
Co je to transsexualita? Jak se liší od transvestitismu? Komu se říká tranďák? Jde o poruchu, nemoc či styl života? Čtěte dále!
Transsexualita neboli transsexualismus je stav rozporu mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Může jít buď o člověka, který se narodil s mužskými pohlavními znaky (a v matrice je zapsán jako muž), ale cítí se být ženou, či osobu s ženskými pohlavními znaky, která se cítí být mužem.
Základní pojmy
Anatomické pohlaví (angl. Sex): Základem jsou pohlavní chromozomy; XY znamená pohlaví samčí (mužské), XX pohlaví samičí (ženské). Tyto chromozomy jsou nositeli genů, které rozhodují v embryonální fázi života o formování pohlavních žláz, tedy vaječníků u žen a varlat u mužů. Pohlaví dále určují primární pohlavní znaky (pohlavní orgány) a sekundární (postava, ochlupení, hlas, rozložení tělesného tuku a jiné), produkce pohlavních hormonů a další.
Pohlavní role (angl. Gender): Chování, které je společností očekávané od ženy/muže. Je to sociální konsktrukt (tedy něco, co bylo vytvořeno společností). Od dívky například očekáváme, že si bude hrát s panenkami a bude matce pomáhat s vařením či uklízením. Předpokládáme, že bude nosit sukně a šaty, zajímat se o make-up a módu…
Správný chlapec si podle naší společnosti hraje s autíčky, leze po stromech, pere se, nosí kalhoty, zajímá se o fotbal a hokej a pomáhá otci opravovat auto. Typickými mužskými psychologickými rysy jsou dominance, asertivita, pozitivismus, prostorová představivost a schopnost rychle se rozhodovat. Pro ženy jsou typické vlastnosti jako emocionalita, submisivita, empatie nebo lepší verbální dovednost.
Pohlavní identita: Subjektivní pocit týkající se toho, zda je osoba mužem či ženou. Jde o pocit sounáležitosti (či rozporu) s vlastním tělem, jeho pohlavními znaky i pohlavní rolí. Člověk si svou pohlavní identitu začíná uvědomovat už v dětství. Je-li vnímaná pohlavní identita značně a dlouhodobě odlišná od anatomického pohlaví, může se jednat o transsexualitu.
FtM (Female to Male): Změna z ženy na muže.
MtF (Male to Female): Změna z muže na ženu.
Transsexualismus je z hlediska medicíny považován za nemoc. Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 jej řadí mezi Poruchy pohlavní identity, které spadají do kategorie Poruch osobnosti a chování u dospělých. Vysvětluje jej jako
„žádost žít a být akceptován jako člen opačného pohlaví‚ obvykle spojený s pocitem nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo s jeho nevhodností‚ a s přáním chirurgického a hormonálního zásahu‚ aby tělo odpovídalo‚ pokud možno‚ preferovanému pohlaví.“
Lékařské zařazení je komplikovanou záležitostí. Organizace transsexuálů se snaží, aby transsexualita nebyla považována za duševní nemoc (či dokonce sexuální deviaci). Na druhou stranu je výhodné, že je brána jako patologický stav a uvedena v mezinárodním seznamu nemocí, protože díky tomu lze případnou léčbu hradit ze zdravotního pojištění.
Proč?
Pravděpodobnou (ovšem nikoli stoprocentně potvrzenou) příčinou je určení psychické pohlavní identity, ke které dochází v mozku během nitroděložního vývoje. Laicky řečeno to znamená, že už před narozením se v lidském mozku vlivem různých procesů rozhodne, zda se bude jedinec cítit být mužem či ženou.
Co s tím?
Dominantním přístupem v současnosti je kombinace chirurgických zásahů a hormonální léčby s cílem změnit anatomické pohlaví.V České republice je změna pohlaví možná jen se souhlasem lékařské komise, která každý případ individuálně posoudí.
Jde o dlouhodobý proces, který se skládá z několika fází. Trvání jednotlivých fází se u každého člověka liší. Některé fáze se také vzájemně překrývají (například real life test a hormonální léčba). Psychoterapie se prolíná všemi fázemi; probíhá před, během i po procesu změny pohlaví.
Je vhodné vytvořit terapeutický tým, který se bude na celém procesu změny pohlaví podílet. Základní osobou v týmu je sexuolog, dále je vhodné zapojení klinické psychologa (kvůli diagnostice), endokrinologa (kvůli hormonální léčbě), gynekologa a urologa (kvůli chirurgickým zákrokům), plastického chirurga (pro další chirurgické zákroky), psychoterapeuta (a případně také dětského psychologa, pokud má klient děti), foniatra (pro úpravu hlasu), kosmetičky a dalších odborníků.
