4 fotky 
V rosinci vyšel v nakladatelství Fantom Print druhý díl fantasy trilogie Noční anděl, která se věnuje tématu nájemných vrahů.
Ilustrace na obálce knihy Hranice stínů Autor: Calvin Chu
Bohokrál si prohlížel šlechtice a šlechtici si prohlíželi Bohokrále. Zajímalo by ho, jestli si někdo z nich už spočítal, kolik jich tady je – třináct.
Natáhl ke šlechticům ruku se slámkami. „Pojďte,“ vyzval je. „Khali vás očistí.“ Tentokrát neměl v úmyslu ponechat na osudu, kdo z nich zemře.
Velitel Gher se podíval na Bohokrále. „Vaše Svatosti, to musí být nějaký…“ Zarazil se. Bohokrál chyby nedělal. Z Gherova obličeje se vytratila barva. Vytáhl si dlouhou slámku. Chvíli trvalo, než mu došlo, že by neměl ukazovat příliš velkou úlevu.
Většina zbývajících byli nižší šlechtici – muži a ženy, kteří se za bývalého krále Aleina Gundera IX. starali o správní záležitosti. Podřídili se mu tak snadno. Stačilo prosté vydírání. Ale zabití sluhů Garothovi nic nepřinese, přestože ho zklamali.
To ho přivedlo až ke zpocené Trudaně Jadwinové. V řadě se nacházela na dvanáctém místě a její manžel seděl poslední.
Garoth se zastavil. Nechal je, ať se podívají jeden na druhého. Věděli, každý, kdo se díval, věděl, že jeden z nich zemře a že to závisí na Trudanině tahu. Vévoda ztěžka polkl. Garoth řekl: „Ze všech šlechticů tady jste jediný, vévodo Jadwine, kdo pro mě nikdy nepracoval. Proto je jasné, že jste mě nemohl zklamat. Na druhou stranu, vaše žena ano.“
„Cože?“ vyhrkl vévoda. Podíval se na Trudanu.
„Věděl jste, že vás podváděla s princem? Zavraždila ho na můj rozkaz,“ řekl mu Garoth.
Bylo něco krásného na tom, jak teď trůnil uprostřed chvíle, která by měla být zcela soukromá. Vévodův strachem pobledlý obličej zešedl. Zjevně byl mnohem méně všímavý než většina paroháčů. Garoth viděl, jak se to na něj všechno sesypalo. Každé mlhavé podezření, které kdy odsunul stranou, každá chabá výmluva, již vyslechl, ho teď naplno zasáhly.
Intrikářská Trudana Jadwinová se tvářila sklíčeně. Její výraz nebyl tak falešný, jak Garoth očekával. Myslel si, že ukáže prstem na manžela a obviní ho, že to byla jeho vina. Místo toho byly její oči plné viny. Garoth se mohl jen dohadovat, že vévoda byl řádný manžel a ona to věděla. Podváděla ho, protože chtěla, a dvacet let lží se právě zhroutilo.
„Trudano,“ oslovil ji Bohokrál, než mohl jeden z nich promluvit, „sloužila jsi mi dobře, ale mohla jsi sloužit lépe. A tady je tvá odměna i tvůj trest.“ Natáhl k ní slámky. „Krátká slámka je nalevo.“
Podívala se do Garothových viry zakalených očí a pak do očí svého manžela. Ta chvíle jako by trvala věčně. Garoth věděl, že vévodův žalostný pohled bude Trudanu pronásledovat po zbytek života. Bohokrál nepochyboval, co si vybere, ale Trudana zjevně zvažovala, zda je schopná se obětovat.
Zatvrdila se, natáhla se pro krátkou slámku a zarazila se. Podívala se na manžela, odvrátila zrak a vytáhla si dlouhou.
Vévoda zaskučel. Bylo to skoro až roztomilé. Ten zvuk pronikl do srdce každého Cenarijce na nádvoří. Dokonale se hodil, aby jim všem doručil zprávu od Bohokrále – mohl jsi to být i ty.
Když šlechtici – včetně Trudany – se smrtí v srdcích obklopili vévodu – každý z nich se cítil zatracen za to, že se toho účastní, a přesto se toho zúčastnili – obrátil se vévoda ke své ženě. „Miluji tě, Trudano,“ řekl. „Vždycky jsem tě miloval.“ Pak si přetáhl přes obličej plášť a zmizel v mase těl.
