!Ukázka z knihy! Mladá Češka provdaná za kanadského naftaře se musí vypořádat s drsným klimatem kanadské Alberty i s velmi svéráznými obyvateli. Výstřední kousky excentrické sousedky se snaží brát s nadhledem a typicky českým humorem. TOPZINE.cz vám přináší ukázku z knihy Sousedka ze Skalistých hor.
Drsné klima kanadské Alberty? Pro Češku žádný problém!, Zdroj: sxc.hu
October 16, 2010
Soused džogoval po stezce ve zbrusu novém svítivě oranžovém aerodynamickém obleku, který mu zcela jistě objednala sousedka z katalogu Hammacher Schlemmer.
Z náprsní kapsičky mu vedly všelijaké drátky a trubičky do uší, úst, nosu a kdovíkam ještě. Celý ánsámbl korunovala přiléhavá oranžová čapka. Vypadal v ní jako kondom (čerstvě nasazený). Přátelsky jsem otevřela dveře a zvolala:
„Ahoj!“
„Co?“
„Ahoj! Cos říkala? Neslyším!“
„Tak si vyndej sluchátka, když hovoříš s dámou, ty blbečku.“
Asi jsem se trefila do pauzy mezi písničkami. Tohle slyšel.
„Co mi nadáváš?“
Ublíženě (nebo jen tak z plezíru) jsem vytočila sousedčino číslo:
„Tvůj starej nejenže vypadá jako prezervativ, a ještě je na mě sprostý.“
„To mi povídej! Dneska ten debil nechtěl vůbec vyvenčit Ashtona, aby neutrpělo to jeho mužský ego.“
„Co to tam máš v zahradě za sněhovou stavbu?“
„No to je iglů pro Ashtona. Kondom byl na mě včera drzý a hrozně mi tu prášil, tak za trest stavěl iglů. Ale Ashtonovi v něm zebou nožičky. Budu mu muset od Hammachera objednat slepičí sněhule. Jinak bundu a čepku už pro něj mám.“
Podívala jsem se na Kníra.
Leštil mikrovlnku a liboval si, jak mu ten chrom září.
„Hele, nechtěl bys běhat se sousedem? Koupila bych ti džogerský outfit.“
„Ani za nic.“
Dostala jsem chuť se s ním pohádat. Nevím proč. Asi proto, že jsem mohla.
„Máš tam flek.“
„Kde?“
„Tady.“
Plivla jsem si na ukazováček a rozmázla slinu po vycíděném rámu. Šmouhu rychle přetřel do lesku.
Tak tady mi asi pšenka nepokvete.
„Ňák ti narostla prdel. A břicho.“
„Myslíš?“
Prohlédl se v odrazu kuchyňského okna.
„A smrdíš. Strašně smrdíš.“
„Ale nepovídej.“
„A leze ti podolek.“
„Ale neleze.“
Kondom právě běžel druhý okruh. Ta sousedka se ale má. Má manžela mnohem lépe vycvičeného než já. Otevřela jsem dveře na balkón a z plných plic zaječela: „Smrdíte voba!“
Sousedka bezprostředně rozrazila zahradní okno a přidala se: „Jeden horší čuně než druhej! A ty padej domů, Šprcko, Ashtona už máš na vodítku!“
… … …
„Hele, nechtěla bys jet se mnou za houmlesákama? Mám tu zas hromadu zálohovanejch flašek. Máš něco?“
Předpokládala jsem, že výlet do downtownu sousedku rozptýlí. Ráda pomáhala lidem, a houmlesáci u Sběrny zálohovaných lahví ji už znali. Těšili se na těch pár drobných, které jim vratné vynese, aby si mohli rychle zakoupit pivo, okenu, ústní vodu s alkoholem nebo nějaké lepidlo.
„Mám! Já budu řídit, jo? Koupila jsem si novej potah na volant, je vyroben z recyklovanejch pneumatik!“
„Úžasný!“
… … …
Kde je sousedka? Jsem se tu zakecala a ona už zas někde čmuchá. Spatřila jsem ji v jednostranném dialogu s asi dva metry vysokým, na kost vyzáblým Indiánem.
Šmarjá, zase mě zatáhne do průseru!
„Hele, rozluč se a jdeme.“
„Ale tohle je Leelan.“
Leelan se zakřenil a pokývl hlavou.
„On je z kmene Černonožců, Blackfoot, víš?“
„Mhm.“
„Leelan pojede k nám na večeři.“
Diskrétně jsem ji odtáhla stranou.
„Ti asi ruplo v bedně né? Žádnýho houmlesáka neberem! Někde nás okrade a zabije!“
„Ne kdepak, on je hodnej. On má hlad.“
„A co ti na to asi tak řekne Kondom?“
„Co by? Třeba bude mít radost, že máme k večeři hosta.“
Nedala si to vymluvit. Leelan tiše přešlapoval z nohy na nohu a pokuřoval vajgla bez filtru (očividně spokojený, že si ho tak pěkně našel).
Připoutala ho beze slova vedle Ashtonovy sedačky.
„A víš, co jsem se rozhodla? Letos nikam nepojedem. Zruším Hovnolulu a budu doma. A Leelan by mohl klidně přespávat dole u slepic. Že, Leelane?“
Převzato z knihy Blanky Solařové-Calibaba: Sousedka ze Skalistých hor. Vydalo nakladatelství Paseka, 2012.