Diagnostika: Je třeba zjistit, zda si je jedinec skutečně jistý svou pohlavní příslušností a je pevně rozhodnut ke změně, zároveň také, zda je schopen trvale (a relativně úspěšně) žít jako osoba opačného pohlaví.
Pozornost je věnována různým aspektům, například odchylkám ve vývoji jedince (preference hraček a oděvů typických pro opačné pohlaví, odpor k primárním a sekundárním pohlavním znakům, zájmy obvyklé pro druhé pohlaví), zneužívání v dětství, prožitým traumatům, případným poruchám osobnosti a jakýmkoli jiným nemocem, závislostem na alkoholu nebo drogách. Závislost, psychotické onemocnění a těžká porucha osobnosti jsou překážkami v terapii (a současně samozřejmě i důvody pro neschválení změny pohlaví komisí), ale nikoli absolutními (posuzována je osobnost jako celek).
Rozhodování: I pokud je zřejmé, že je jedinec přesvědčen a rozhodnut, je nutné, aby mu odborník poskytl veškeré informace o možnostech léčby, výhodách i rizicích.
RLT – Real life test (test v reálném životě): Fáze, během které člověk začíná žít jakožto příslušník zvoleného pohlaví. Jde vlastně o jakýsi test, který má potvrdit správnost rozhodnutí.
Hormonální terapie: Po minimálně několika měsících RLT lze započít hormonální terapii. Pomáhají změnit tělo takovým způsobem, aby se více podobalo zvolenému pohlaví (odstraní nežádoucí rysy či zvýrazní požadované). Při snaze získat ženské rysy se podávají hormony antiandrogen a estrogen (dojde k zaoblování boků, změně tvaru ramen, redukci vousů a ochlupení a změně hlasu), pro mužský vzhled testosteron (způsobí zastavení menstruace, nárůst svalů, růst ochlupení a vousů a změnu hlasu).
Operace: Po rok trvající hormonální terapii a déle než rok úspěšně probíhající RLT může klient – po dosažení plnoletosti – písemně zažádat odbornou komisi o schválení operativní přeměny pohlaví. Komise je jmenována ředitelem nemocnice, kde má být zákrok proveden, tvoří ji právník, nejméně dva sexuologové, psychiatr, další dva lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zákroku a klinický psycholog. Operace je u nás hrazena zdravotní pojišťovnou (v tomto směru je ČR unikátem). U změny MtF dojde k odstranění penisu a vytvoření ženských prsou, v opačném případě (FtM) k odstranění dělohy a vytvoření penisu (vzhledem k nesnázím spojeným s vytvořením neopenisu od této varianty někteří ustupují).
Pooperační období: V této fázi dojde k úřední změně identity; ke změně jména, příjmení, rodného čísla, a to vše i zpětně (nové vydání maturitního vysvědčení a podobně). Jméno je často změněno na neutrální tvar, například René či Saša, příjmení kupříkladu Petrů. Samozřejmostí jsou pravidelné kontroly a lékařská vyšetření.
Související pojmy
Transgender: Pojem, který zahrnuje lidi, jejichž anatomické pohlaví se liší od jejich genderu. Tudíž se jedná o ty jedince, kteří neodpovídají očekáváním spojeným s mužskou nebo ženskou rolí. Patří sem transsexuální lidé, crossdresseři a transvestité.
Crossdressing: Crossdresseři jsou lidé, kteří trvale nebo epizodicky (čas od času) žijí v roli opačného pohlaví, a to proto, že se tak cítí lépe. Od transsexuálů se liší tím, že netouží po chirurgické změně pohlaví.
Transvestitismus: Oblékání se do šatů typického pro opačné pohlaví.
Intersexualita: Stav, kdy se člověk narodí s nejednoznačným pohlavím. Bývají přítomny mužské i ženské pohlavní znaky, a to vnější i vnitřní. Používá se též označení hermafroditismus.
Shemale: Jedinec, který má mužské i ženské sekundární pohlavní znaky (prsa a penis). Kromě důvodu intersexuality je to způsobeno neúplnou přeměnou transsexuálního člověka (jedinec má díky plastické operaci či hormonální léčbě prsa, případně i další ženské sekundární pohlavní znaky, ale nepodstoupil operaci pohlaví). Tímto slovem se označuje také transsexuál, který prošel úplnou proměnou z muže na ženu.
LGBT: Zkratka označující homosexuály, bisexuály a transgender osoby (tedy včetně transsexuálů).