×
TOPZINE.cz

Tyrolské elegie jednoho nepohodlného žurnalisty

FOTO: Brixenský dům K. Havlíčka Borovského
Brixenský dům, kde Karel Havlíček Borovský pobýval

Vlastní zkušenost, kdy byl Karel Havlíček Borovský zatčen a převezen do tyrolského Brixenu, ho motivovala k napsání satirické skladby Tyrolské elegie, v níž kritizuje rakouské úřady i policii. Kniha vyšla poprvé v roce 1852, časopisecky roku 1861.

FOTO: Brixenský dům K. Havlíčka Borovského
Brixenský dům K. Havlíčka Borovského, Zdroj: wikipedia.org

Tyrolské elegie spolu s nejsžíravější satirou – Křest svatého Vladimíra a Králem Lávrou řadíme mezi Havlíčkovy Brixenské skladby. Všechny tři skladby mají jiný námět, ale spojuje je jejich jednoduchá písňová forma. Název Tyrolské elegie je zde myšlen spíše ironicky. Tyroly leží mimo Čechy a elegie je literární žánr, který vypovídá o žalu ze ztráty domova, příbuzných i blízkých lidí… Tato kniha stojí za přečtení. Je zajímavé se dozvědět něco o Havlíčkových myšlenkách a vůbec tím, co asi v Tyrolech prožíval. Skladba je totiž zčásti autobiografická.

Jak se dostal do vyhnanství?

V prvním zpěvu autor promlouvá k měsíčku. Zpovídá se mu, co se mu přihodilo, a jak se cítí osamocen.

Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti Brixen líbí? –
Neškareď se tak!
Nepospíchej, pozastav se,
nechoď ještě spat,
abych s tebou jen chvilinku mohl
diškurýrovat.
Nejsem zdejší, můj měsíčku,
toť znáš podle křiku;
neutíkej, nejsem treu und bieder,
jsem zde jen ve cviku.

Druhý zpěv vypovídá o tom, jak si pro Havlíčka přišla říšská komise a přinesla mu psaní, z něhož se dozvídá, že je zatčen a poslán do Tyrolského Brixenu. Třetí zpěv nás informuje, jak autor tuto zprávu přijal. Čtvrtý poukazuje na rady pana Dedera, které Havlíčkovi dal před odjezdem. V další části se loučí s rodinou. V šesté části se vydávají na cestu, při níž spatří borovský kostelíček a začne tak vzpomínat na své mládí. Cesta a s ní spojené strasti pokračuje i v sedmém zpěvu. Havlíček je překvapen, že mu stráž koupila víno. V předposlední části se splaší koně, policejní doprovod vyskáče ze spřežení a Havlíček dojede do vyhnanství sám, kde v hospodě čeká na četníky. Poslední zpěv popisuje, jak je Havlíček vězněn.

Autor se v knize ironicky vysmívá celému rakouskému aparátu, státu, policii, Bachovi i církvi.

Žánrová složka

Jak už bylo řečeno, jde o netradiční elegii – satiru, z níž je patrná ironie, výsměch spolu s elegickým tónem. Celé dílo je čtenáři srozumitelné a nechybí ani jazyková komika.

Den, jenž mu změnil život

FOTO: Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský, Zdroj: wikipedia.org

Dříve než se stačil Karel Havlíček Borovský zabydlet se svou rodinou u matky a bratra Františka v německobrodském domě, rakouská vláda rozhodla o jeho dalším osudu. Za svou žurnalistickou činnost byl stíhán, několikrát souzen. Z 15. na 16. prosinec 1851 byl zatčen a deportován do Brixenu. Bez toho, aniž by mohl cokoliv říct, cokoliv učinit. Nezbývalo mu nic jiného, než se podřídit a uposlechnout rozkazu. V té době v Čechách zpřísnily policejní kontroly a zabavovaly všechny jeho knihy i noviny.

Ani konec Havlíčkova života nebyl příliš šťastný. Když se vrátil z vyhnanství domů, dozvěděl se, že mu zemřela jeho žena Julie. V Brixenu na něj nepůsobilo dobře tamější podnebí, onemocní, brzy doma umírá. Zajímavostí je, že na jeho pohřbu údajně položila Božena Němcová na jeho rakev trnovou korunu, i přestože byl obřad hlídán tajnou policií.

Vlastní názor na knihu

Domnívám se, že tato kniha stojí za přečtení. Celý příběh autor dokázal vyjádřit v desíti zpěvech, a přece mistrně! Skladba je plná ironie, výsměchu, pokrytectví, opovržení rakouskou vládou. I ti méně zdatní čtenáři si ji mohou přečíst nejen pro její délku, ale skladba je i psána srozumitelným jazykem.

Název: Tyrolské elegie
Autor: Karel Havlíček Borovský
První vydání: 1852



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..