti. Okolo už se shromáždilo nějakých dvacet lidí a matka začala vzlykat. „Nechci zpátky do vězení,“ vykřikla plačtivě.

V tu chvíli se Buster uprostřed rozšlapaných fazolek postavil a dal se na útěk. Uvědomil si, že zapomněl vyhazovat bonbóny do vzduchu, a bylo mu jasné, že o tom při následném hodnocení akce ještě uslyší.

O půl hodiny později se Annie s Busterem sešli u kašny a čekali, až se jejich matka vypořádá s problémy, do kterých ji absurdní výstup nevyhnutelně dostal. Nejspíš ji zadržela ochranka obchodního centra a otec příslušné orgány právě přesvědčuje, aby ji propustili jen s výstrahou. Ukazuje jim recenze předchozích vystoupení, výstřižky z New York Times a časopisu ArtForum. Mluví o umění veřejné performance, spontánní choreografii a posunuté realitě. Následně zaplatí za ukradené bonbóny a velmi pravděpodobně dostanou zákaz vstupu do obchodního centra. Večer pojedou domů, dají si večeři a budou si představovat, jak všichni ti lidé v obchodě vyprávějí kamarádům a rodinným příslušníkům o podivném a krásném zážitku, kterého se jim toho odpoledne dostalo.

„Co když je zavřou do vězení?“ zeptal se Buster sestry. Ta o té možnosti chvíli přemýšlela a pak pokrčila rameny. „Pojedem stopem domů a počkáme, až utečou.“ Buster souhlasil, že to zní jako dobrý plán. „Anebo zůstanem tady v obchodě a máma s tátou nebudou vědět, kde nás najít.“ Annie zavrtěla hlavou. „Vždyť nás potřebujou. Bez nás dvou by nic nefungovalo.“

Buster vysypal z kapes drobné, které předtím nasbíral, a srovnal je do dvou stejně velkých hromádek. Pak je se sestrou střídavě házeli zpátky do kašny a každý z nich myslel na svá tajná přání v naději,
že jsou dost jednoduchá, aby se mohla splnit.

Převzato z knihy Zvláštní příběh rodiny F. Autor: Kevin Wilson. Přeložil Rani Tolimat. Počet stran: 340. Vydalo nakladatelství Argo, 2015.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*