×
TOPZINE.cz

Transsexualita není nemoc. Jaké je to být uvězněn v cizím těle?

FOTO: DekoltNěkdy se to tak stane. V biologickém těle muže je uvězněná duše ženy, a naopak. Není to nemoc. Člověk pouze vnímá jinak své tělo. Muž se cítí být ženou a žena touží být mužem. Jedinec je nespokojený se svým biologickým tělem.

FOTO: Dekolt
Muž uvězněný v ženském těle? Zdroj: sxc.hu

Transsexualita pravděpodobně vzniká již v prenatálním (tzn. před narozením) období lidského života. Předpokládá se, že za tuto poruchu sexuální identifikace může hormonální nerovnováha u matky v době těhotenství.

Člověk se tedy narodí s biologickým tělem muže či ženy, ale vnitřně se cítí být tím druhým pohlavím. Již od útlého dětství jedinec cítí, že jeho tělo ho omezuje v tom, co by rád dělal. Omezujícím faktorem je tedy pohlaví.

Cesta k normálu

Někteří lidé se domnívají, že transsexualita je odstranitelná a tedy dle laické části populace i léčitelná. Jsou známé případy, kdy nápadně ženské chování u chlapců bylo potlačováno na principu odměn. To v praxi znamená, že pokud se budeš chovat jako chlapeček, tak budeš odměňován. Výsledkem však byla následující skutečnost.

Leč si chlapeček osvojil sociální roli svého pohlaví, tzn. choval se tak, jak se mají chovat kluci, došlo k psychické poruše. Vnitřnímu nesouladu. Můžeme říci, že pro transsexuálního jedince je přirozené takové chování, které odpovídá jeho vnitřním touhám.

FOTO: Muž odfoukává balónem, který je nakreslen na břiše ženy
Možností je změna pohlaví

Jediná cesta, která vede k normálnímu a spokojenému životu u transsexuálních jedinců, je psychoterapeutický, hormonální a chirurgický zákrok. Změna pohlaví. Jedná se o několikaletou cestu, kdy skupina odborníků rozhoduje o tom, zda je daná osoba skutečně připravená na fyzickou proměnu.

Příběh mého otce

Když jsem byla malá holka, vyprávěla mi maminka o lidech, kteří se narodí s tělem muže, ale cítí se být ženou či naopak. Někdy se to prý tak stane. Vysvětlovala mi, že tito lidé za nic nemohou. Povídala mi o duši, která vstoupila do nesprávného těla. A tak se dívčí duše trápí v mužském těle a přeje si být skutečnou ženou. Od svého útlého dětství si s pojmem transsexualita nespojuji nemoc nebo poruchu, ale vidím ženy, které byly uvězněny v těle mužů.

O několik let později jsem se dozvěděla, proč mi mamka povídala o těchto uvězněných duších. Můj tatínek má také nejspíš takovou duši, která se nesprávně narodila. Nikdy mi to neřekl. Mohu si to pouze myslet a vnímat vše, co tuto skutečnost naznačuje.

Možná se nejedná o transsexualismus. Je více možností. Transvestitismus neboli zalíbení v šatech druhého pohlaví za účelem sexuálního uspokojení. Crossdressing: občasné vystupování v roli druhého pohlaví bez sexuální motivace. Člověk si připadá příjemně, když se čas od času může proměnit v jedince druhého pohlaví.

Netuším, kam zařadit svého otce. On sám nejspíš netuší, kam patří. A proč? Protože společnost je krutá, omezující a odsuzující. Dříve bylo nemyslitelné vystoupit s něčím takovým před svým okolím a někteří jedinci si tuto dobovou zvyklost nesou stále sebou. Bojí se.

Přeji všem transsexuálům, gayům a lesbám, aby se nebáli říci svému okolí o tom, kým jsou. Vždy jsme totiž v prvé řadě lidmi, kteří mají milovat a být milováni.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..