×
TOPZINE.cz

Temnota se plíží Zjizvenou nocí, spaste svoji duši

zjizvena-noc2Krev, řetězy, bohové a andělé. Temná fantasy jako řemen nejen díky obálce. Padlí bohové se snaží ovládnout svět, traviči vytváří lék na nesmrtelnost, lidé i andělé umírají, kdo přežije?

FOTO: Ilustrační foto
Ilustrační foto, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

Po kritikou chválených parchantech v knize Scota Lynche se ve stále ještě novotou vonící edici Moderní díla fantasy objevuje druhá kniha, v luxusní červené obálce, od Alana Campbella. Tento román je autorovu prvotinou, což se v této knižní řadě stává pomalu tradicí.

Je to sice prvotina, ale kvalitní. Zjizvená noc zavádí čtenáře do bizarního města zavěšeného nad propastí pouze na řetězech, jejichž motiv se prolíná celou knihou a nikdy se úplně nevzdálí. Dala by se najít spojitost mezi Lžemi Lokeho Lamory a Zjizvenou nocí. Oba autoři zvolili městskou tematiku pro rozehrání svých příběhů, jenže jejich podání jsou odlišná stejně jako obálky obou knih. Zatímco v Lynchově podání dýcháme hlavnímu hrdinovi na záda a autor nám zprostředkovává svět víceméně blízký tomu našemu, Campbell volí popis, ze kterého je cítit jistý odstup, a to nejenom díky volbě klasického vševědoucího vypravěče, ale také roztříštěním pozornosti na vícero hrdinů, z nichž není možné určit, kdo je ten hlavní.

Zjizvená noc je krásnou ukázkou spojení starých a nových motivů, které autor vstřebal, poupravil a vložil do svého románu. Pro jeho knihu je důležitý nejenom napínavý příběh a propracované postavy, ale také svět, který nepoužívá jako pouhou kulisu pro pozadí činů hlavních hrdinů, ale je přímo součástí děje. Je mu věnováno mnohem více prostoru, čímž se stává plnohodnotnou částí kiny a spolu s hlavními postavami vytváří dobře fungující symbiózu.

Opět se zde setkáváme s moderním trendem obrácené polarity pohledů na klasický příběh. Začíná to být stále více patrné, ale moderní fantasy volí takové motivy, které byly dříve vnímány záporně. Campbell se ale trochu vymyká. On sice popisuje svět, který by byl v jakékoliv jiné souvislosti vnímaný jako sídlo toho největšího zla, ale v daném kontextu jeho knihy je město Hluboká brána vnímáno kladně, žijí v němti dobří“. To slovo je třeba dát do hodně silných uvozovek, protože autor natáhl konflikt dobra a zla až na hranu absolutního vyvrácení, protože ti „hodní“ používají takové prostředky (zápalné bomby a jedy, ze kterých při popisu účinků vstávají vlasy hrůzou na hlavě), že to nabourá jejich profil, aby se nakonec zhroutil úplně.

Ve Zjizvené noci tedy není hodný nikdo. Každý má svoji vadu a každý pro konání dobra používá takových prostředků, že i honosné důvody začnou být vnímány negativně. Rozhodně v knize nejsou charaktery, které by se daly prezentovat jako klasicky kladné postavy. Dokonce i anděl Dill je popisován zcela jinak, než tomu tradice napovídá. Figuruje zde jen jako připomínka zašlé slávy, jako emblém starých časů a církevní relikvie. Stejně tak vražedkyně Rachel, kterou autor popisuje částečně jako nevinnou, rozpustilou dívku, a která se na dalších stránkách projevuje jako dokonalá vražednice. Autor si s motivy hlavních postav hraje jako kočka s myší. Záměrně volí takový popis a charakteristiku, aby byl výsledný kontrast co největší a o to čtivější a zajímavější. Neustálý boj mezi čtenářovým stereotypem a novým podáním přidává knize na zábavnosti a originálnosti.

Dějová linka není v žádném případě jednotná, naopak ji autor roztříštil na několik navzájem spolu nesouvisejících, přičemž se dá jen velice těžko určit jejich počet. Některé zanikají, aby se opět s přestávkami rozeběhly, jejich hrdinové volně proplouvají mezi hranicemi příběhů a různě se setkávají a rozcházejí. Ke konci knihy pak všechny nitky vytvoří dvě navzájem propojené linie, které se odehrávají současně a vystupují tam již všechny postavy z předchozích stránek. Zde se semknou předchozí dvě třetiny knihy a vytvoří silné lano bez nějakých technických defektů v podobě nezvládnuté kompozice.

