×
TOPZINE.cz

Ukázka: Jiří Siegel a jeho pohled na člověka mezi lidmi

FOTO: Člověk mezi lidmiMnohdy se nám stane něco, co nám přijde úsměvné až s odstupem času. A právě takové příběhy, pramenící především z různorodosti lidí, kteří spolu chtějí či musejí komunikovat, vypráví v knize Člověk mezi lidmi Jiří Siegel. Topzine.cz pro vás z knihy vydané Mladou frontou vybral dvě kratičké povídky – pěkné počtení přejeme!

FOTO: Člověk mezi lidmi
Z přebalu knihy Člověk mezi lidmi, Zdroj: archív nakladatelství Mladá fronta

Telefon

Bylo přesně poledne, když moje žena usoudila, že oběd je hotov. Prostřela na stůl a odešla na chodbu, aby mě zavolala. Ukázalo se, že marně.

Já seděl o patro výš v ateliéru a měl jsem puštěnou televizi tak nahlas, že jí hlas mé ženy nemohl konkurovat. Moje žena vzala mobil a zavolala na naši pevnou linku s tím, že telefonní aparát zvednu a dozvím se, že mám jít dolů k obědu. Máme však doma ještě druhý aparát, který se ve stejnou dobu rozezvučel ve vedlejší místnosti.

Jakmile žena uslyšela, že vedle zvoní telefon, položila mobil a šla jej zvednout.

Zatímco několikrát opakovala „Haló!“, vstoupil jsem do dveří a položil jsem obligátní otázku: „Kdo to volá?“

„Ale, nějaká kráva. Neumí se ani ohlásit,“ zhodnotila má žena situaci a praštila telefonem.

S maximálním taktem jsem nabídl, že provedeme rekonstrukci toho, co se před chvílí stalo.

Po rekonstrukci moje žena usoudila, že se to vše stalo z přepracovanosti.

Souhlasil jsem, jen jsem měl pocit, že kdyby se  něco podobného stalo mně, argument přepracovanosti by neobstál. Zvítězil by názor, že jsem pěknej debil.

FOTO: Telefon
Pamatujete si na ně ještě?, Zdroj: commons.wikimedia.org.

Jak se vedoucí výstavby přeřekl

Malá kancelář sekretářky předsedy Českého výboru tělovýchovy byla přeplněna. Bylo teprve čtvrt na sedm, doba, na kterou předseda rozhodl svolat důležitou poradu. Jako poslední vstoupil do místnosti vedoucí odboru výstavby, který rychle přehlédl důstojnou sestavu, jež se sešla a podle níž směřoval své pozdravy.

Jeho zřetelné „Čest práci, soudruhu“ patřilo tajemníkovi a pak stejným způsobem pozdravil i ostatní přítomné. Mezi předposledním a posledním pozdravem stálo křeslo a na něm jsem seděl já a moje osmatřicet celých pět vysoká horečka.

Přišel jsem na řadu a vedoucí výstavby začal již po osmé nebo po deváté „Čest prác…“ V tom se zarazil a učinil jakousi opravu své zdravice.

„Co blbnu, Tě bůh, Jirko,“ vyjádřil pro tuto chvíli více jak nevhodnou omluvu pro své počínání.

Vešel předseda a všichni zdravili tak, že nebylo třeba nic opravovat.

Porada začala a já se musel smát. Předseda si to vysvětlil tím, že můj úsměv je patrně průvodním znakem mé vysoké teploty, které jsem se mohl intenzivněji věnovat hned po skončení porady.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..