2 fotky 
Vyprodaný Palác Akropolis na pražských Vinohradech včera, v pátek 18. února, zažil návrat švýcarských legend The Young Gods, nejslavnější kytarové kapely bez kytar, jak je s nadsázkou pojmenovali hudební kritici.
The Young Gods, zleva: Alain Monod, Vincent Hänni, Franz Treichler, Bernard Trontin, Zdroj: palacakropolis.cz
Velký černý autobus, který už od čtvrtka parkoval před Palácem Akropolis, přivezl do Prahy jednu z nejzásadnějších kapely posledních tří dekád, The Young Gods, kapelu, která se před pětadvaceti lety stala průkopníkem samplerů.
Za svou dlouhou kariéru si tito švýcarští mladí bozi neustále udržují náskok před zbytkem hudebního světa, jejich hudba ovlivnila nejednoho slavného muzikanta. Když se roku 1995 ptali Davida Bowieho, jestli jeho album Outside inspirovali Nine Inch Nails, odpověděl: „Ne. Ovlivnila mě jedna švýcarská skupina. Jmenuje se The Young Gods.“
Vibrace tak silné, že se vám rozostřuje vidění
Když jsem před nějakými dvěma týdny psal o vystoupení rakouských Sofa Surfers, uvedl jsem, že vibrace hudby byly tak silné, až hřály. The Young Gods jako by se mi snažili dokázat, že dovedou zahrát ještě silněji. Do publika vypouštěli zvukové vlny takové síly, až se mi v některých chvílích rozostřovalo vidění.
Jejich hudba je neuvěřitelně nabitá energií, po většinu koncertu jako by hráli na sto deset procent. I z pomalu rozjíždějící se písničky, s akustickou kytarou a zpěvem frontmana Franze Treichlera, se během několika taktů stane peklo s burácejícím syntetizátorovým zvukem, připomínajícím elektrické kytary s plným zkreslením.
Je neuvěřitelné, co všechno dokáže Alain Monod alias Al Comet zahrát na svůj syntetizátor. Zvlášť v momentech, kdy Vincent Hänni, který z původního tria vytvořil kvartet, hraje na kytaru, je zvláštní slyšet dech beroucí kytarové sólo, které ovšem nehraje kytara.
Večerní chvilka schizofrenie
The Young Gods dokáží v sále vytvořit pozoruhodnou atmosféru. Nazval bych to totálním zaujetím hudbou. Několikrát jsem se přistihl, jak přemýšlím nad tím, jak dlouho vlastně koncert trvá. Pět minut? Hodinu? Těžko říct. The Young Gods dokážou svým vystoupením navodit jakýsi stav časoprostorového vakua, rozbít kulisu reality. Kapela vypadá, jako na drogách, vy si připadáte jak na drogách, všichni kolem jsou jako na drogách. Vážně nejste na drogách?
Předchozí řádky možná působí trochu pomateně, ale poměrně přesně vystihují mé dojmy z včerejšího večera. Jsem zvyklý dělat si při koncertech poznámky, abych se nemusel spoléhat pouze na svou poměrně děravou paměť, navíc snadno ovlivnitelnou případnou afterparty. Mé zápisky z vystoupení The Young Gods ovšem působí dojmem, jako by je psal neurotik na heroinu, vyvolávají u mě podobně bláznovský úsměv, jaký jsem měl po celé dvě hodiny koncertu.
https://www.youtube.com/watch?v=z9js1eGZJK0
Styl The Young Gods je popisován jako post-industrial. Během vystoupení se v jejich hudbě střídaly prvky rocku, elektra, snad i hardcoru, to vše prostoupeno zvláštním punkovým nádechem, který kolem sebe The Young Gods šíří. V některých momentech jsou si podobní s kapelou Killing Joke, temnou atmosférou a neuvěřitelným nábojem, i táhlým projevem zpěváka. The Young Gods ovšem na rozdíl od kapely kolem Jazze Colemana staví svou tvorbu především na elektronice.
Když si nyní doma v klidu pouštím skladby The Young Gods, chybí mi ten všeubíjející nápor, který vás donutí na všechno zapomenout a házet hlavou do rytmu. Žádný přehrávač vám nemůže zprostředkovat tu atmosféru živého vystoupení. Je to klišé, ale tohle si prostě musíte slyšet naživo.
V budoucnu jistě ještě budete mít příležitost, The Young Gods se do Čech rádi vrací. Mají zde i poměrně silnou fanouškovskou základnu, páteční koncert byl zcela vyprodán. Kapela se proto rozhodla přidat ještě jednou vystoupení, a tak si právě v této chvíli někteří šťastlivci užívají poslední skladby původně neplánovaného koncertu The Young Gods. Jestli nejste mezi nimi, doporučuji vám příště na The Young Gods vyrazit, pro mě byl jejich koncert obrovským zážitkem.