Z celé této knihy je totiž na hony cítit až nečekaná promyšlenost a rafinovanost výstavby textu. Kniha je rozdělená přesně do tří částí, které vždy znamenají spoustu změn a to nejenom v ději. První část je pouhou expozicí. Campbell čtenáře nejprve vezme za ruku a vodí jej po svém městě. Nechává jej cítit rez řetězů a jedové výpary z alchymistických továren, seznamuje jej s historií a diametrálně odlišnou současností jeho světa. Dlouhou dobu skutečně nedělá nic jiného, a tak po prvních padesáti stranách začnou přicházet námitky: „Vždyť se tu nic neděje.“ Skutečně, akčních scén minimum a text působí jako turistických průvodce po městě Hluboká Brána. Jenže hned první věty další části, změní chápání celé předchozí části, čímž z něj během jediného okamžiku vytvoří luxusní čtenářský zážitek.

Jakože byla první část pomalá a uvolněnější, zbylé dvě začínají nabírat tempo. Rozvleklé dějové linky se začnou prolínat a text se stává dynamičtějším. Druhá část ještě balancuje na hranici pomalého odhalování a bezprostřední akce, aby ve třetí části čtenář nasedl na horskou dráhu a odstartoval kupředu. Autor skutečně žene čtenáře po stránkách své knihy pekelným bičem. V obou dějových liniích vyhrocuje konflikt a čtenář vše hltá s nadšením, protože předchozí pozvolné stránky jen vzbudily jeho hlad po akci.

Pomineme-li již pomalý nástup akce, forem čtenářova strádání je víc. Campbell se v textu brání jakémukoliv vysvětlování. Neztrácí čas, aby u každého, čtenářovi neznámého slova, něco obsáhle vysvětloval, ale skutečně rafinovaně s objasněním počká, až danou věc někdo použije či uvidí v akci. Zcela chladnokrevně čtenáře nechá tápat klidně i padesát stran, aby si počkal na moment, kdy by mohl dané vysvětlení do textu zakomponovat zcela přirozeně.

Po kompoziční stránce je toto dílo skutečně víc než dobře zvládnuté. Autorův úmysl se podařilo splnit až do úplného konce. Po celou dobu hraje se čtenářem hru, který, ač debutem, vykazuje známky veliké propracovanosti a profesionality, a tak je číst tento text potěšením. Anotace Zjizvené noci se dá popsat jako jedna z nejnepřesnějších, protože popisuje celý příběh jen částečně. O to větší je tedy překvapení, když čtenář zjistí, že se prakticky nic neděje podle jeho očekávání.

To je kouzlo celé knihy. Jestli Lynch vsadil v textu na lež a přetvářku, Campbell pro čtenáře připravil ryzí temnou fantasy, které nechybí skutečně nic. Krev, zlo, násilí, ještě více krve, kradení duší a krev. Navíc si bere různé motivy i z jiných žánrů fantasy a díky masivním chirurgickým zákrokům z nich vytváří vlastní pokřivenou verzi. Andělé, démoni, meče a řetězy spolu vytvářejí fungující mozaiku bizardního světa plnou strachu a krve okořeněnou filosofickou myšlenkou, že člověk žije jen pro smrt. Tato příměs dodává knize i mimotextovou hloubku, sice minimálně, ale je to náznak, který není na obtíž a funguje velice dobře.

Knihu srážejí dolů jen maličkosti. Expozice by se mohla zdát příliš dlouho a konec naopak příliš useknutý, jenže to jsou otázky spojené pouze s individuálním vnímaní díla. Kdokoliv se naplno ponoří do města ověnčeného řetězy a falešnou vírou, ten objeví nový svět s odérem krve. A může to být krev prolitá v příběhu, krev podstaty duše či krev prýštící z ran klasických stereotypních motivů, které autor svým perem spolehlivě přetváří k obrazu svému. Díky tomu je toto dílo moderní a čtivé. Ještě dlouho po jeho přečtení budete litovat každého říznutí do prstu, v uších vám budou znít řetězy a při bezměsíčných nocích budete jen nervózně bdít s pocitem, že Karneval je někde poblíž.

Název: Zjizvená noc
Autor: Alan Campbell
Překlad: David Záleský a Markéta Záleská
Obálka: Dominic Harman
Počet stran: 426
Vydalo: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 319 Kč

Hodnocení: **** (80%)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..