TOP 16 knih od stálic světové fantastiky za rok 2010

Rok 2010 byl bohatý na nové autory, kteří dovedli v mnoha ohledech překvapit. Navzdory heslu „Mládí vpřed!“ ale nesmíme zapomenout na ty, kteří již pravidelně přispívají do světového fondu fantastiky. Když sáhnete po některém z léty prověřených autorů, nemůžete udělat chybu. I když by někdo mohl tvrdit, že knihy od těchto spisovatelů nejsou stále o tom samém, právě naopak – i po letech mají ostřílení matadoři stále co nabídnout.

Ilustrace na obálce knihy Zlá doba pro draky Autor: Dagmar Krásná

Začněme fantasy, neboť té se tento rok urodilo nejvíce. Kupříkladu po letech u nás vychází pokračování série Les Mytág s názvem Avilion od Roberta Holdstocka. Kniha je posledním autorovým románem, neboť Holdstock krátce po jeho dokončení zemřel. Děj navazuje na první díl ze série s názvem Les Mytág. Steven Huxley se spolu s mytágem Guiwenneth usadil v Ryhopském lese. Velká část příběhu se točí okolo jejich dětí, které jsou napůl lidé a napůl mytágy. Ale život nemůže dlouho plynout klidně. Yssobel má podivné sny a její bratr Jack chce zase poznat svět.

Když už jsme u těch léty ověřených sérií, nesmíme zapomenout, že Steven Erikson napsal již osmou knihu ze série Malazské knihy Padlých. Série se tak pomalu ale jistě blíží ke konci, neboť Steve Erikson měl původně v plánu napsat deset dílů. Osmý díl s názvem Daň pro ohaře se točí okolo velkého spiknutí, na jehož úplném začátku stojí pán smrti mistr Kápě. Ale co je důležitější: kdo stojí na jeho konci?

Jako alternativa k rozjetým ságám může posloužit román Zlá doba pro draky (recenze Marka Hofmana) , na kterém se podílel slavný ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko společně s prakticky neznámým Nikem Perumovem. Příběh není nijak originální, hlavní hrdina Viktor si žije pokojně v Moskvě, dokud není přenesen do paralelního světa, který potřebuje pomoci a jen on ho může zachránit. Kvalita Zlé doby pro draky je sice v porovnání s předchozími diskutabilní, ale spojení dvou různých stylů, z nichž jeden důvěrně známe, není zcela nezajímavé.

Mezi stálými autory nesmí chybět také Terry Pratchett (recenze Marka Hofmana). Jeho Zeměplochu snad netřeba představovat, protože se jen těžko shání někdo, kdo ji nezná. Kniha Nevídaní akademikové je již třicátou třetí v pořadí, nepočítaje v to různé doplňky jako letošní Folklor Zeměplochy (recenze Metoděje Novotného). Zaměřením nového románu je – světě div se – fotbal. Jak už název napovídá, budou ho hrát mágové Neviditelné univerzity, navíc pod podmínkou, že nesmí při zápase užívat magie. Podle jisté závěti totiž akademici obdrží velké dědictví pouze pod podmínkou, že vyhrají zápas v kopané. A takové dědictví se hodí vždycky, ne?

Historická a urban fantasy

Pokud už někoho omrzela klasická fantasy a má chuť na trochu historie, Plavba do Sarantia (recenze Jakuba Ehrenbergera) od Guye Gavriela Kaye by nemusela být špatná volba. Hlavní hrdina prvního dílu Sarantinské mozaiky, mozaikář Caius Crispus Varenský, se vypraví na cestu do Sarantia, hlavního města říše, aby vytvořil své největší dílo. Ale pro plavbu lodí není zrovna vhodné období, a tak musí Crispin (jak ho nazývají přátel) absolvovat celou cestu víceméně po svých. Další kniha od G. G. Kaye,  Ysabel (recenze Jakuba Ehrenbergera) se odehrává v dnešní době. Hlavní postavou je patnáctiletý Ned, který odhaluje ve francouzské Provence prastarý příběh.

Jméno Peter V. Brett se v našich končinách ještě úplně nezabydlelo. Jeho knihy Tetovaný (recenze Terezy Matouškové, recenze Alžběty Lexové) a Pouštní kopí (recenze připravujeme) ale určitě stojí za povšimnutí. Za tuctovým názvem série Démonská trilogie se skrývá čtivý příběh. Děj vypráví o dlouhotrvajícím souboji lidí a démonů, který dosud vypadal rovnoměrně, nyní ale démoni sílí a lidí tak pomalu ubývá. A jako vždy, když je zle, najdou se hrdinové. Silný Arlen, hudebně nadaný Rojer a krásná Leesha vystoupí z bezpečí magické ochrany, aby se postavili zlu. První díl vyšel už ve více než třiceti zemích a Hollywood už vyjednal práva na zfilmování.

Tento rok vyšla spousta humorné i historické fantasy – dvou víceméně nejatraktivnějších odvětví. A jak se říká, do třetice všeho dobrého, tu máme i městskou fantasy. Kniha Kraken (recenze připravujeme) je dalším dílem cenami ověnčeného britského spisovatele Chiny Miévilleho. Příběh začíná v britském přírodovědném muzeu, kde je uschován kompletní exemplář krakatice obrovské. Ten je ovšem ukraden a mladý muzejní kurátor po něm začíná pátrat. Stopy ho dovedou do nejtemnějšího londýnského podsvětí, kde se dozvídá, že podle jistého kultu může krakatice odstartovat začátek konce světa.