Bohokrál se jen usmíval.
Jakmile Trudana Jadwinová při výběru zaváhala, Kylara napadlo, že kdyby býval přijal zakázku Mámy K., byla by to nejlepší chvíle k útoku. Všechny pohledy se upíraly k pódiu.
Kylar se otočil k baronu Kirofovi, studoval šok a hrůzu v jeho tváři a při tom si všiml, že u zdi za baronem stojí jen pět vojáků. Rychle je přepočítal – šest, ale jeden z nich držel luk a hrst plnou šípů.
Ze středu nádvoří zaznělo hlasité prásknutí a Kylar zahlédl zadní část provizorního pódia, jak se hroutí a rozpadá. Vzduchem prolétla nějaká blyštivá, barevná věc. Zatímco se všichni obrátili k ní, Kylar se otočil. Světelný granát slabě vybuchl a uvolnil neskutečně silný bílý záblesk. Stovky oslepených civilistů i vojáků vykřikly a Kylar sledoval šestého vojáka na zdi, jak založil šíp. Byl to Jonus Severing, wetboy, co měl na kontě padesát zabití. Šíp se zlatým hrotem vylétl proti Bohokráli.
Bohokrál si tiskl ruce k očím, ale i tak ho jako bubliny obalily štíty. Šíp zasáhl ten nejsvrchnější, zabodl se do něj a vybuchl v plamenech, když štít praskl. Další šíp už byl na cestě, prolétl protrženým vnějším štítem a zasáhl ten pod ním. Další praskl a po něm další, Jonus Severing střílel s úžasnou rychlostí. Využíval svůj Talent, aby držel volné šípy ve vzduchu, takže pokaždé, když vystřelil, mu další už plul k prstům. Štíty se bortily rychleji, než je mohl Bohokrál obnovovat.
Oslepení lidé ječeli. Padesát meisterů kolem nádvoří vztyčilo vlastní štíty a sráželo s nimi kolem stojící lidi k zemi.
Wetboy, který se skrýval pod pódiem, na ně vyskočil v místě, kde ho Bohokrál nemohl vidět. Zaváhal, když se jeden roztřesený štít vytvořil jen pár palců nad Bohokrálovou kůží, a Kylar zjistil, že to vlastně žádný wetboy není. Byl to možná čtrnáctiletý kluk, učedník Jonuse Severinga. Chlapec se tak soustředil na Bohokrále, že se ani nepřikrčil, nezůstával v pohybu. Kylar nedaleko zaslechl zadrnčení tětivy a viděl, jak se kluk kácí k zemi, zrovna když Bohokrálův poslední štít praskl.
Lidé se hrnuli k branám, šlapali po sousedech. Několik meisterů, stále oslepených a vyděšených, do davu a vojáků kolem nahodile odpálilo koule zeleného ohně. Jeden z bodyguardů se Bohokrále pokusil chytit a odtáhnout do bezpečí. Zmatený Bohokrál si jeho pohyb špatně vyložil a úder viry mohutného horala odhodil mezi šlechtice na pódiu.
Kylar se otočil, aby zjistil, kdo zabil wetboyova učedníka. Ani ne deset stop od něj stál Hu Gibbet, řezník, který povraždil celou rodinu Logana Gyra, a po smrti Durzo Blinta nejlepší wetboy ve městě.
Jonus Severing už utíkal, za mrtvého učedníka netruchlil ani vteřinu. Hu vypustil druhý šíp a Kylar viděl, jak se zabodl do zad Jonuse Severinga. Wetboy spadl ze zdi a zmizel, ale Kylar nepochyboval, že je mrtvý.
Hu Gibbet zradil Sa’kagé a teď zachránil Bohokrále. Ka’kari se v Kylarově ruce objevilo dřív, než si to vůbec uvědomil. Nedokážu zabít strůjce zkázy Cenarie, ale teď se chystám zabít jeho bodyguarda? Jistě, nazvat Hu Gibbeta bodyguardem by bylo jako nazývat medvěda huňatým zvířátkem, ale podstata zůstávala stejná. Kylar schoval ka’kari zpátky do kůže.
Přikrčil se, aby mu Hu neviděl do tváře, a přidal se k proudu zpanikařených Cenarijců, který se valil branami hradu.
