2 fotky 
Svérázné duo z amerického Detroitu si svou originalitou získalo přízeň mnohých kritiků. Jednou se tváří jako pár, podruhé se vydávají za sourozence. Neradi dávají rozhovory a libují si v půvabně podivínské stylizaci.
The White Stripes, Zdroj: youtube.com
Proužky se rýsují
The White Stripes – zpívající kytarista a pianista Jack White (vlastním jménem John A. Gillis) a bubenice Meg White – se dali dohromady v roce 1997. Vylíhli se na nezávislé scéně a jejím principům zůstávají věrní, ačkoliv úspěch jejich desek už je řadí mezi současnou rockovou smetánku.
Jejich styl je všechno, jen ne vyumělkovaný – poněkud přidrsnělý zvuk, razantní rytmus bicích a kytarové riffy, jejichž síla tkví v jednoduchosti. Za použití naprostého minima nástrojů se dvojici daří dosáhnout překvapivě silného efektu.
Pozadí jejich tvorby je dosti pestré – čerpají z všemožných odnoží rocku (zejména z garážové tradice), punku, ale i z jiných žánrů. Dokáží měnit polohy – od dramatických, znepokojivých písní typu Seven Nation Army přes dekadentní mišmaš Blue Orchid až po mile posmutnělou akustickou I Want to Be the Boy to Warm Your Mother’s Heart.
Po dvou letech kapela vyslala do světa první eponymní výtvor, který se shledal s chválou kritiků. Na přelomu tisíciletí už měla slušně nakročeno ke kariérnímu růstu. V roce 2000 představili album De Stijl, na jehož obalu pózují v jakési mondrianovské kompozici.
Úspěšné Krvinky
Tou dobou už se jim otevíraly dveře ke slávě. A s následujícími alby White Blood Cells (2001) a Elephant (2003) jimi White Stripes vtrhli na scénu s plnou parádou. Také se zapsali do povědomí televizních diváků svými působivými a neotřelými klipy, jako je třeba ten k singlu Fell in Love with a Girl. Vystupují v něm podobizny hudebníků vytvořené z kostiček lega.
Singl z alba Elephant Seven Nation Army disponuje riffem, který posluchače chytne a nepustí. Stal se jedním z největších úspěchů kapely. S ostrým, místy až strojovým zvukem Bílých proužků výtečně ladí i stroze kontrastní barevná stylizace, která je patrná i ve videu k zmíněné písni.
Vždy styloví
The White Stripes trojbarevné ladění důsledně dodržují – jiné barvy než černá, červená a bílá nepřipadají v úvahu. Ať už se chystají točit klip, nebo koncertovat, vždy bedlivě dbají na sladěné ošacení – dokonce i nástroje zapadají do konceptu.
Deska Get Behind Me Satan z roku 2005 přinesla fanouškům výtečné písně jako Blue Orchid a Jackovi Whiteovi dokonce nevěstu. Se slečnou, která se ve videoklipu kymácí mezi bizarním haraburdím, se krátce po poslední klapce oženil. Jedná se o modelku Karen Elson.
Zatím poslední počin se objevil na pultech v roce 2007 a dostal jméno Icky Thump. Kritikové se na sympatické sourozence možná líbezně usmívají i ve snu, ovšem prozatím se kapela k další tvorbě nemá. Meg White začala na pódiu trpět jistou úzkostnou poruchou a byla nucena dát si od práce pauzu. Přívrženci vyjadřují pevnou víru, že se dá málomluvná hudebnice brzy do kupy. Jack White zatím ovšem nelení a pilně se zabývá svými dalšími kapelami The Raconteurs a The Dead Weather.
Několik zajímavostí o The White Stripes
Jack a Meg nejsou sourozenci, i když se tato informace mnohokrát objevila i v médiích. Nutno říci, že dvojice se nijak zvlášť nesnažila tuto chybu opravovat a spíš ještě víc mlžila. Jack v rozhovoru pro časopis Rolling Stone příznal, že bylo věřejným tajemstvím, že jsou s Meg manželé, ale udžování mýtu o sourozencích byl dobrý způsob, jak přitáhnout pozornost.
Aby tedy bylo skutečně jasno: John Gillis se oženil s Megan Martha White 21. září 1996 a vzal si i její příjmení. Pár se rozvedl v březnu 2000, ale – narozdíl od tolika podobných případů v hudební branži – to nemělo za následek konec The White Stripes.
Název skupiny pochází nejspíš (ale buďme si u něčeho, co o sobě toto duo tvrdí, jistí…) z legendy o vzniku vlajky USA. Tu prý navrhl sám George Washington: hvězdy jsou sebrané z oblohy, červená barva z Anglie a bílé pruhy představují odloučení od mateřské země.