Apokalyptika, postapokalyptika, dystopie

Ocenění nejlepší knihy roku si právem zaslouží také kniha Hello, Ameriko! od J. G. Ballarda, který zemřel loni v dubnu. V 21. století byly vyčerpány veškeré surovinové zdroje amerického kontinentu, většina obyvatel USA proto emigruje na východ, hlavně Evropa trpí přelidněním. Najde se řešení problému, ale způsobí změny klimatu na celé planetě. Tyto změny se nejvíce projeví právě v Severní Americe – z celých Spojených států se stane nehostinná poušť. Hlavnímu hrdinovi příběhu, mladíkovi jménem Wayne, se podaří dostat do průzkumné expedice na západ. Po nějaké době se ale celá výprava rozpadá a každý z účastníků začíná sledovat své vlastní cíle.

Knih s apokalyptickou či postapokalyptickou tématikou nevychází příliš. Krom románu Hello, Ameriko! ale tento rok vyšlo také Metro 2033 (recenze Radka Grulicha, recenze Jana Holana) od ruského autora Dmitry Glukhovskyho. Svět se po jaderné válce úplně změnil a zbytky lidí přežívají v podzemí moskevského metra. Naučili se pěstovat houby a mají vše potřebné pro přežití. Ale co je to za život, když nikdy nepoznáte nic jiného než pár stanic metra? Když nesmíte na povrch, protože byste při nejlepším oslepli, anebo vás sežrali mutanti? A navíc ani to přežití již není jisté, neboť mutanti začínají pronikat i do metra. Hlavní hrdina Arťom se s tím rozhodne něco dělat a vypraví se na dlouhou cestu, jejímž cílem je záchrana celého metra.

Zatímco všechny ostatní zmíněné knihy článku jsou romány, autor Paolo Bacigalupi tento rok potěšil povídkovou sbírkou Čerpadlo 6 (recenze Jakuba Ehrenbergera) . V knize nalezneme celkem jedenáct povídek, z nichž devět již v Čechách vyšlo. Přesto by ale čtenářům fantastiky neměl tento sborník uniknout. Jednotlivé příběhy se odehrávají v nedaleké budoucnosti, kde platí pravidlo: Přežije ten nejsilnější. Autor skvěle líčí budoucnost, která není zas tak úplně nereálná.

Do více kategorií by se dal zařadit nový román od Iana McDonalda Brasyl (recenze Lukáše Vaníčka, recenze Jana Nohovce). Minulý rok vyšel tomuto autorovi román Řeka bohů, jehož dějištěm je Indie v nedaleké budoucnosti. Kniha byla úspěšná (získala dokonce ceny Akademie SFFH), a tak není důvod nesáhnout i po jejím pokračování. Román z Brazílie sleduje hned několik příběhů. Prvním z roku 2032 v São Paulu provází transsexuál, druhým z Rio de Janeira v roce 2006 produkční jedné komerční televize, třetím z osmnáctého století jezuitský otec Luis.

Hororový závěr

Po celém světě zastupuje hororovou scénu Stephen King. Tomuto králi hororu kromě několika reedic vyšel letos také tisícistránkový román Pod kupolí (recenzi připravujeme). Příběh se odehrává v malém klidném městečku, kde si lidé žijí poklidným životem do té doby, než se jednoho dne probudí a zjistí, že všechny obklopuje neprostupná bariéra. Kromě toho, že jsou  obyvatelé vystaveni problémům s nedostatkem potravin, musí také čelit velkému psychickému nátlaku. V nouzi tak na povrch vyplave pravá povaha a ukáže se, že ne všem je kupole na obtíž.

Byl tu král a po králi přijde princ. Princovi hororu, jak se v některých kruzích říká Danu Simmonsovi, byly u nás tento rok vydány hned dvě knihy, z nichž si obě zaslouží být uvedeny. První kniha, Hladové hry (recenze Jana Nohovce), dokáže zaujmout už svou podobou. Inu, devítisetstránkový román se v dnešní době nevidí často. Zatímco prolog se odehrává v polském koncentračním táboře, skutečný děj nalezneme v osmdesátých letech. Vypráví o třech bytostech s mocnými schopnostmi, podobných upírům, kteří se pravidelně setkávají. Ovšem jedno ze setkání nedopadne úplně podle očekávání. Přestože Hladové hry u nás už jednou vyšly jako Doba mrchožroutů u nakladatelství Perseus, kvůli novému překladu a odlišné nakladatelské politice se nedá ani označovat za nové vydání, ale spíše za novou knihu.

Druhá hororová kniha Dana Simmonse nese název Black Hills (recenzi připravujeme). Do příslušníka kmene Lakotů, indiána Paha Sapy vstoupil po bitvě u Little Big Hornu duch generála Custera a jeho myšlenky pronikají do mysli hlavního hrdiny. Paha Sapa navíc ještě dokáže nahlédnout do minulosti i budoucnosti lidí. Kniha je výbornou možností jak poznat život indiánů a jejich zvyky.

Pokud čtenář holduje osvědčeným značkám světové literatury, tento rok má z čeho vybírat. Nejvíce je samozřejmě fantasy, a to jak klasické, tak i humorné něbo historické. Sci-fi vyšlo tentokrát méně, ale kvalita jí nechybí. A konečně horory jsou již tradičně zastoupeny Stephenem Kingem a Danem Simmonsem.