×
TOPZINE.cz

Trochu drsnější Století páry

Petr Schink: Století párySteampunku je v české literatuře jako šafránu, a když k tomu připojíme klasického akčního hrdinu, který se drží na předních příčkách oblíbenosti hlavních postav v české fantastice, dostaneme kombinaci příjemné zábavy, povyražení a odéru střelného prachu.

Ilustrační foto. Foto: Jan Nohovec
Ilustrační foto. Foto: Jan Nohovec

Petr Schink už na české sci-fi a fantasy scéně zabil pár literárních postav. Po několika úvodních ochutnávkách v časopise Pevnost mu vyšla i samostatná kniha Špinavá práce, výborná postapokalyptická řežba se dvěma hrdiny a světem, kde už naděje dávno pohasla. Poté si střelil jednu epizodku pro JFK, když na něj namířil Kalibr .45, a nyní přichází novinka, která se svým kabátem zdá odlišná od ostatních, ale skrývá klasického akčního hrdinu, jakých běhá po povídkách spousty a jaký má tentokrát v rukou pistole.

Trend osamělého bijce, hrdiny a mstitele je v literatuře starý a ohraný jako předvolební sliby, ale přesto má své neustálé kouzlo, které mu zajistí ještě dlouholetou životnost. Tento typ hrdiny proslavili autoři jako Jiří Kulhánek či Miroslav Žamboch a právě druhý zmiňovaný se svým Koniášem působí jako vzor pro Schinkova pistolníka Fastyngera van Hautena. I on se neustále potuluje krajem, stíhaný minulostí, a nechává se najímat pro peníze, s tím rozdílem, že místo meče má v rukou párek pistolí.

Schinkův hrdina jako by vypadl z formy klasických akčních hrdinů. Na jeho vlastnostech a chování není nic, co by čtenáře dokázalo překvapit. Van Hauten je prostě ten Pan Hodný, který vždycky vyměkne a místo mozku používá jiný orgán (a ne ten v kalhotách!). Tím nabírají některé povídky až romantický nádech a hrdina je nazývám blbcem, protože nikdo neví, proč to jen udělal. Chování van Hautena se občas zdá až trochu příliš přitažené za vlasy, ale autor hrdinovo postavení ještě vybalancoval , takže kdokoliv s trochu citlivějším srdcem než recenzent mu bude fandit.

Petru Schinkovi by se dalo vytknout, že nedokáže napsat román. Což je částečně pravda, protože i jeho Století páry je jen volně propojený sled povídek, a toto řazení zpočátku nepůsobí úplně šťastně. Hlavní postava prochází táborem, něco se stane, to v hrdinově mysli něco vyvolá, on se jakoby rozvzpomene a navodí tak další povídku. Působí to uměle, amatérsky a příliš šroubované, jako by autor naspal sérii povídek a teď jenom hledal způsob, jak je k sobě nějak naroubovat, aby to nebyla jenom obyčejná sbírka povídek, o niž je obyčejně známo, že ji čtenáři moc nečtou. Teprve od poloviny začne být autorovo tmelení povídek nahlodáváno důsledky každého dobrodružství hlavního hrdiny.

První povídky působí jednoduše, nevinně, jako pouhá epizoda pistolníkova života, a hlavní hrdina v nich působí jako totální amatér, protože jakoukoliv osobu, náklad nebo obojí, které má za úkol hlídat, buď zastřelí, nebo zničí, což iniciuje hrdinovou pomstu. V tomto bodě jaksi selhává Schinkova originalita. Ačkoliv se tím rozeběhne slet neuvěřitelných příhod a děj nabere občas až neuvěřitelné obrátky, stále je tam patrné flašinetové omílání jednoho a toho samého úvodu. Zbytek povídky už je ryze v autorových rukách a čpí z něj tělní tekutiny a střelný prach. Století páry není tolik krvavé jako Špinavá práce, ovšem je to spíše díky tlumenějším popisům krvavých scén a ne tak kontaktní střelbě, kterou autor popisuje, ale přesto v každé povídce umře poměrně velké množství lidí i nelidí. Hrdina vyvádí neuvěřitelné kousky a dokonce nechybí ani upíři.

obálka Petr Schink: Století páry

Na konci knihy se ukáže, jak je celá kniha dobře provázána, a že skutečně nejde o povídky násilně stmelené dohromady, ale o docela obstojně propracovaný příběh s trochu kostrbatým, ale přesto poměrně originálním způsobem podání, díky němuž je Století páry zábavné na čtení.

Zábava pochází především z hlavní originální složky, která dělá z celé knihy něco víc než jen Žambochovu napodobeninu. Steampunk je v naší literatuře stále ještě neokoukané prostředí, tudíž zaujme okamžitě a v Schinkově podání má skutečně čím. Autor v textech obratně kombinuje prvky sci-fi s klasickými prvky fantasy, což se dá krásně reprezentovat na konfliktu metafyziků a materialistů coby konfliktu techniky a magie. Technika je v knize reprezentovaná Evropou devatenáctého století, koupající se v páře a kouři z parních strojů, u čehož nesmí chybět ani mírně pokročilé ruční palné zbraně, jejichž vrcholem je šestiranný revolver.

Do toho Schink zamontoval konflikty mezi uměle vytvořenými bytostmi a lidmi, děsivé prostředí lidských slumů a syrový vojenský tábor. Spojil všechny líbivé prvky, které dokázal vymyslet, a vytvořil z nich zábavný a originální svět, do kterého se čtenář rád podívá.

Když to tedy shrneme, stojí před námi klasicky klasický kladný hrdina, zažívající klasické eskapády plné krve, napětí, lásky a občas i nějakého toho jedu. To vše v aktualizovaném prostředí zemitého steampunku. Ač by se dalo mluvit o neustálém omílání, Schink je již poměrně dobře vypsaným autorem, takže povídky jsou samy o sobě čtivé, zábavné a díky luxusnímu prostředí ještě hodnotnější. Koho už omrzel Koniáš mávající mečem, ať sáhne po jeho modernějším bratrovi a tasí dvojici sterlingerek.

Název: Století páry
Autor: Petr Schink
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 291
Vydalo: Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 298,- Kč

Hodnocení: **** (70%)

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..