S rockovými kytarovými sóly je to jako se ženami. Některá nás nechají chladnými, některá v nás zanechají pozitivní či negativní zážitky a emoce. Jsou však sóla, která si pamatujeme celý život a při jejichž poslechu nám běhá mráz po zádech.
Právě takové osudové lásky naleznete v tomto výčtu. Jedná se čistě o můj výběr, proto zde někomu můžou chybět kytaroví mistři jako Jimi Hendrix, Joe Satriani nebo Steve Vai. Anebo stovky a tisíce dalších, hudební vkus je přece různorodý, stejně jako ženy. Proto je nutné brát tento článek jako jistou inspiraci, nikoliv absolutní fakt.
10. Dream Theater – The Spirit Carries On (John Petrucci)
Tato balada králů progresivního metalu vznikla v roce 1999 a pochází z alba Scenes From a Memory. Petrucci zde odhazuje svou image technicky precizního kytarového virtuosa a ukazuje nám svoji romantickou stránku. Procítěné sólo dokonale zapadá do celkové baladické atmosféry. Kdo by si chtěl vychutnat tuto i jiné písně, má možnost na letošním festivalu Benátská noc, kam jsou Dream Theater pozváni jako hlavní hosté.
9. Pink Floyd – Shine On You Crazy Diamond (David Gilmour)
Jediná skupina, která se do výběru dostala hned dvakrát. Kdo někdy slyšel Pink Floyd, určitě se nediví. Tato spíše skladba než píseň pochází z alba Wish You Were Here z roku 1975 a čerstvý pětašedesátník Gilmour ji neopomene zahrát na žádném ze svých koncertů. Skladba je sóly doslova protkána, čemuž se při celkové délce přes pětadvacet minut nelze divit. Jde o klasické Pink Floyd z nejlepších tvůrčích let.
8. Deep Purple – Child In Time (Ritchie Blackmore)
Píseň z roku 1970 z alba Deep Purple in Rock je známá především díky naprosto brilantnímu hlasovému projevu zpěváka Iana Gillana. Nicméně práce kytaristy Ritchieho Blackmora dodává písni na jedinečnosti. Dodnes jsou Deep Purple spojováni vedle tradiční Smoke on the Water právě s písní Child in Time, nutno podotknout, že naprosto právem.
7. Metallica – One (Kirk Hammet)
Jedna z nejpůsobivějších písní Metallicy, bohužel často hudebními kritiky řazená mezi rockové balady. One pochází z alba …And Justice for All z roku 1989. Hammet zde naplno předvádí, co odkoukal od svého učitele, kytarového mága Joea Satrianiho. Krátké, avšak o to údernější (v dobrém slova smyslu) sólo dodává písni typický metalový zvuk z raných dob skupiny.
6. Yngwie Malmsteen – Eclipse (Yngwie Malmsteen)
Švédský kytarový exhibicionista, virtuos a vytříbený technik Malmsteen v této skladbě dokazuje, proč je považován za jednoho z nejlepších kytaristů planety. Malmsteen řadí rychlá, technicky vybroušená sóla téměř do všech svých písní, skladba Eclipse ze stejnojmenného alba z roku 1990 slouží spíše pro inspiraci.
5. Guns’n’Roses – November Rain (Slash)
Famózní rocková balada ze stejnojmenného singlu vydaného v roce 1992 obsahuje celou řadu brilantních kytarových sól. Avšak přiznejme si: kdo z nás při poslechu této písně nečeká na závěrečné Slashovo sólo? A kdo pak není smutný, že tak rychle skončilo?
4. Ozzy Osbourne – Mr. Crowley (Randy Rhoads)
Mr. Crowley pochází z Ozzyho prvního sólového alba od jeho odchodu z Black Sabbath, Blizzard of Ozz z roku 1980. Píseň se stala velkým hitem a nastartovala Ozzyho úspěšnou sólovou kariéru. Velkou měrou se na tomto úspěchu podílel mladý kytarista Randy Rhoads, který svým neopakovatelným závěrečným sólem posunul skladbu k rockové nesmrtelnosti. Posuďte sami.
3. Led Zeppelin – Stairway To Heaven (Jimmy Page)
Nemít v první desítce Jimmyho Page by se dalo považovat za urážku. Při této skladbě z roku 1971 z alba Led Zeppelin IV využíval Page s oblibou svoji slavnou dvoukrkou kytaru. Píseň začíná velmi zvolna a graduje až do typického zeppelinovského hard rockového drivu, na čemž se velkou měrou podepsal právě Jimmy Page svým sólem.
2. Queen – Bohemian Rhapsody (Brian May)
Ačkoliv jsou Queen většinou spojováni s Freddiem Mercurym s jeho typickým hlasovým projevem, v této skladbě dokazuje Brian May, že se kytaristou nestal náhodou. Zřejmě nejznámější píseň slavné britské skupiny z alba A Night at the Opera z roku 1975 patří dodnes k nejhranějším rockovým skladbám. Mayovo krátké sólo ukončující prostřední baladickou část dokládá, proč tomu tak je.
1. Pink Floyd – Comfortably Numb (David Gilmour)
Většina žebříčků nejlepších kytarových sól mívá jedno společné – na prvním místě je skladba Comfortably Numb z alba The Wall z roku 1979. Stará známá floskule praví: můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat. Kdo zná, ví proč, kdo nezná, ať si poslechne. O nesmrtelnosti tohoto sóla se všichni mohli přesvědčit na nedávném koncertě Rogera Waterse v Praze.
