2 fotky 
!Exkluzivně!Tomáš Jurkovič se japonským spisovatelem Haruki Murakamim zabývá už od vysokoškolských studií. Jaký je Murakami jako člověk? Jak se povedl film Norské dřevo? A jaký má Murakami život v Japonsku? Na otázky odpovídal jediný překladatel Murakamiho do češtiny.
Pro Jurkoviče je velká čest a štěstí, že překládá Murakamiho, Zdroj: archiv Tomáše Jurkoviče
Předpokládám, že jste se s Murakamim setkal, jaký je jako člověk? Působil na vás osobně jinak než skrz své texty?
Jak už to v Japonsku bývá u lidí, kteří jsou své profesi zcela oddáni, je velmi skromný. Což je v souladu s vypravěči v jeho textech, kteří se nad nikoho nevyvyšují a naslouchají druhým. Setkal jsem se s ním v roce 2006 při předávání Ceny Franze Kafky. Zaujalo mě, jak ze sebe, přestože ho zná celý svět, nedělal žádnou hvězdu, choval se velice skromně a vůči čtenářům vystupoval velmi ochotně a lidsky. V Japonsku, ať už k tomu má jakékoli důvody, si chrání soukromí. Asi aby ho média neotravovala a aby mohl dál chodit běhat, aniž by za sebou měl dav s fotoaparáty.
V Japonsku se mu to ale celkem daří.
V Japonsku si to hlídá velmi pečlivě, nevystupuje třeba vůbec v televizi. Čtenáři ho znají v podstatě pouze z jeho knih.
Kterou jeho knihu považujete za nejpovedenější nebo nejlépe napsanou?
Tuto otázku si nekladu, nemohl bych se dobře rozhodnout. Na každé vidím něco jedinečného a neopakovatelného. Možná jsem poznamenaný zvolenou interpretací, ale já už Murakamiho romány nevnímám jednotlivě, ale jako celý soubor. Nehledě na to, že se mi už stalo, že jsem některá díla letmo přečetl a nic mi neříkala, a když jsem se na ně podíval důkladněji, zjistil jsem, že jsem se pletl.
Jaké je to například dílo?
Třeba Na jih od hranic, na západ od slunce. Když jsem ten román četl poprvé, nedocenil jsem ho. Po několika letech jsem ho překládal, lépe ho pochopil, a tím se můj vztah k němu podstatně změnil.
Naoko a Toru ve filmu Norské dřevo, Zdroj: distributor filmu
Máte s Murakamim něco společného? Nacházíte se občas v jeho textech?
Netroufám si takto se srovnávat. Jeho pohled na některé věci je mi ale hodně blízký, zpravidla toho v textech nacházím dost, co mne silně osloví. Například snahu jeho hrdinů uchovat si vlastní identitu i před těmi, kdo mají velký vliv a moc a málo sebereflexe a zábran.
A co společná témata? Přemýšlíte nad stejnými věcmi, o kterých Murakami píše?
Při překladu se tomu nemůžu vyhnout, ale právě proto jde většinou až o následné zamyšlení. V současnosti se často zamýšlím nad tím, o čem všem vlastně autor pojednává. Zkoumám nejrůznější odkazy v textech a uvažuji o souvislostech.
Jak si stojí Murakami na literárním poli v Japonsku? Je opravdu nejčtenějším, nejoblíbenějším spisovatelem?
Nevím, jestli je nejčtenější, ale čísla hovoří, že je čtený opravdu masově. Například na jeho poslední a zatím i nejdelší román 1Q84 všichni fanoušci v Japonsku natěšeně čekali. Jakmile se kniha objevila v knihkupectvích, jejich davy si ji běžely koupit. To Murakamiho (paradoxně i přes lehký odpor k médiím) uvádí do pozice mediální hvězdy. Jinak stojí mimo oficiální literární kruhy, distancuje se od nich podobně jako jeho protagonisté od oficiálního systému.
Dal by se Murakami přirovnat k nějakému českému spisovateli?
Přiznám se, že české současné spisovatele z časových důvodů nemám moc načtené. Proto nemohu ani dobře srovnávat. Ale například ve starších Murakamiho románech jsou skvělé trefné komentáře, které mi dost připomínají některé pasáže z Emila Hakla. Hodně společného mají třeba jejich sarkastické popisy světa reklamy a byznysu.
