Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Učedník Mistra Tolkiena Guy Gavriel Kay (1) – tovaryšská léta

Jan Nohovec

Jan Nohovec

3. 9. 2009

Ve světě se tento autor rozsáhlých fantasy románů proslavil už před více než dvaceti lety, k nám dorazil až před nějakou dobou. V současnosti u nás vyšla čtveřice jeho knih a všechny byly přijaty kritikou i čtenáři velice nadšeně. Dosud poslední knihou, jež se dostala na trh v českém překladu, se stal Letní strom, první svazek Fionavarské tapisérie a vůbec první román, který tento autor kdy napsal. Pojďme se podívat i na ty ostatní.

Ilustrace na obálce románu Potulný oheň Ilustrace: John Howe

Kanaďan Guy Gavriel Kay se narodil 7. listopadu 1954 v malém prérijním městečku v Saskatchewanu a vyrůstal poblíž manitobského Winnipegu. Zatímco jeho otec byl chirurg, matka se živila jako umělkyně a možná právě i to je důvod, proč se z Kaye stal spisovatel. Po střední škole se pokoušel o vystudování filozofie na manitobské univerzitě, ale musel studium přerušit a podobně dopadl i pokus o titul v oblasti práva na vysoké škole v Torontu. Nakonec se Kayovi povedlo zakotvit ve společnosti Canadian Broadcasting Corporation (CBC), kde pracoval jako tvůrce a producent televizních a rozhlasových dramat až do konce osmdesátých let, kdy se po vydání prvních tří svých knih stal spisovatelem na plný úvazek.

K literární tvorbě se dostal přes známost s ženou profesora J. R. R. Tolkiena, která ho seznámila s Christopherem Tolkienem, jenž po smrti svého otce připravoval k vydání rozsáhlý text o Prvním věku Středozemě, Sillmarilion. Slovo dalo slovo, a než by se člověk nadál, Kay pomáhal Mistrovu synovi v editování pozůstalosti. Kniha vyšla v roce 1977 a měla takový úspěch, že se po jejím uvolnění na trh objevila velká vlna Tolkienových nástupců a plagiátorů. Z toho se Kay, již zkušený ve psaní a upravování literární tvorby, zděsil a rozhodl se napsat vlastní knihu.

obálka Guy Gavriel Kay: Letní strom

Tak přišel na svět román The Summer Tree (1984, č. Letní strom, Triton/Argo 2009) (recenze Lukáš Vaníček, Jakub Mikuš), následovaný dalšími dvěma svazky The Wandering Fire (1986, č. Potulný oheň, přip. Triton/Argo) a The Darkest Road (1986). První z nich vypráví o pětici studentů, která se na pozvání profesora Lorenza Marcuse vydává do záhadného fantastického světa, kde ožívají nejen keltské nebo norské legendy, ale třeba i matriarchální praktiky. Všichni se postupně  projeví jako ti správní hrdinové se skrytými silami, přestože každý z nich má na počátku nějakou tu slabinu, která mu ztěžuje existenci. Jejich cílem je zachránit fionavarského prince v exilu a zabránit uprchlému zlu, jež bylo tisíce let uvězněno, ve zničení celého světa. Celá trilogie mnohokrát připomene díla samotného Tolkiena, ale nejeden kritik a čtenář prohlašuje, že Kay je jedním z autorů, kteří na Mistrově odkazu vydělali.

V obou pokračováních se pětice hrdinů do Fionavary vrací, aby pokračovali ve svém boji proti hlavnímu záporákovi. Ve třetím díle se konečně přiblíží chvíle, kdy má zlo na krajíčku, pětice však k jeho závěrečnému zničení musí učinit obrovskou oběť. Právě i přidání tohoto prvku do celkového příběhu je podle mnoha dalším z tajemství úspěchu celé trilogie. Fionavarská tapisérie zajistila autorovi slávu a peníze, a tak se mohl pustit do nového románu, tentokrát už mnohem více se podobajícímu historické fantasy, ačkoliv toto označení sám nemá rád.

obálka Guy Gavriel Kay: Tigana

Nová kniha dostala název Tigana (1990, č. Tigana, Talpress 1999) a zavádí čtenáře do světa podobnému renesanční Itálii, kde si dva mocní kouzelníci rozdělili devět poloostrovních království. Jenže při dobývání jedné zemičky padl v prohrané bitvě prvorozený syn jednoho z nich, a tak truchlící otec vymazal celý státeček jménem Tigana nejen z mapy světa, ale za pomoci magie i z myslí všech lidí. I čtvrtý Kayův román následovala vlna nadšení čtenářů, kritici už ale tak entuziastičtí nebyli. Jako největší důvod uváděli fakt, že autor plně nezvládl propojení tohoto světa s Fionavarou. Původně tu pravděpodobně mělo být širší spojení, ale ve finále překlenovacích můstků není až tolik. To podle kritiků dělá z mytologických námětů vnitřní světa méně přesvědčivé a hlavně hůře pochopitelné. Jiným důvodem mohou být postavy, které kanadský spisovatel napsal moc atraktivní a heroické.

obálka Guy Gavriel Kay: Píseň pro Arbonne

Do středozemí se Kay vrací s knihou oceněnou Aurorou, A Song for Arbonne (1992, č. Píseň pro Arbonne, Talpress 2000), která se tentokrát zaměřuje na francouzskou Provence dvanáctého století. Tři nejvýznamnější postavy – hrabě Bertrand de Talait, žoldnéř Blaise a pěvkyně Lisseut – procházejí bohatě rozvětveným dějem politických i osobních intrik, milostných příběhů, šarvátek a bitev. V sázce jsou žezla, hrady, zámky, manželky, milenky i děti, ať vlastní či nevlastní. Písní pro Arbonne byla většina kritiků nadšena, protože přinášela výborný pohled na středověkou Francii v době, kdy se mravy měnily, ale přesto zůstávaly příjemně romantické.

obálka Guy Gavriel Kay: Lvi z Al-Rassanu

Poslední Kayovou knihou, o níž si dnes povíme, byla u nás před necelým rokem vydaná The Lions of Al-Rassan (1995, č. Lvi z Al-Rassanu, Talpress 2008), kde se autor vydává dál na západ ve Středomoři, tedy do Španělska dvanáctého století v době, kdy mohl žít El Cid. Al-Rassan, domovina tří odlišných kultur, se tu stává zemí úchvatné krásy a divoké historie. Mír mezi Džaddity (paralela ke křesťanům), Ašarity (muslimové) a Kindathy (židé) je vratký a nejistý a válka je všudypřítomným temným stínem, který na jedné straně rozděluje národy, a na druhé k sobě přitahuje jedince mimořádného charakteru. U nás byla kniha nominována na cenu Akademie SFFH a ani v zahraničí kritici nešetřili chválou na tento komplexní příběh o velice populárních náboženských tématech.

Článek pokračuje zde: Učedník Mistra Tolkiena Guy Gavriel Kay (2) – světový řemeslník

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Učedník Mistra Tolkiena Guy Gavriel Kay (1) – tovaryšská léta