Menu
TOPZINE.cz
Knižní novinky, nové knihy

Ukázka z knihy Přelétavá nymfa

Redakce

Redakce

25. 12. 2010

FOTO: Přelétavá nymfaDnes vám přinášíme ukázku z knihy Přelétavá nymfa, jejímž autorem je Guillermo Cabrera Infante. Příběh v mnohém připomíná Nabokovu Lolitu – ještě ne šestnáctiletá Estela okouzlí svým šarmem proslulého filmového režiséra. Spolu se toulají po havanských tančírnách, užívají žhavého slunce i svého milostného vzplanutí, avšak Estela má se svým obdivovatelem i jiné plány. Přeneste se spolu s Topzinem na Kubu 50. let! Knihu vydává nakladatelství Paseka.

FOTO: Přelétavá nymfa

Přelétavá nymfa, Zdroj: archív nakladatelství Paseka

Minulost je přízrak, který není nutné vyvolávat s pomocí médií nebo přivolávat zaklínadlem a-brak-a-dabrá. V realitě vzpomínky je to nereálný revenant. Není potřeba klást ruce na stůl dlaněmi dolů nebo odpovídat na trojí obřadné zaklepání nebo se  ptát:  „Kdo tam?“  Duch minulosti  je přítomný vždy.  Stačí sklenice vody a žlutá květina. Není potřeba opakovat zaklínadla nebo cast a spell: všichni mrtví jsou tady, živí, vystavení za černým výkladem, temnou komorou,  dovedným  trikem. Minulé  bytosti žijí, protože  pro nás nezemřely.  Žijeme,  protože ony neumírají. My jsme žijící mrtví.

Právě v minulosti vidíme čas, jako by to byl prostor. Všechno je daleko, v dálce, kde je minulost ohromná závratná louka, jako bychom padali z veliké výšky a čas pádu, vzdálenost nás znehybnily, jako se to stává skokanům do vzduchu, kteří padají obrovskou  rychlostí, a oni přesto mají  pocit, že  nikdy nedopadnou. Tak padáme do vzpomínky. Zdánlivě se nic nepohnulo, nic se nezměnilo, protože padáme stálou rychlostí a jen ti, co nás vidí zvenčí, vy, čtenáři, si  můžete  všimnout, o kolik už jsme klesli a jakou rychlostí. Minulost je ta nehybná země, ke které se blížíme rovnoměrně zrychleným pohybem, ale trasa – čas v prostoru – nám brání uhnout, abychom získali pohled nepoznamenaný pádem – prostorem v čase –, a dobrovolným, nebo nedobrovolným. Čas, by zastavený,  působí závrať, což je pocit, který mùže vzniknout pouze v prostoru.

Minulost se zviditelňuje jedině prostřednictvím fiktivní přítomnosti – a přesto  veškerá fikce zahyne. Tehdy z minulosti zbude jen osobní, nepřenosná vzpomínka. Nezajímá mě literární podvod, ale pravda, která se říká slovy, jež se nezbytně řadí jedno za druhým, přestože vyžadují souběžné myšlenky. Vím, že věta je vždycky morální otázka. Existuje etická paměť? Nebo je estetická, a tedy selektivní?

Paměť je další labyrint, do kterého se vchází a občas se z něj nevyjde ven. Ale fantastické a nesčetné jsou chodbičky paměti, mimo niž existuje jediný reálný čas, a tím je ten, kdo na sebe vzpomíná –  tedy já sám,  teď,  kdy je psací stroj  opravdovým strojem času. Psát, což činím právě  teď, je jen jedním  z tvarů, které na sebe bere paměť. To, co píšu, je to, na co si vzpomínám – to, na co si vzpomínám, je to, co píšu. Mezi oběma činnostmi  jsou vynechávky  –  mezery, to, co zbývá. Tedy moje prázdnota: prostor vzpomínaného času. Je tak snadné vzpomínat, tak těžké zapomenout… neříká se to v té písničce? Nebo se tam říká…? Nevzpomínám si, zapomněl jsem. Vzpomínat, record,  v některých řečech  znamená nahrávat. Ale zapomenout nemá ekvivalent… Láska je jemný labyrint, který ukrývá  svůj  střed, temného netvora.

Thesee, vesele  do toho. Do touhy. Ach,  Ariadno, neopustil jsem tě na Naxu, ale v hotelu Trotcha. Teď sestupuju do podsvětí vzpomínky, abych  tě vyvedl  ze  světa mrtvých.  Musel jsem překročit vody Léthé, řeky zapomnění, vratkého labyrintu, abych tě znovu našel. Ukázal mi tě Cháron, který už nepracuje na mostě nad řekou Almendares, ale za pár drobných mi umyl přední  sklo ulepené  od slaného  vzduchu na nábřeží. A přes další čelní sklo, tentokrát v taxíku, jsem tì uviděl znovu. Skoro by se řeklo, že zemřela – a je to tak. Je snad smrt nekonečným prodloužením noci? Smrt dělá ze života tabu. Vypadalo by divně, kdybych se s takovou miniaturou (ve smyslu drobné překrásné kresby) po boku pouštěl do úvah o boleru.  Ovšem  tuhle  esej píšu teď.  Tehdy jsem jenom  slyšel hudbu.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Ukázka z knihy Přelétavá nymfa