Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Ukázka z knihy Kokpit

Redakce

Redakce

20. 11. 2010

FOTO: KokpitJerzy Kosinski je anglicky píšící spisovatel židovského původu. Přežil holokaust, po válce vystudoval na lodžské univerzitě historii a politologii a roku 1957 emigroval do USA. Když se naučil dostatečně anglicky, začal studovat literaturu. V roce 1965 vydal svou první knihu. Na Topzinu si teď můžete přečíst ukázku z jeho psychologického románu Kokpit (1975), který je inspirován autorovými vlastními zážitky. Knihu, kterou do češtiny přeložila Ivana Jílovcová-Fieldová, vydává nakladatelství Dokořán.

FOTO: Kokpit

Kokpit, Zdroj: archív nakladatelství Dokořán

Přestože jsme se znali už dlouho a často jsme spolu mluvili, nikdy nešlo o intimní rozhovor. V duchu jsem s tebou zapřádal milostné pletky, už když jsme se poprvé setkali u tebe na večírku. Od té chvíle jsem se s tebou chtěl sejít o samotě, ale nikdy jsem neměl odvahu tě o to požádat.

Zřejmě si nevzpomeneš, že jsem během večera zamířil k jedné z koupelen tvého bytu a zamkl za sebou dveře ložnice. Kdyby se kdokoliv pokoušel vejít dovnitř v době, kdy jsem ji prozkoumával, byl bych mu vysvětlit, že jsem ty dveře zamkl, protože jsem nemohl zamknout dveře od koupelny. Otevřel jsem skříně a zjistil poměr počtu tvých večerních šatů a sportovního oblečení. Povšiml jsem si kvality a stavu, ve kterém byly. Prohlédl jsem si tvoje spodní prádlo a podpatky a podrážky tvých bot. Pak jsem prošel některé dopisy, které jsem našel na psacím stole. Několik jsem si jich přečetl a také jsem se podíval na tvoji šekovou knížku, telefonní a hotelové účty a stvrzenky od letenek.

V koupelně jsem si prohlédl tvoji kosmetiku a prostudoval skleničky s pilulkami v lékárničce. Poznamenal jsem si jména lékařů na nálepkách, kterými byly opatřeny, datum, kdy byl ten lék předepsaný, a dávku, v jaké se má užívat. Pak jsem si z každé lahvičky vzal jeden vzorek.

FOTO: Akt

Ilustrační foto, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

Toho večera jsem se bavil s jedním manželským párem. Oběma bylo něco přes třicet. Dověděl jsem se, že tě znají již léta. Žena, která byla už trochu opilá, řekla: „Podívejte se na mě, pane Tardene. Kdysi, před mnoha lety, jsem byla hebká, pružná, k nakousnutí. Bylo to, dokážete-li si to představit, v době, kdy být štíhlá nebyl pro mě předem prohraný boj, ještě mě nebolelo v kříži a nechodila jsem na odtučňovací koupele, jak to dělalo mnoho jiných žen. Jediné, co je na mně dnes pravé, jsou moje otisky prstů, jejichž kresba se vyvinula dřív, než jsem se narodila. Když jsem chodila na střední školu, mohl kdejaký trouba předvídat, za jakého muže se provdám, jaké budeme mít děti a v jakém domě budeme bydlet. Už tehdy mohl kdokoliv předem říct, že můj život bude jednou tak vysušený a vybělený alkoholem a nudou, jako jsou teď sluncem a větrem vysušené moje vlasy a kůže.“ Pozvedla sklenku whisky k posměšnému přípitku. Její manžel si s ní přiťukl a oba se smáli a vystavovali na odiv svůj zářivě bílý umělý chrup, který výrazně kontrastoval s jejich do bronzova opálenou kůží.

Když jsem se z večírku vrátil domů, vyňal jsem pilulky, které jsem odcizil v koupelně, a listoval jsem v nejnovějším vydání Praktické příručky pro lékaře, v níž jsou barevně a ve skutečné velikosti vyobrazeny všechny běžně prodávané léky. Vyhledal jsem příslušný chemický název každého tvého medikamentu a přečetl si všechno o jeho složení, způsobu užívání a vedlejších účincích. Nevím proč, ale všechny ty podrobnosti, které jsem se dověděl, umocnily moji touhu poznat tě. Onoho odpoledne, kdy jsme se náhodou potkali a já tě zavezl domů, jsem tě chtěl pozvat do bytu, který jsem si pronajal pod jménem Tarden, což bylo jediné jméno, pod nímž jsi mě znala. Obával jsem se však, že kdybych se s tebou viděl o samotě, mohlo by tě rozladit to, o čem jsem ti musel povědět, o své touze sdílet s tebou život. Nechtěl jsem ti jen tak říct o své minulosti. Chtěl jsem, abys ji prožila.

Místo toho, abych tě vzal k sobě do bytu, jsem tě vysadil u domu, kde jsi bydlela, a odjel jsem do divadelní čtvrti. Zastavil jsem u chodníku, v místě, kde se kolem domovních zdí promenádovaly prostitutky a čekaly, až je někdo sbalí. Jednu jsem si vybral a pokynem ruky ji přivolal k sobě. Řekl jsem jí, co si od ní přeji, a dohodli jsme se na ceně.

Později, když si u mě doma dávala sprchu, jsem pocítil hroznou závrať. Vyčerpaný a zpocený jsem klesl do křesla.

Těžce se mi dýchalo a náhle se mi zdálo, že mi nepravidelně buší srdce. Slyšel jsem, jak si ta holka v koupelně zpívá, a přemýšlel jsem, co by se stalo, kdybych najednou umřel. Nerozrušilo mě však pomyšlení na smrt, ale na to, že bych mohl zemřít, aniž bych po sobě zanechal stopu.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Ukázka z knihy Kokpit