5 fotek 
V našem seriálu už jsme si pověděli mnohé o nejrůznějších tělesných modifikacích, od piercingu a tetování přes skarifikace a těžší modifikace až po jejich rituální formy. Ve vzduchu však zůstává otázka, proč to ti lidé dělají?
„Věšení na háky jako součást umělecké performence poukazující na význam tělesnosti.“ Zdroj: stelarc.va.com.au
Přiznám se, že jednotnou odpověď nemám. Dokonce pochybuji i o tom, že existuje. Nejen, že jednotlivé tělesné modifikace jsou značně rozdílné praktiky, ale určitě i osobní motivace se často liší. Každý může mít přeci úplně jiný důvod, proč se nechal potetovat nebo si propíchnul třeba nosní přepážku. Možná ještě víc to platí o skarifikaci, rozříznutí jazyka či implantátech, které nejsou společensky příliš dobře přijímány, a proto vyžadují většinou hlubší rozhodnutí. Věšení na háky, po kterém nezůstává žádná trvalá ozdoba, ale jen vzpomínka na intenzivní zážitek, může být pro vnějšího pozorovatele už naprosto nepochopitelné.
To, jací jsme, jací chceme být a jako co se cítíme, bezpochyby silně ovlivňuje svět, ve kterém žijeme. A v dnešním světě není tetování nic neobvyklého. Vidíme ho ve filmech, mají jej hvězdy hudebního průmyslu i významné osobnosti naší doby. Některé formy piercingu (pupík, nostril (křídlo nosu), madonka (vlevo či vpravo nad rtem), …) jsou taky vcelku běžné. Rozhodně ztratily svůj provokativní náboj, který s nimi byl spjat ještě v punku, odkud vlastně pronikly do mainstreamové kultury.
„Madona i Monika patří k společensky akceptovaným piercingům.“ Zdroj: Hell.cz
Málokdo se tak bude podivovat nad tím, že si jeho kamarád či kamarádka chce nechat udělat piercing obočí. Když se potom odhodlá a vyrazí se nechat propíchnout, většinou vnímá samotný zákrok jako nepříjemnou nutnost, kterou musí překonat pro kýžený efekt. Stejně tak s tetováním. Někdy se ale může naopak stát, že zjistí, že samotná aplikace je součástí piercingu, stejně jako strach, který před ním musí překonat. Odtud už potom není zas tak daleko k tomu, aby se nechal zavěsit na háky jenom pro onen zvláštní a nepopsatelný pocit.
Představte si to: jste před vaším prvním piercingem. Celý den myslíte na to, že odpoledne to přijde. Jste nervózní a těšíte se, až to budete mít za sebou. Před samotným vpichem se musíte uklidnit a uvolnit, zhluboka se nadechnout. Nakonec to, čeho jste se tak báli, vydržíte. Máte radost nejen z toho, že šperk je konečně vpraven do těla, ale i z toho, že jste zdárně prošli vlastním vpichem.
Není možné, abychom tento celý proces uchopili ne jako překážku, již musíme překonat, ale jako jeden intenzivní zážitek? Pokud ano, příště nám třeba ono uvolnění chvilku před palčivou bolestí přinese stejnou radost jako samotný piercing.
Věřím, že to zní asi poněkud neuvěřitelně. Je jasné, že takhle přímá cesta k vnitřnímu prožitku modifikace není. Nicméně je dobré si uvědomit, že lidé s pevnějším vztahem k tělesným modifikacím prošli celou řadou zkušeností a zážitků, jež je k nim nakonec přivedly.
Běžná představa, že se u zmiňovaných praktik jedná o nějakou formu bizarní úchylky, extrémnější druh sadomasochismu, vychází z naivního předpokladu. Tento předpoklad nás ujišťuje o tom, že za každou extrémnější modifikací je sexuální slast či něco podobného. Vezmeme-li na vědomí, že mezi běžným piercingem či tetováním a rituální modifikací existuje určitá kontinuita, nějaká souvislost, spatříme jak moc je onen předpoklad nesmyslný.
Jak ovšem samotnou bolest spjatou s modifikacemi jednotliví lidé pochopí, je samozřejmě nesmírně různorodé. Někdo bude oceňovat právě onu chvíli uvolnění těsně před zákrokem, jiný se spokojí s tím, že překonal sám sebe a vydržel to, co myslel, že vydržet nedokáže. Další jako největší klad přijme to, že se naučí lépe sebeovládat nebo že se naučí překonat větší množství bolesti. Jsou i tací, kteří v prožívání modifikací dojdou tak daleko, že přijmou bolest jako něco pozitivního. Silný pocit, který otvírá dveře k jinému vidění světa i vlastního těla. Možností je nepočitatelně.
Zatím jsem hovořil pouze o vnitřních pocitech modifikovaných. Ty jsou přirozeně vnějšímu pozorovateli nejméně přístupné a málokdy máme vůbec možnost se o nich cokoli dovědět. Je zde ovšem samozřejmě i celá plejáda dalších důvodů.
„Play piercing většinou lidé podstupují, aby si užili samotné propíchnutí.“ Zdroj: Hell.cz
Například jazyky si lidé nechávají rozřezávat, aby šokovali svoje okolí, aby dosáhli nelidštějšího vzhledu či aby ozvláštnili svůj sexuální život. Motiv i umístění tetování může symbolicky vyjadřovat důležité životní události, vzpomínky či názory nositele, stejně jako může být jen dekorativní ozdobou. Piercing bývá nejčastěji čistě dekorativní záležitostí, ale mnohokrát jsem se setkal i s případy, kdy jeho význam byl zcela jiný…
Jedno je zcela jisté. V současném světě neexistuje daná motivace pro jednotlivé tělesné modifikace. Každý si do nich obtiskává význam dle své libosti. Tyto významy v širokém smyslu zahrnují jak vnější podobu modifikace, tak prožitek při jejím vytváření.
Nechtěl jsem na závěr seriálu ukázat krátce nic jiného než to, že přestože mohou některé praktiky, o kterých jste v něm četli, působit značně podivně, i pro ně většinou existuje motivace, která nemá nic společného s duševní patologií.
Hell.cz