Co film Norské dřevo, jste s ním spokojen, líbil se vám?
Mně se líbil, nezklamal mě. Režisér si vyhrál opravdu s každým záběrem. Zásluhou okolností jsem film viděl čtyřikrát a při každém zhlédnutí jsem si všimnul něčeho nového, což oceňuji. Také musím ocenit, že z předlohy režisér, jak jsem se trochu bál, neudělal limonádu nebo komerční blábol. Upravil ji, spoustu věcí vyházel, leccos naznačil jen velkou oklikou, ale hlavní dějovou osu ponechal a krásně zachoval i smutek předlohy a Murakamiho typické “nevysvětlované” náznaky, které si musíte sami poskládat, jako to na začátku románu dělá Tóru se svými vzpomínkami. Ústřední trojice postav, na kterou je filmový příběh redukován, je ztvárněna vynikajícím způsobem, který mi osobně lépe pomohl chápat i původní román. Samozřejmě, tomu filmu se dá i leccos vytknout a není pro každého, ale jeho kvalita je myslím nesporná.
Japonský spisovatel, který si ostře hlídá soukromí, Zdroj: haruki-murakami.cz
Podle vás tedy film dobře postihuje atmosféru příběhu?
Co se týká atmosféry, jsem naprosto spokojený. Scény se mi propojovaly s tím, co jsem v Japonsku viděl, krajina hor byla skutečně japonská a z některých scén přímo čišel smutek a bezvýchodnost, které si s těmi románovými nezadaly. Třeba “asexuální” sexuální scény. Tam opravdu nešlo o nějaké nabuzení diváků, tam se mělo v souladu s románem ukázat, jak jsou takové věci ve skutečnosti drsné životní zkušenosti, což se povedlo. Film u nás možná může narážet na některé kulturní bariéry, ale to je naprosto v pořádku. Takové pojetí může člověka jen obohatit, i když to stojí námahu. Pořád lepší, než kdyby z toho vznikl prefabrikát typu filmu Gejša, kde postavy mají na sobě sice kimona bez vady, ale chovají se jako Američané, kteří si hrají na Japonce. Některým divákům Norského dřeva vadily například “ubrečené scény”. Mně nevadily, už proto, že jsou i v románu. Jsou možná za hranicemi toho, co je u nás ve filmu “obvyklé”, ale co má být? Mám někdy dojem, že u nás na plátně mnohem spíš sneseme sex a brutalitu než sentiment, který tu brutalitu v podstatě otevřeně popírá. Jsou však jiné kontexty, ve kterých je naopak dovoleno si i poplakat. Naštěstí, jinak by byl svět nudný k uzoufání.
Murakami zprvu Norské dřevo zfilmovat nechtěl. Víte proč?
Nevím přesně, co bylo příčinou. Pár jeho raných povídek bylo zfilmováno jako krátké filmy, na základě jeho úplně prvního románu vznikl i jeden dlouhometrážní film. Pak nastalo ticho. Netuším, jestli měl autor s filmem špatnou zkušenost nebo jestli ho neoslovilo režijní pojetí. Až v roce 2005 byla po dlouhé době zfilmovaná další Murakamiho povídka. Možná za odmlkou stojí fakt, že Murakami chce mít s japonskými médii společného co nejméně. Všimněte si, že jeho bezmála nejdůležitější román tu ve velkém stylu nezfilmoval japonský, ale francouzsko-vietnamský režisér, bez napojení na japonské kruhy. Jsou to ale moje dohady, podložené je nemám.
Nevíte, jak je spokojený s filmem Norské dřevo?
Bohužel jsem se zatím nikde nedočetl, jaká byla Murakamiho reakce. Ale poněvadž se na vzniku filmu podílel, řekl bych, že bude převládat kladné hodnocení. Protože je vidět, že na filmu nechal kus práce, je to i jeho dílo.
Tomáš Jurkovič (1976) absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obor japanologie). Tam je také v současnosti externím doktorandem se zaměřením na soudobou japonskou literaturu, konkrétně na spisovatele Haruki Murakamiho, jehož dílo i překládá.
