FOTO: To není odpad, to je umění!

Co s prázdnými plechovkami, pet lahvemi nebo nepřečtenými novinami? Existuje originálnější odpověď, než že patří do sběru. Co takhle udělat z nich třeba portrét krále popu, Twiggy nebo kytici růží?

Nápad využít k umělecké tvorbě věci, které se normálně vyhazují, měla řada umělců ve Spojených státech. Například komerční malíř a ilustrátor Seaton Brown vytvořil nadživotní portrét Michala Jacksona z 1680 plechovek sody. Jeho dílo nazvané Tribute to the King of Pop má rozlohu 44 metrů čtverečních.

Věřte nebo nevěřte!

Brown ale není typickým umělcem a ekologem v jedné osobě. Materiál k výrobě portrétu zakoupil zhruba za 1000 dolarů, přičemž pouze 20% získal z recyklačního centra. Zbytek pořídil i s obsahem, který beze zbytku vylil do umyvadla. Přiznává totiž, že sodovku nepije. Investované peníze se mu však vrátily. Jeho dílo koupil řetězec muzeí zábavního průmyslu Ripley´s Believe It or Not!

Brownův postoj k umění z odpadu se nejspíš už nezmění. Poslední dílo Eye Candy, portrét Pamely Anderson o rozměrech 2 x 2 metry, vytvořil z více než 1000 obalů od bonbónů a několika stlačených plechovek, které zakoupil čistě za účelem vytvoření tohoto díla. Devadesát procent sladkostí vyhodil, protože prý bonbóny nejí.

Twiggy z nevyžádané pošty

Naprosto ekologický postoj k umění má naopak Sandhi Schimmel Gold z Arizony. Při své tvorbě využívá papírový odpad, který se jí doma nashromáždí. Vše spotřebuje, nic nevyhazuje: reklamní letáky, staré kalendáře, pohledy, fotografie, blahopřání, dekorativní papír nebo třeba nepřečtené noviny.

Schimmel používá techniku pocházející z roku 1912 zvanou Papier Collés neboli lepený papír. Z útržků papírů vytváří pestrobarevné mozaiky portrétů. Nejraději má mediálně známé tváře krásných žen, jako byla Twiggy, Audrey Hepburn, Elizabeth Taylor, Jacqueline Kennedy nebo Venuše od italského malíře Sandro Botticelliho.

„V Benátkách jsem viděla portrét z malých kousků barevného skla. Nemohla jsem si ho odvést domů, protože byl příliš těžký, a tak jsem se rozhodla, vytvořit si úplně stejný po návratu domů. Metodou pokusů a omylů jsem nakonec dospěla k užití papírového odpadu místo skla,“ vysvětluje Schimmel.

Při své práci postupuje tak, že na papír nejprve namaluje příslušný námět, a poté na obraz lepí ručně nastříhané a podle velikosti a barvy roztříděné kousky papírů. Používá ekologická lepidla, která neobsahují kyseliny a toxické látky. Mozaiky nakonec ještě přikrášlí barvou nebo inkoustem.

Její postoj k umění je zcela zelený. Když má možnost, recykluje i plátno a rámy. „Mé dílo odráží posedlost společnosti krásou z reklam a obrazy, kterými jsme denně bombardováni. Je to úmyslná směsice z tisíce nesourodých kousků obrazů a textů z reklamních letáků, které mi denně přichází poštou. Nashromážděné do mozaiky, útržky papírů vytváří zcela nové obrazy přetvořené v mé představivosti, využívající materiály, které by jinak šly do odpadu.“

Pet-art přímo z Čech

Pro příklady umění z odpadu však nemusíme až do Spojených států. Z recyklovaných materiálů tvoří i všestranná umělkyně Veronika Richterová z Prahy. Před sedmi lety našla v zálibu v pet lahvích a začala se věnovat disciplíně, kterou pracovně nazvala pet-art.

Pet láhve tvaruje pomocí horkovzdušné pistole a vytváří z nich velmi realisticky vypadající lustry, středověké poháry či různé zástupce flóry a fauny – bělásky, ryby, raky, žáby, medúzy, palmy, narcisy nebo kaktusy.

Na rozdíl od Seatona Browna, materiál k tvorbě nekupuje. Na otázku, jak si barevné lahve obstarává, odpovídá: „No, rozhodně ne poctivým pitím. Doma pijeme spíš vodu z vodovodu nebo pivo ze skla. Ale zato systematicky a téměř denně obcházím žluté kontejnery, lovím z nich poklady a házím je do kufru auta.“

Richterová se pro sbírání lahví natolik nadchla, že je ukládá do soukromého muzea po jednom exempláři od každého tvaru a barvy. Sbírka dnes obsahuje již okolo 1850 položek z 61 zemí světa. Do budoucna autorka plánuje založit veřejnou expozici, která má zachovat pro další generace svědectví rozmachu pet lahví jako fenoménu dnešní doby.

Počet exemplářů umění z odpadu stále stoupá a ruku v ruce s tím vznikají i první muzea a galerie shromažďující tyto recyklované umělecké předměty. V Anglii se nachází například NDI Galerie vystavující dílo dvanácti anglických a amerických umělců zahrnující jak dekorativní předměty, tak portréty. Nechme se překvapit, za jak dlouho vznikne podobná galerie v Praze.